Výzkumy ukazují, že smrt blízkého člověka u dětí do 15 let není výjimečnou událostí. Ztrátou a procesem truchlení projde 25 % dětské populace,1) a proto je třeba se tématu věnovat.
Psychoterapie pozůstalých dětí
Jan
Homola
dobrovolník,
Mgr.
Tereza
Lysá
dětská
Mgr.
Sylvie
Stretti
Ph.D.
terapeutka, interventka
Smrt je pro dospělého člověka náročné a citlivé téma. Pro děti ve školním věku může být ještě složitější, přesto se s ní v rodinách i ve školách setkávají. Jak může škola pomoci, aby se pro pozůstalé žáky stala bezpečným a podpůrným prostředím? Kdy je potřeba psychoterapie a jak v tomto kontextu vypadá?
Práce „Psychoterapie pozůstalých dětí“ vznikla v rámci Středoškolské odborné činnosti (SOČ) ve spolupráci s Poradnou Vigvam, z. ú. Jejími cíli bylo poukázat na tabuizaci témat smrti a truchlení a zprostředkovat odborníkům chybějící pomůcky pro dětskou psychoterapii. Navržené modely však mohou najít uplatnění také v prevenci a školní poradenské praxi.
Pojetí smrti optikou dětí mladšího školního věku
V mladším školním věku se rozvíjí
abstraktní
a divergentní myšlení, schopnost chápat čas i jeho pomíjivost. To umožňuje postupně porozumět základním charakteristikám smrti, tedy její nevratnost