Umění

Nově zavedená klíčová kompetence kulturní v RVP ZV výrazně posiluje potenciál umění a kultury pro všeobecné vzdělávání a vytváří prostor pro učení v kontaktu s kulturními institucemi. V tomto kontextu nabývá na významu také vizuální gramotnost, dlouhodobý cíl výtvarné výchovy, který se vztahuje k porozumění obrazům v umění i v každodenní vizuální kultuře. Text se věnuje vztahu mezi kulturní kompetencí a vizuální gramotností a ukazuje možnosti jejich rozvoje prostřednictvím učení mimo školní třídu.

V posledních měsících vznikly dva texty, které naše ZUŠácké prostředí výrazně oslovily. První – článek ředitelky ZUŠ J. Kvapila Evy Znojemské (Speciál pro ZUŠ 4/2025) – který velmi věcně popsal některé provozní a organizační obtíže spojené s festivalem ZUŠ Open. Druhý – Návrh koncepce revize RVP ZUV – který jasně definuje hodnoty a principy, na kterých má základní umělecké vzdělávání v budoucnosti stát.

Artificial Intelligence, tedy AI – umělá inteligence – je oblast informatiky, která se zabývá tvorbou systémů, jež napodobují určité schopnosti lidského myšlení. Například rozpoznávání obrazů, zpracování jazyka, rozhodování, učení ze zkušenosti nebo predikce.

Ve dnech 7. a 8. listopadu 2025 se v ZUŠ Teplice uskutečnila dvoudenní celostátní konference zaměřená na implementaci umělé inteligence do systému uměleckého vzdělávání. Akci společně organizovaly ZUŠ Praha Hostivař, ZUŠ Rýmařov a ZUŠ Teplice ve spolupráci se společnostmi Portedo a Edu4P. Setkání se zúčastnili pedagogové, ředitelé a odborníci z celé České republiky.

Před více jak deseti lety jsem napsal text (Speciál pro ZUŠ 1/2013 – „Pozvání k přemýšlení a psaní“) o dovednosti mezi sebou diskutovat. Pozoroval jsem, jak lidé mezi sebou přestávají vést dialog a společně se „radit“, ač sedí na nejrůznějších pedagogických radách, uměleckých radách nebo se přímo nazývají „radními“.

Kočka, která je jako robot. A ještě ke všemu jezdí na kolečkových bruslích. Takto vidí kočku ztvárněnou na obraze od kubistického malíře Antonína Procházky šestiletá Stela, která se školou navštívila edukační program Moravské galerie. Jí i dalším školákům a studentům přibližují galerijní lektoři umění skrze zábavu, odbornost, výtvarnou aktivitu, ale i diskusi a hloubavé zamyšlení nad tématem.

Má vůbec smysl ve světě přeplněném vizuálním obrazem setkání s originálem uměleckého díla? A co to vlastně takový „originál“ je? Termín „originál“ je z latinského originalis, které znamená „původní“. Toto slovo je odvozeno od origo („počátek, zdroj, zrození“) a slovesa oriri („povstat“). Je zřejmé, že jde tedy o něco, co je jedinečné. Jaký obraz však byl na začátku? A co je od čeho odvozené? Dokážeme dnes ještě najít a zažít jedinečnost?

Svoboda a odpovědnost ve škole i životě Svoboda a zodpovědnost. Dvě strany jedné mince. Bez svobody by nebylo možné jednat tvořivě a autenticky, bez zodpovědnosti by se svoboda snadno zvrhla...

Martin Macháček se narodil v roce 1985 ve Zlíně, absolvoval Teorii a dějiny divadla na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně a od roku 2008 vystupoval jako aktivní divadelní publicista. Pravidelně spolupracuje s řadou oborových festivalů, je členem činoherní poroty Cen Thálie, jeho text Miriam Šedá Text se umístil na 5.–9. místě v kategorii Nově uvedená hra v rámci ankety Ceny divadelní kritiky 2020. Kariéra a okolnosti ho ale přivedly i do veřejnoprávního rozhlasu nebo televize. Jak stěžejní bylo působení mimo divadlo pro jeho divadelní kariéru, jaká jsou specifika práce dramaturga v okresním městě a jaká je cena profesního růstu mimo místo bydliště, o tom jsme si s Martinem Macháčkem povídali v dnešním rozhovoru.

Co znamená být aktivním divákem? A jak může tento princip inspirovat vzdělávání? Výstava Umění interakce (3. 10. 2025 – 29. 3. 2026) v Galerii moderního umění v Hradci Králové (GMU) zve pedagogy a studenty k objevování nových forem poznávání prostřednictvím účasti, spolupráce a dialogu.

Jak může současné umění pomoci rozvíjet kreativitu, empatii a schopnost komunikace? Výstava Umění interakce v Galerii moderního umění (GMU) v Hradci Králové zve pedagogy i jejich žáky k objevování možností, jak prostřednictvím uměleckého zážitku vnímat svět, sebe i druhé.

Kde se běžně mohou děti a mládež setkat s výtvarným uměním? Málokdo má opravdu kvalitní umělecká díla doma. Ve veřejném prostoru se setkáme většinou se sochami či pomníky. Zámky bývají uměním také naplněné, většinou v nich slouží jako doplněk interiéru a pro reprezentaci. V chrámech je zas umění ve službách liturgie. Jsou však místa, která jsou umění, jeho pozorování, vychutnávání si a výtvarné inspiraci vyhrazena stoprocentně. A sice galerie.

Začátkem dubna se v pražské ARŠE+ konala konference STŘED ZÁJMU: Dialog generací, která proběhla v rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání 2025. Představila inspirativní projekty, které aktivně zapojují mladé publikum nebo jež mladí lidé přímo iniciují.

Projektový den „Vlastní cestou k umění“ v Národní galerii Praha nabízí žákům 8. a 9. tříd výjimečnou příležitost, jak si hledat vztah ke světu umění a otevřít se novým otázkám, perspektivám i způsobům komunikace, které z umění pramení. Umožňuje žákům poznávat skrze umění sama sebe i druhé, a to s respektem a otevřeností k nejednoznačnosti a rozmanitosti. V době, kdy se mladí lidé rozhodují, kam se chtějí v životě ubírat, nabízí galerie prostor, kde mohou uplatnit vlastní volbu a zjistit, jaký jazyk umění je jim nejbližší.

Ve vzdělávání a ve výchově se často objevuje volání po větším zapojení mladých lidí i dětí do procesu učení. Nemusí jít pouze o alternativní přístupy a proudy. Potřeba autonomie, rozvoj zodpovědnosti, důraz na schopnost samostatně se rozhodovat. Důvodů je mnoho a způsobů možná ještě více. V tomto článku se pokusím ukázat na konkrétních případech, jak pracujeme s participací ve vzdělávacích projektech Centra DOX a jaké jsou dopady.

Na následujících řádcích bychom rádi pozvali učitelky a učitele a jejich školní skupiny na návštěvu Národní galerie Praha. Ať už vás umění baví, zajímá, či je to pro vás okrajové téma, věříme, že objevování uměleckých děl v jejich nejživější podobě – v originále, v jedinečném prostoru a v dialogu – může být pro všechny přínosné.

Sto let od svého založení letos slaví Základní umělecká škola v Jablonci nad Nisou. Z malé školy s omezeným počtem oborů a žáků vyrostla ve významnou instituci, která vychovala mnoho talentovaných umělců. A už dávno to nejsou pouze hudebníci, kteří patřili k prvním absolventům tehdy mladé školy.

Návštěva galerie může být pro děti předškolního věku objevem nového místa plného příběhů a postav v obrazech, sochách či dalších uměleckých dílech. Děti předškolního věku a mladšího školního věku přicházejí většinou bez předsudků, nemají zatím dostatek informací, často neumějí pořádně číst, jsou odkázány na lektora – průvodce, který jim ukáže, co všechno se dá v galerii zažít skrz výtvarné umění a že je to místo, kam má smysl se vracet. A my průvodci je zveme do svého světa a nabízíme pohled svýma očima, jak vidíme umělecká díla a galerii.

Artefiletika ve školní praxi může výrazně obohatit proces výchovy a vzdělávání. Jedná se o reflexivní, tvořivé a zážitkové pojetí práce ve výtvarné výchově. Díky prožitku z tvorby se můžeme mnohému naučit, porozumět lépe lidem kolem nás i sobě samému. Techniky práce lze využít s kýmkoliv s cílem rozvoje jeho osobnosti. Tím se artefiletika liší od arteterapie, která využívá výtvarný projev k redukci obtíží. U žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, například u těch s mentálním postižením, je to skvělý způsob, jak posilovat jejich deficity v různých oblastech života.

Soutěže a soutěžní přehlídky, ať již organizované spolkem Umělecká rada ZUŠ ČR (za podpory MŠMT), případně další národní nebo i mezinárodní umělecké soutěže, jsou nedílnou součástí vzdělávání žáků uměleckých škol.