Rezidence umělců a umělkyň na školách

V první fázi umělci mapovali potřeby žáků. V Olomouci žáci vytvářeli artefakty z hlíny a myšlenkové mapy, ve kterých hledali odpověď na otázku „Co mi ve škole chybí?“. Následovala reflexe a diskuse o různých potřebách a možnostech řešení. Ve Středoklukách si položili otázku „Jak se můžeme ve škole cítit více doma?“. Společně pomocí přírodních materiálů označovali místa, která by se podle žáků dala změnit a zlepšit.

V další fázi se přešlo ke konkrétním úpravám míst podle žáků. Umělci přinášeli do tandemové spolupráce v obou fázích své oborové zkušenosti z tance, sochařství, uměleckého řemesla, urbanismu a architektury.

V Olomouci, kde identifikovali nedostatek prostoru k odpočinku a úniku od hluku, přeměnili nevyužité koutky na klidové zóny, vytvořili soukromé prostory oddělené látkou a dílčí instalace z předmětů nalezených na půdě školy. Ve Středoklukách proměnili několik šatních klecí na chodbách na tematické místnosti: zasněnou místnost s měkkými materiály pro klidný odpočinek, lesní prostředí s QR kódy vedoucími k záznamům ptačího zpěvu, prostor pro kreativitu a umění, ale i hřiště na fotbal. Jako dekorace použili předměty a malby vytvořené v první fázi projektu, při zkoumání pocitů žáků ve škole a jejich vzájemných vztahů. Proces zahrnul všechny žáky, každá třída přidala vlastní prvky a přispěla tak ke konečnému výsledku. Následně ještě umělci se žáky školu prošli znovu, aby reflektovali změny a nasbírali zpětnou vazbu.

Oba projekty se řídily procesem designového myšlení, na závěr byli vedoucí škol, učitelé a žáci požádáni o zpětnou vazbu. Jejím cílem bylo zdůraznit a podpořit spolupráci v rámci školy, a to jak mezi žáky, tak mezi žáky a učiteli. Žáci během reflexe pozitivně hodnotili zapojení učitelů do projektu, oceňovali možnost učit se novým způsobem novým věcem, rozvíjet svou kreativitu, podílet se na společných aktivitách. „Zajímavý program pro mezipředmětové vztahy, zlepšení klimatu ve třídě i v celé škole,“ zaznělo během závěrečné reflexe naopak ze strany pedagogů

Žáci relaxují při ptačím zpěvu v „lesní místnosti“ v ZŠ Středokluky

ZŠ Svatoplukova Olomouc

Naše chápání wellbeingu v kontextu kreativního učení ve školním prostředí vychází z , kterou SPKV pomáhalo formulovat v rámci platformy uMĚNÍM.

Při závěrečném hodnocení projektů se zaměřujeme především na rozvoj gramotností a zvyšování kompetencí, tak jak jsou definovány v rámci cílů Strategie 2030+. V metodice projektu a při jeho vyhodnocování jsme akcentovali dopady na wellbeing žáků, a to zejména vzájemnou participaci, sociální dovednosti, autonomii a . Při hodnocení našeho projektu vycházíme z teorie sebeurčení, která je založena na psychologické teorii a byla použita McLellanem a kolektivem (2012) jako rámec pro vyhodnocení dopadu projektů kreativního vzdělávání na wellbeing v rámci mezinárodní sítě Culture, Creativity and Education (CCE), jejímž je Společnost pro kreativitu ve vzdělávání členem.

Rámec pro analýzu a interpretaci dopadů na kreativitu a wellbeing žáků a učitelů doplňujeme modelem kreativních návyků mysli a definicí wellbeingu, jak je popsána Partnerstvím pro vzdělávání 2030+.

https://spkv.education/cz/aktualni-projekty/umelecke-rezidence-ve-skolach