Umění

Rodný dům Antonína Dvořáka je unikátní svou interaktivní expozicí. Propojuje prvky ze skladatelova dětství a vesnického prostředí tehdejší doby s moderními technologiemi. Od září 2024 mohou školy navíc využít nabídku několika vzdělávacích programů a obohatit a rozšířit jejich prostřednictvím výuku žáků základních i středních škol. Jsou navrženy tak, aby doplňovaly výuku a navazovaly na rámcové vzdělávací programy.

Principál divadla La Putyka, herec, režisér, autor, táta tří úspěšných synů i syn slavných rodičů – to vše a mnohem víc je Rosťa Novák ml., který se současně netají svými intenzivními zkušenostmi s ADHD, jež ho provázejí až do dospělosti. Zážitků ze školy i zkušeností s různými pedagogy či poradenskými pracovníky má právě proto bezpočet. Nejen o nich, ale i o jeho současné práci a mladých lidech, které denně potkává v divadle a kteří si přinášejí své zkušenosti ze škol, jsme si povídali v průběhu letošního léta.

Kateřina Přidalová se před lety vydala na náročnou misi. Rozhodla se usilovat o rozvoj vizuální gramotnosti jakožto stěžejní kompetence pro kritické myšlení. Publikuje, vyučuje, spolupracuje s učiteli v mnoha regionech a je zakladatelkou oceňované vzdělávací organizace Designeři dětem. Nyní připravila edukační program pro výstavu Identita – příběh českého grafického designu, která mapuje dějiny české vizuální kultury. V rozhovoru si povídáme o významném nárůstu obrazové komunikace i o tom, jak mohou školy pomoci žákům s jejím kritickým vnímáním.

Téma kreativity otevíráme v Učitelském měsíčníku pravidelně, tentokrát jsme si o něm povídali s Janem Čtvrtníkem. Hercem, hudebním skladatelem, vedoucím edukačních aktivit Divadla na cucky a v neposlední řadě umělcem, který byl součástí projektu Kreativní učení. Ten zapojil kreativce a umělce do výuky v několika třídách základních škol na Olomoucku. Jan celé jedno pololetí docházel do Fakultní základní školy Olomouc, Hálkova. Protože jsme kamarádi, během rozhovoru si tykáme.

Ovládání nástroje je klíčem k odemknutí dveří hudby. Při výuce na ZUŠ by bylo dobré si ale uvědomit, že to, co se skrze nástroj otevře, je důležitější než samotný klíč.

Taneční obory v základních uměleckých školách by měly otevírat cestu k vyššímu „levlu“ porozumění tance, od jeho prostoty a pestrosti až po vědomé používání těla jako nástroje k přenosu emocí, myšlenek – hlubších či povrchních, a to ať už se bude jejich absolvent zabývat na svém vrcholu jakýmkoli druhem tancem.

Tento text je 3. z 5 částí článku k výuce skladby na ZUŠ. V minulém vydání jsem se pokusil popsat „hmotný svět“ skladatelství, tedy základní sumu znalostí – hřiště, ve kterém se pedagogové kompozice pohybují. Svět snů nabídne tipy, jak si „svobodně povyskočit“ mimo lajny tohoto hřiště.

Podzim je krásným a snad tím nejpestřejším ročním obdobím. Příroda mění své barvy do různorodých zemitých odstínů žluté, oranžové nebo červené. Podzim dětem nabízí příležitost rozšířit si své obzory a využít změny v přírodě k zajímavým tvořivým uměleckým aktivitám.

S Mateřskou školou Nad Vodovodem na Praze 10 spolupracuji jako výtvarnice již několik let. Postupně jsem navrhovala a realizovala výtvarná řešení v exteriéru i interiéru.

Poslední dobou se hojně skloňovaným tématem stala kreativita a její zapojení do vzdělávání. Právě kreativita totiž umožňuje přemýšlet mimo zaběhlé cesty a hledat nové způsoby řešení problémů. Do škol a výukových předmětů se propisuje prostřednictvím nejrůznějších výukových metod nebo díky inovativním projektům. Za jedním takovým projektem stojí Inovační centrum Olomouckého kraje. Pod jeho záštitou přicházeli v loňském školním roce do tříd umělci a kreativci z Olomoucka, kteří zastoupili obory, jako je například divadlo, architektura, audiovizuální či výtvarná tvorba a další. Kompetenčně zaštítily projekt dvě konzultantky kreativity. Jednou z nich je i Karolína Balcárková, s níž jsme si nejen o kreativitě povídali.

Od března mají učitelé i rodiče k dispozici MAPU uMĚNÍM. Webové rozhraní, které jim usnadní orientaci v nabídce projektů kreativních přístupů ve vzdělávání napříč celou republikou. O tom, jak projekt vznikal, jaké subjekty sdružuje nebo proč by vlastně umění mělo patřit do výuky, jsme si povídali s projektovým managerem Jiřím Raitermanem.

Divadlo Paměti národa ve spolupráci s nizozemským divadlem Theater Na de Dam představilo letos již šestou edici pravidelného divadelního cyklu „Paměť jsme my“. Spolupráce s nizozemským divadlem probíhá od roku 2019 a pražské inscenace se tak již tradičně stala součástí mezinárodního projektu „Theatre of Remembrance“. Cílem je uvést autorskou inscenaci mladé generace studentů, která tematicky vychází ze skutečných příběhů pamětníků zaznamenaných dokumentaristy Post Bellum, a propojit studenty s již integrovanými profesionálními umělci.

Překladatelka, teatroložka, divadelní publicistka, a jak sama říká, především pedagožka Marcela Magdová sepjala s divadlem a historií celou profesní kariéru. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala divadelní vědu a historii, působí na katedře germanistiky a slavistiky Západočeské univerzity a divadlu se z pedagogického hlediska věnuje na Vyšší odborné škole herecké. Pandemie koronaviru nezasáhla jen divadla, kterým prakticky přerušila celkový provoz, ale i rozsah působení této školy. Na rozdíl od prázdných sálů ale zaregistrovala opačný fenomén – během covidu zájem o divadelní studia vzrostl. Nejen o zájmu studentů, ale i o formách divadelní publicistiky, společných jevech s kinematografií i o tom, jak veřejnosti tlumočit zájem o divadlo, jsme si povídali v dnešním rozhovoru.

Přesto, že jsme již mnoho let pilnou, aktivitní školou s úspěchy v soutěžích, s dobrou spoluprací s městem Třeboň a dalšími partnerskými městy a podílíme se na kulturním dění v třeboňském regionu, nám stále něco chybělo.

Nemohu si odpustit jeden postřeh z kulturního dění na regionální úrovni, kterého jsem byl nedávno svědkem. S podobnou zkušeností možná nebudu sám, ale posuďte sami.

V probíhající revizi RVP ZV se rozhořel „boj“ o výtvarnou a hudební výchovu. Jedná se o vzdělávací oblast Umění a kultura, do které spadá spousta vzdělávacích oborů. Pro základní školy se při tvorbě RVP ZV (2007) zadaly do této oblasti dva vzdělávací obory Hudební výchova a Výtvarná výchova, které školy mohly doplnit o vzdělávací obor Dramatická výchova.

Podpora kreativního učení umožněná Ministerstvem kultury ČR a Národním plánem obnovy svedla k téměř každotýdenní spolupráci muzejní pedagogy či galerijní edukátory s učiteli základních škol. Článek vedle shrnutí přínosů takové spolupráce nabízí i popis výukové jednotky (na cca 90 minut), který poskytne představu, jak výuka v galerii může probíhat, co může nabídnout. Snad vám bude inspirací, stejně jako vybrané lekce publikované v dalších měsících v rámci otevíraného seriálu.

Čím dál častěji se setkáváme s propojováním vzdělávání a umění. Namátkově – například v březnu se v Olomouci konala konference Kreativita do škol, jejímž hlavním smyslem bylo propojení umělců a učitelů, v dubnu proběhl v Praze Festival umění a kreativity ve vzdělávání. A v Centru současného umění DOX je aktuálně možné navštívit výstavu Úhel pohledu, která se také věnuje kombinaci umění a učení. „Instalace je prostorem znejistění, ale i nové zkušenosti; prostorem, který ukazuje potenciál chybování, stereotypů, strachu a změny nastavení mysli. Představuje díla umělců, jako jsou Epos 257 a Mushon Zer-Aviv. Žáci si mohou vyzkoušet augmentovanou realitu, kterou pro výstavu vytvořili Augg.io a herec Petr Vančura,“ říká Jiří Raiterman, vedoucí vzdělávacích programů centra DOX, s nímž jsme si povídali nejen o tom, proč by právě učitelé měli společně se žáky na výstavu zavítat.

Od konce loňského roku se umělá inteligence (AI) stala jedním z hlavních témat v médiích, hovorech mezi známými i ve vědeckých publikacích. Od prvotního nadšení s aplikací ChatGPT se obecné povědomí začíná překlápět do mírných obav. Dokonce podle nedávného průzkumu má 25 % respondentů zároveň očekávání i obavy.

Dětskou galerii Lapidárium založili v roce 2019 Pavla Semeráková ze Vzdělávacího a kulturního centra Broumov a pražský kurátor Radek Wohlmuth v historických prostorách broumovského kláštera jako experimentální prostor primárně zaměřený na dětského diváka. Jeho náplní je pravidelná příprava kurátorsky vedených výstav respektovaných autorů mladé a střední generace, které by měly žáky a děti, ale i rodiče a učitele vstřícnou formou uvádět do světa současného umění. Nejde v něm o to, přiblížit se dětem pomocí infantilní stylizace, ale pokusit se vytvořit výstavní formát schopný zprostředkovávat živá témata, techniky i výtvarná média a pomocí doprovodných programů je dál rozvíjet.