Umění

Kočka, která je jako robot. A ještě ke všemu jezdí na kolečkových bruslích. Takto vidí kočku ztvárněnou na obraze od kubistického malíře Antonína Procházky šestiletá Stela, která se školou navštívila edukační program Moravské galerie. Jí i dalším školákům a studentům přibližují galerijní lektoři umění skrze zábavu, odbornost, výtvarnou aktivitu, ale i diskusi a hloubavé zamyšlení nad tématem.

Má vůbec smysl ve světě přeplněném vizuálním obrazem setkání s originálem uměleckého díla? A co to vlastně takový „originál“ je? Termín „originál“ je z latinského originalis, které znamená „původní“. Toto slovo je odvozeno od origo („počátek, zdroj, zrození“) a slovesa oriri („povstat“). Je zřejmé, že jde tedy o něco, co je jedinečné. Jaký obraz však byl na začátku? A co je od čeho odvozené? Dokážeme dnes ještě najít a zažít jedinečnost?

Svoboda a odpovědnost ve škole i životě Svoboda a zodpovědnost. Dvě strany jedné mince. Bez svobody by nebylo možné jednat tvořivě a autenticky, bez zodpovědnosti by se svoboda snadno zvrhla...

Martin Macháček se narodil v roce 1985 ve Zlíně, absolvoval Teorii a dějiny divadla na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2008 vystupoval jako aktivní divadelní publicista. Pravidelně spolupracuje s řadou oborových festivalů, je členem činoherní poroty Cen Thálie, jeho text Miriam Šedá Text se umístil na 5.–9. místě v kategorii Nově uvedená hra v rámci ankety Ceny divadelní kritiky 2020. Kariéra a okolnosti ho ale přivedly i do veřejnoprávního rozhlasu nebo televize. Jak stěžejní bylo působení mimo divadlo pro jeho divadelní kariéru, jaká jsou specifika práce dramaturga v okresním městě a jaká je cena profesního růstu mimo místo bydliště, o tom jsme si s Martinem Macháčkem povídali v dnešním rozhovoru.

Co znamená být aktivním divákem? A jak může tento princip inspirovat vzdělávání? Výstava Umění interakce (3. 10. 2025 – 29. 3. 2026) v Galerii moderního umění v Hradci Králové (GMU) zve pedagogy a studenty k objevování nových forem poznávání prostřednictvím účasti, spolupráce a dialogu.

Jak může současné umění pomoci rozvíjet kreativitu, empatii a schopnost komunikace? Výstava Umění interakce v Galerii moderního umění (GMU) v Hradci Králové zve pedagogy i jejich žáky k objevování možností, jak prostřednictvím uměleckého zážitku vnímat svět, sebe i druhé.

Kde se běžně mohou děti a mládež setkat s výtvarným uměním? Málokdo má opravdu kvalitní umělecká díla doma. Ve veřejném prostoru se setkáme většinou se sochami či pomníky. Zámky bývají uměním také naplněné, většinou v nich slouží jako doplněk interiéru a pro reprezentaci. V chrámech je zas umění ve službách liturgie. Jsou však místa, která jsou umění, jeho pozorování, vychutnávání si a výtvarné inspiraci vyhrazena stoprocentně. A sice galerie.

Začátkem dubna se v pražské ARŠE+ konala konference STŘED ZÁJMU: Dialog generací, která proběhla v rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání 2025. Představila inspirativní projekty, které aktivně zapojují mladé publikum nebo jež mladí lidé přímo iniciují.

Projektový den „Vlastní cestou k umění“ v Národní galerii Praha nabízí žákům 8. a 9. tříd výjimečnou příležitost, jak si hledat vztah ke světu umění a otevřít se novým otázkám, perspektivám i způsobům komunikace, které z umění pramení. Umožňuje žákům poznávat skrze umění sama sebe i druhé, a to s respektem a otevřeností k nejednoznačnosti a rozmanitosti. V době, kdy se mladí lidé rozhodují, kam se chtějí v životě ubírat, nabízí galerie prostor, kde mohou uplatnit vlastní volbu a zjistit, jaký jazyk umění je jim nejbližší.

Ve vzdělávání a ve výchově se často objevuje volání po větším zapojení mladých lidí i dětí do procesu učení. Nemusí jít pouze o alternativní přístupy a proudy. Potřeba autonomie, rozvoj zodpovědnosti, důraz na schopnost samostatně se rozhodovat. Důvodů je mnoho a způsobů možná ještě více. V tomto článku se pokusím ukázat na konkrétních případech, jak pracujeme s participací ve vzdělávacích projektech Centra DOX a jaké jsou dopady.

Na následujících řádcích bychom rádi pozvali učitelky a učitele a jejich školní skupiny na návštěvu Národní galerie Praha. Ať už vás umění baví, zajímá, či je to pro vás okrajové téma, věříme, že objevování uměleckých děl v jejich nejživější podobě – v originále, v jedinečném prostoru a v dialogu – může být pro všechny přínosné.

Sto let od svého založení letos slaví Základní umělecká škola v Jablonci nad Nisou. Z malé školy s omezeným počtem oborů a žáků vyrostla ve významnou instituci, která vychovala mnoho talentovaných umělců. A už dávno to nejsou pouze hudebníci, kteří patřili k prvním absolventům tehdy mladé školy.

Návštěva galerie může být pro děti předškolního věku objevem nového místa plného příběhů a postav v obrazech, sochách či dalších uměleckých dílech. Děti předškolního věku a mladšího školního věku přicházejí většinou bez předsudků, nemají zatím dostatek informací, často neumějí pořádně číst, jsou odkázány na lektora – průvodce, který jim ukáže, co všechno se dá v galerii zažít skrz výtvarné umění a že je to místo, kam má smysl se vracet. A my průvodci je zveme do svého světa a nabízíme pohled svýma očima, jak vidíme umělecká díla a galerii.

Artefiletika ve školní praxi může výrazně obohatit proces výchovy a vzdělávání. Jedná se o reflexivní, tvořivé a zážitkové pojetí práce ve výtvarné výchově. Díky prožitku z tvorby se můžeme mnohému naučit, porozumět lépe lidem kolem nás i sobě samému. Techniky práce lze využít s kýmkoliv s cílem rozvoje jeho osobnosti. Tím se artefiletika liší od arteterapie, která využívá výtvarný projev k redukci obtíží. U žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, například u těch s mentálním postižením, je to skvělý způsob, jak posilovat jejich deficity v různých oblastech života.

Soutěže a soutěžní přehlídky, ať již organizované spolkem Umělecká rada ZUŠ ČR (za podpory MŠMT), případně další národní nebo i mezinárodní umělecké soutěže, jsou nedílnou součástí vzdělávání žáků uměleckých škol.

Edukační programy pro školy jsou pro mnoho českých galerií, muzeí a kulturních institucí dlouholetou tradicí. S příchodem nové klíčové kompetence kulturní (RVP) se využívání galerie jako místa k učení může do budoucna stát ještě atraktivnější.

Festival ukazuje, jak využít hudbu, divadlo, výtvarné umění, tanec, literaturu aj. ve výuce.

Podle posledního průzkumu PISA 1) se ukázalo, že si čeští studenti nevěří v kreativním myšlení, prokázali třetí nejnižší míru sebedůvěry z 64 zúčastněných zemí. Přitom je na tvůrčí myšlení nahlíženo jako na jednu z klíčových kompetencí pro 21. století a nové RVP předpokládají rozvoj kulturní kompetence, která právě s kreativním myšlením pracuje. V tomto ohledu mohou pedagogům pomoci kulturní organizace, které jsou dostupné ve všech regionech a mají zkušenost se vzdělávacími programy rozvíjejícími kreativitu prostřednictvím umění.

Ve Společnosti pro kreativitu ve vzdělávání (SPKV) jsme v minulém školním roce otestovali nový program týdenních rezidencí umělců a umělkyň na školách. V ZŠ Svatoplukova v Olomouci (18 tříd) a ZŠ Středokluky (6 tříd) jsme pomohli vytvořit otevřené prostředí, v němž umělci a umělkyně navázali dialog s dětmi a společně řešili jejich pocity ze školního prostředí a co je potřeba v něm změnit.

Jak jsem se již přiznala v jednom z předchozích čísel tohoto časopisu, učitelé ZUŠ jsou v hovorech na Lince pro rodinu a školu 116 000 obvykle motivovaní pomáhat svým žákům daleko nad rámec výuky v daném odvětví umění. A současně se někteří z nich trochu omlouvají, že zavolali, protože mají dojem, že oni nejsou ta správná „škola“, protože se se svými žáky věnují „jen“ výtvarce nebo hře na nástroj, čímž se drtivá většina jejich žáků stejně nebude jednou živit. Chci vás ujistit, milé pedagožky a milí pedagogové, že jste rozhodně ta správná škola. A že vaši žáci s vámi a uměním potřebují trávit čas, a to nejen kvůli umění zachycení perspektivy nebo transpozice pomocí kvintového kruhu.