Psychologie

V prostředí, kde se od lídrů očekává rozhodnost, autenticita a odvaha, se stále častěji objevuje tichý sabotér výkonu: FOPO – Fear of People’s Opinions. Strach z toho, co si o nás myslí ostatní, není jen osobní slabost. Je to systémová překážka, která ovlivňuje rozhodování, inovace i kulturu týmů. Manažeři, kteří se příliš soustředí na to, jak budou jejich rozhodnutí vnímána, často nevolí to nejlepší řešení, ale to nejméně kontroverzní. Zaměstnanci, kteří se bojí projevit názor, nepřinášejí nové myšlenky. A týmy, které se snaží „vypadat dobře“, místo aby pracovaly efektivně, ztrácejí smysl pro cíl. Když dáváme větší váhu názorům druhých než vlastnímu úsudku, neřídíme svůj život ani svou práci – necháváme je řídit ostatními. V práci, ale i v osobním životě tak FOPO může rychle zadusit náš lidský potenciál.

Dnes jsme si mnohem méně jistí než před padesáti šedesáti roky tím, jakou roli hraje v našem životě tradičně zjišťovaná inteligence a jaký má vztah ke školní a zejména k životní výkonnosti, tedy především k pracovnímu uplatnění. Sice už ani v té době neplatila těsná vazba mezi předpoklady a výkony, jako tomu bylo ještě o něco dřív, ale vztah mezi úrovní inteligence a školními i pracovními výsledky byl stále vnímán jako v zásadě lineární. V poradenských nálezech k volbě povolání z té doby jsme se mj. mohli dočíst, že klient nemá dostatečné intelektové předpoklady pro studium na příslušné střední škole, protože jeho IQ se pouze blíží horní hranici průměru, nebo je dokonce ještě trošku nižší. Zkrátka inteligence a její odraz v testech byly velmi ceněny.

Dítě má rádo v životě pravidelnost. Když si na ni zvykne, a že to někdy není pro dospělé vůbec jednoduché, dává mu životní jistotu, zesiluje jeho pocit bezpečí, umožňuje mu předvídat chod událostí, reakce lidí kolem něho. Takže pak tento stereotyp nejen neodmítá, ale dokonce vyžaduje. Některé děti málo, jiné hodně, z čehož my děláme div ne autistickou poruchu. Jsou děti, které dělají scény, když nemají na kakao svůj hrníček s kočičkou, odmítají si vzít jiné tričko než se sloníkem… Tyto projevy však nejsou patologické – jsou výrazem přirozené potřeby po stabilitě a předvídatelnosti.

Od první třídy děti učíme, aby uměly brzy samy a dobře psát, číst a počítat. Pro to, aby obstály v životě a cítily se v pohodě, však budou potřebovat ještě něco jiného. Něco, na co stále ve školství nezřídka zapomínáme. A to je schopnost regulovat vlastní emoce a umět fungovat ve vztazích s druhými.

Na konci března se sešli v Hradci Králové učitelé, aby oslavili Den učitelů. Mezi gratulanty byl i vedoucí tamního odboru školství, který se ve svém proslovu nechal slyšet, že učitele oceňuje za to, že „zvládají tu zvěř“. Co na to říct?

Učitelé jsou pro rodiče snadno dostupní odborníci na vzdělání a výchovu dětí. Proto se na ně občas obracejí i s otázkami, které nesouvisejí bezprostředně s edukací a s výsledky jejich dítěte ve škole. Některé se mohou týkat např. sourozeneckých vztahů, jejich co nejvhodnějšího rozvíjení, optimálního školního začlenění pro případ, že existuje možnost volby.

Psycholožka Šárka Miková se mimo jiné dlouhodobě věnuje vzdělávání učitelů. Pracuje přitom s nástrojem, který je základem pro porozumění sobě i druhým, s Teorií typů, vycházející z poznatků zakladatele analytické psychologie Carla Gustava Junga.

Umělá inteligence se stává stále důležitějším nástrojem v mnoha oblastech, včetně psychologického poradenství a podpory duševního zdraví obecně. Její použití může nabízet řadu výhod i výzev. Aktuálně v kontextu psychologické podpory pro dospívající, u kterých je nedostatek psychologických specialistů v současné době znatelný, je vlastně každá pomoc vítaná.

Společnost se neustále vyvíjí. S fyzickým ubližováním, vlastně s jakýmikoli fyzickými tresty u dětí, si patrně dříve či později formálně a snad i fakticky poradíme. Přestože zatím stále ještě podstatná část veřejnosti obhajuje jejich vhodnost, byť jistě zejména v útlém věku a ve velmi mírné podobě. Zásadní překážku jejich odstraňování ze života spatřují v tom, že dospělí nevědí, čím účinným je po přestupku dítěte nahradit. Věřím, že osvěta jim nabídne vhodnější způsoby, byť poněkud pracnější i náročnější na přemýšlení.

Dospívání je klíčovým obdobím, během kterého se utváří identita jedince, jeho emoční regulace, vztahy a celkové pojetí sebe sama (Erikson, 1968). V tomto období hrají sociální interakce zásadní roli v procesu formování identity a moderní technologie, především internet a sociální sítě, poskytují zcela nové prostředí, ve kterém tyto interakce probíhají. Obsah, se kterým se adolescenti v online prostoru setkávají, může mít velký vliv na jejich psychiku a prožívání, a proto je nezbytné věnovat tomuto aspektu zvýšenou pozornost.

K napsání tohoto textu mě přivedla nedávná zkušenost z nejmenované základní školy. Zrovna jsem tam vedla workshop na téma učitelského stresu, ve kterém jsme se obecně dotkli také tématu vlastní i žákovské motivace. Po programu mě jedna paní učitelka zastavila a s opravdu nehraným údivem ve tváři se mě zeptala: „A vy jako děti chválíte?“ V tu chvíli se ve mně prakticky zastavil život. U paní učitelky, která by mě nikdy nepochválila, bych opravdu nechtěla být…

Každý z nás se ve virtuálním prostoru někdy setkal s negativními komentáři k článku, videu nebo fotografii. Možná jste byli dokonce svědky nenávistného obsahu, který podporoval a šířil nenávist vůči určitému uživateli nebo skupině lidí. A dokonce se vám mohlo stát, že některý z takových obsahů zveřejnil někdo, koho znáte osobně. Jak je možné, že se na internetu z vašeho milého souseda stává nevrlý odpůrce současné politické situace? Co se přihodilo vaší sympatické bývalé spolužačce, že v komentářích pod videem přehnaně kritizuje influencerku za naprostý nesmysl? Proč má potřebu kolega vaší ženy, který vám ochotně pomáhal při stěhování, sdílet nenávistný příspěvek proti uprchlíkům v Evropě? Jedinci na internetu jednají bez zábran a ostychu mimo jiné z důvodu tzv. disinhibičního efektu.

Kyberpsychologická poradna je nová forma spolupráce mezi čtenáři a redakcí časopisu Školní poradenství v praxi. Sdílejte své zkušenosti, kazuistiky nebo problémy se specialistkou na kyberpsychologii a psychoterapeutkou Mgr. Andreou Kretíkovou, MSc. Společně se budeme věnovat aktuálním výzvám v pedagogické praxi spojeným s duševním prožíváním a zdravím v kontextu moderních technologií a internetu. Své dotazy pište na e-mail akretikova@gmail.com.

Dnešní době se často přezdívá doba digitální nebo doba nových technologií. Kdo o nepostradatelné roli internetu, chytrých zařízení a digitálního světa pochyboval, toho období globální pandemie covidu-19 a opakovaných lockdownů jistě vyvedlo z omylu. Právě v tomto čase se více než kdy dříve ukázalo, jak jsou naše životy s virtuálním světem a moderními zařízeními propojené. Jakým způsobem nám dokážou usnadnit životy a kompenzovat případné limity offline světa. Nicméně asi každý z nás má i negativní zkušenost s virtuálním světem a jeho vlivem na naše fungování a prožívání. Právě vlivu moderních technologií a internetu na lidskou psychiku se věnuje obor kyberpsychologie.

  Cíťa: Proč svět nutně potřebuje citlivé introvert(k)y Lenka Blažejová Mgr. Martina Cienciala předškolní a volnočasový pedagog, wellness specialista 2022 Cíťa je velmi vtipně, přesto trefně a s lehkostí podané...