Využití technologií v uměleckém vzdělávání. Výuka skladby na ZUŠ - 4. část

Moderní pedagogiku i všední realitu všech typů škol silně ovlivňuje vývoj světa, společnosti a samozřejmě i technologií, v nichž začíná být velmi obtížné (pro někoho snad i nemožné) se orientovat. Vzdělávání umělecké rozhodně není a ani nemůže být výjimkou – technologie nás ovlivňují všechny a zásadně proměňují naši realitu v několika oblastech:

– První byl telegraf (1837), pak telefon a rádio – to pomohlo nástupu Hitlerovy totality pomocí demagogické a propracované propagandy. Zároveň však demokratizovalo přístup k vysokému umění, které bylo rázem dostupné komukoli s rozhlasovým přijímačem. Tento dvojsečný užitek technologií pokračoval nástupem televize a později internetu (sociálních sítí, komunikačních aplikací atd.). Dnes má téměř každý celý svět na dosah ve svém mobilním telefonu. Můžeme a máme tedy smartphony a další technologie ve školách zakázat? Anebo je využít jako pedagogický nástroj?

Technologie slouží pro i jako materie uměleckého díla. Od prvního fonografu (1877) uplynulo téměř 150 let. O 18 let později „Přijel vlak do stanice“ v prvním filmu bratří Lumierů. Místo záznamů divadelních představení si film našel svou vlastní uměleckou cestu. Hudbě trvalo hledání nové formy déle – fonografy, šelakové a později vinylové desky zaznamenávaly hudbu reálného světa. Elektroakustická hudba, která využívá elektronické technologie k tvorbě a manipulaci zvuku, představuje významný přechod od tradiční hudby k novému druhu hudebního umění. Od 40. let 20. století se rozvíjí musique concrete a další podobné žánry. Elektroakustická tvorba se do vzdělávacích plánů ZUŠ propsala v EZHZT (studijní zaměření Elektronické zpracování hudby a zvuková tvorba). Do uměleckých škol v Česku stále více zasahuje digitalizace ve formě virtuální reality, online učeben, sdílených děl žáků i studentů a v poslední době také umělé inteligence, jež začíná být všudypřítomná. O tvorbě ve spolupráci s AI je dokument na ivysilani.cz .

– Už od 70. let 20. století se experimentuje s programy, které pomáhají ve vzdělávání. Hlavní výhodou je personalizace obsahu a možnost okamžitého vyhodnocení průběžných testů a kvízů. V hudbě jsou to aplikace jako EarMaster, MuseScore, Charanga, Flat.io (kolaborativní notace), BeepBox (melodické smyčky) a další. Výtvarníkům se otevřel nekonečný svět počítačové grafiky a fantastické možnosti postprodukce fotografií. V LDO se nabízí zapojení ChatGPT pro tvůrčí psaní, spolupráci na scénářích, úpravy stylistiky i gramatiky, dokonce i jako kontrola správné výslovnosti textů. Technologie zároveň pomohou učitelům při přípravě, plánování a organizaci výuky. Od sdílených dokumentů na Google Drive, přes přípravu materiálů do výuky např. v Google Classroom, vytváření výukových videí na YouTube, tvorbu kvízů (např. Kahoot!) nebo sdílení nápadů a vizuální brainstorming v Padletu, až po umělou inteligenci, kterou se budeme zabývat podrobněji.

Podívejme se nejdřív na jazykové modely AI – například na ChatGPT. Výčtu toho, co všechno umí, by se dalo věnovat podstatně víc místa, než umožňuje tento článek. My se ale podívejme na takzvané modely (daly by se nazvat též „asistenty”), které aplikace ve své placené verzi poskytuje. Stručně řečeno – pokud položím dotaz a nepoužiji nějaký model, znamená to pro AI, že musí vybírat data z nepředstavitelně velkého zásobníku a zvažovat použití i nerelevatních informací. Položím-li takto třeba dotaz „Jaký je rozdíl mezi klobásou a salámem?”, nutím AI hledat odpověď v chemickém slovníku – prostě jsem jí „nenalajnoval hřiště”. Přitom je jasné, že má hledat ve slovníku lingvistickém nebo projít recepty. Model GPT je totiž navržen tak, aby z onoho obrovského zásobníku dat obrazně řečeno „vyseknul” jenom tu část, v níž se mají data hledat – všechny ostatní oblasti se mohou při hledání odpovědi ignorovat. Modelů najdeme v ChatGPT nepřeberné množství – jsou to ty modely, které už někdo vytvořil a podělil se o ně s ostatními.

Co je ale velmi lákavé, je možnost vytvořit si model vlastní, který bude odpovídat potřebám našim. Můžeme si například stvořit konzultanta, s nímž budeme řešit vzdělávání a výchovu žáka se speciálním vzdělávacími potřebami. V tom případě stačí vytvořit model, do jehož zdrojů dám cíleně ty, které se týkají dětské vývojové psychologie, speciální pedagogiky či všech dalších souvisejících oborů (mezi zdroje přidáme zákony, skripta, články, webináře na YouTube…). Učitel pak může položit dotazy typu „Jak si při výuce hry na kytaru mám poradit s žákem s Aspergerovým syndromem?”, „Jak vzdělávat dítě se sluchovým problémem při výuce hry na zobcovou flétnu?”, „Co při výuce v literárně dramatickém oboru s žákem dyslektikem?” a podobně. Umělá inteligence pak na takové dotazy odpoví zcela erudovaně, neboť, je-li vycvičena a má-li dostatečné množství relevantních zdrojů, je schopna reagovat, jako by vystudovala pedagogickou fakultu v oboru speciální pedagogika, vývojová psychologie a podobně. Dá to práci takového „asistenta” vytvořit, ale jde to, máme to vyzkoušené a skvěle to funguje.

Tímto způsobem si můžeme vytvořit i model, který nám bude hledat vzdělávání vhodné přímo pro nás či pro určitý typ kapely, orchestru či sboru. Učitelům skladby může pomoci model, který kategorizuje a porovná skladby různých žáků; pomůže s textem u vokálních kompozic; poradí s notací a s ovládáním notačních programů. „Asistent” může vytvářet scénáře do LDO či taneční choreografie pro TO. Stejně tak lze postupovat při tvorbě „asistenta” pro začínající učitele, či třeba pro začínající ředitele. V ZUŠ Rýmařov právě testujeme takového asistenta začínajících učitelů - už není potřeba se se začínajícími kolegy scházet jednou za měsíc. Zavedli jsme setkání s periodou tříměsíční s tím, že se svými dotazy budou začínající pedagogové chodit nejdřív za umělou inteligencí a teprve až potom za učitelem uvádějícím.

Jazykové modely ale nejsou jediné, které máme k dispozici. Jsou tu i modely, které tvoří hudbu, obrázky, grafiku, videa… Mezi těmi, které jsme vyzkoušeli a které lze pro výuku uměleckých oborů doporučit, lze uvést:

Tento výčet opravdu není konečný. Trh s AI produkty se vyvíjí tak rychle, že je problém ho sledovat, a laskavý čtenář tohoto textu navíc jistě uvede spoustu dalších neméně zajímavých příkladů aplikací s umělou inteligencí, které třeba používá (navíc se po uzávěrce tohoto čísla časopisu jistě objeví i nástroje další).

Závěr našeho textu nemůže patřit ničemu jinému než vřelému doporučení. Doporučení se netýká pouze AI, naopak – při každé lidské činnosti, při každém studiu je třeba vše ověřovat, kontrolovat a případně upravit tak, aby nám sloužilo tak, jak jsme původně chtěli. Musíme také zvážit, jaká osobní data AI poskytneme. Umělá inteligence představuje nástroj jako každý jiný – není to robot, který bude pracovat, a hlavně myslet za nás. I AI má své limity, kvalit člověka kvalifikovaného a studovaného v určitém oboru prozatím nedosahuje. AI dokáže inspirovat, konzultovat, radit, usnadňovat – konečné slovo má ale v každém případě vždy člověk.