Psychická pohoda

Nástroje jako ChatGPT jsou již běžnou součástí života mnoha žáků a školy hledají cesty, jak na tuto situaci reagovat. Zatímco většina vzdělávacích institucí řeší, jak AI integrovat do výuky, na pražské ZŠ Nika se paralelně věnují i opačné otázce: jak zajistit, aby děti neztrácely kontakt s realitou mimo obrazovky.

Stres, stav, kdy se často necítíme příjemně, který nemáme rádi. Stres je přirozenou reakcí organismu na náročné situace a podněty, které vnímáme jako ohrožující nebo zatěžující. U dětí se stres projevuje různými způsoby – od nervozity a nesoustředěnosti až po fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy či břicha. Krátkodobý stres může být motivující a může pomoci dítěti překonat překážky, avšak dlouhodobý stres může vést k vážnějším problémům, jako je úzkost, deprese nebo zhoršení školního výkonu.

Dospívání je klíčovým obdobím, během kterého se utváří identita jedince, jeho emoční regulace, vztahy a celkové pojetí sebe sama (Erikson, 1968). V tomto období hrají sociální interakce zásadní roli v procesu formování identity a moderní technologie, především internet a sociální sítě, poskytují zcela nové prostředí, ve kterém tyto interakce probíhají. Obsah, se kterým se adolescenti v online prostoru setkávají, může mít velký vliv na jejich psychiku a prožívání, a proto je nezbytné věnovat tomuto aspektu zvýšenou pozornost.

Na přelomu listopadu a prosince 2023 proběhl již poosmé sběr dat k šetření duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Anonymního dotazníkového šetření se v roce 2023 zúčastnilo 13 063 pražských žáků ve věku 11 až 21 let, po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítá 10 097 respondentů.

Začátek školní docházky je jedním z nejdůležitějších milníků v životě každého dítěte. Je to čas plný změn, nových zážitků a také výzev.

Je tu září, čas návratů dětí do tříd, učitelů do kabinetů a zkrátka každého na své místo. Pro někoho je zlomový první leden, pro lidi pracující ve školství je to právě září. Ve vzduchu je cítit nervozita a trochu zmatek, než si vše "sedne". Rodiče jsou rádi, že se jim ruce trochu rozvážou, a budou mít o starost méně. V družinách se ale vše připravuje na školní rok, aby následující měsíce probíhaly co nejklidněji.

Je tu září, čas návratů dětí do tříd, učitelů do kabinetů a zkrátka každého na své místo. Pro někoho je zlomový první leden, pro lidi pracující ve školství je to právě září. Ve vzduchu je cítit nervozita a trochu zmatek, než si vše sedne. Rodiče jsou rádi, že se jim ruce trochu rozvážou a budou mít o starost méně s vařením. V jídelnách se ale vše chystá a znova dává do chodu, a začíná tak každodenní maraton v přípravě jídel, která uspokojí malé hladovce.

Z výzkumů zabývajících se syndromem vyhoření u vyučujících je prokázáno, že větší profesní spokojenost a menší stres při výkonu povolání zažívají vyučující, kteří mají odborné znalosti a dovednosti, díky nimž lépe rozumí profesním situacím a dokážou je lépe zvládat.

V České republice máme nesmírnou výhodu, že v každém městě i v každé menší vesničce máme ZUŠ s jejich mnoha detašovanými pracovišti. Vzdělávání v umění je tak dostupné opravdu každému. Je to vlastně taková idylka.

Přinášíme poslední díl seriálu o online kurzu Děti s OMJ v české škole společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Minulý měsíc jsme se zaměřili na kapitolu, která pojednávala o Romanovi – žákovi, který se potýkal s demotivací. Na konci jsme zmiňovali, že tato situace se zdárně vyřešila, mimo jiné i díky úsilí asistentky pedagoga Anny. Anna odvedla dobrou práci při řešení všech výzev, se kterými se setkala společně s protagonisty prvních tří kapitol, tedy s Daryou, Olenou a s Romanem. Anna se ale dostala do fáze, kdy začala pociťovat příznaky vyhoření, a sama by nyní ocenila pomoc. Jak taková pomoc může vypadat?

Problematika týkající se poruch příjmu potravy se řeší u dospělých, ne však u dětí. Komplexnější pojetí tohoto tématu na půdě škol ale většinou chybí. Studenti Slezského gymnázia v Opavě proto nabízejí základním i středním školám možnost k nim přijet a zdarma si poslechnout přednášku v rámci projektu HELP P3. O tom, kdy a jak vše začalo, jak se dá zvládnut 32 přednášek za rok nebo o které poruchy se konkrétně jedná, jsme si povídali s Kamilou Tkáčovou, školní metodičkou prevence, učitelkou základů společenských věd a tělocviku a především koordinátorkou zmiňovaného projektu.

Počet lidí, kteří se léčí s duševním onemocněním, v České republice každoročně stoupá. Bohužel jsou mezi nimi také studenti a studentky středních škol, kteří se v dnešní době potýkají s různými problémy v oblasti mentálního zdraví, od závažnějších psychických poruch, jako jsou úzkostné poruchy a deprese, až po nejrůznější emocionální a behaviorální obtíže, jako je strach ze selhání, emoční labilita, impulzivita nebo sociální stažení se. Studující se také mohou potýkat s faktory typu nízká odolnost vůči stresu, které zvyšují riziko vzniku emocionálních obtíží.

Mělo by se o smrti mluvit ve školách? Pokud ano, tak kdo, kdy a jak? Nezisková organizace Cesta domů kromě poskytování hospicové péče také vzdělává veřejnost i učitele v tématech spojených s umíráním. Nedávno vydala pro učitele brožuru Je smrt školou povinná…?!, která na spoustu otázek odpovídá ústy odborníků i běžných rodičů a učitelů, kteří se se smrtí setkali nablízko.

S Romanem Göttlicherem si o wellbeingu, respektujícím a pečujícím postoji ke studujícím i k sobě a o mnohém dalším povídala Šárka Eisová.

Co se skrývá pod pojmem trauma a jak se ve škole projevuje traumatizované dítě? Jak by měl postupovat pedagogický pracovník, který má podezření, že některý z jeho žáků prožil traumatickou událost? S kým by měla škola spolupracovat, pokud ji navštěvuje některý ze žáků, který se projevuje jako traumatizovaný? A jak konkrétně souvisí trauma u dětí s prožitkem násilí v blízkých vztazích? Na tyto a další otázky odpovídala klinická psycholožka a autorka knihy Trauma u dětí Leona Jochmannová v rámci podcastu Centra LOCIKA určeného pro pedagogické pracovníky s názvem Nebuď na to sám – odborník odpovídá.

Pokud se o přírodu nebudeme starat, nebude v příštích desetiletích z čeho čerpat. Právě proto se Ondřej Mráz rozhodl realizovat edukativní semináře a přednášky pro děti základních a středních škol zaměřené na pochopení a ochranu přírody. Mimo to školí i pedagogy v rámci akreditovaného doplňkového studia, organizuje letní příměstské tábory na témata spojená s ochranou přírody a realizuje programy pro otce se syny ve volné přírodě. Proč se rozhodl jít touto cestou a co ho inspirovalo? Nejen na to jsme se Ondřeje zeptali.

Wellbeing ve škole je poslední dobou poměrně diskutovaným tématem. Slyšíme, jak je důležité, aby se žáci a studenti rozvíjeli v příjemném a podporujícím prostředí, aby byly respektovány jejich potřeby a pracovalo se s jejich emocemi. Wellbeing ale nenáleží pouze žákům a studentům – myslet bychom měli také na učitele a učitelky.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ vydalo publikaci Kateřiny Novotné Wellbeing ve vzdělávání: Analýza vybraných zahraničních vzdělávacích systémů. Jejím cílem je popsat systém podpory wellbeingu žáků i zaměstnanců škol ve vybraných zemích a poukázat na ty přístupy nebo metody, které by mohly být inspirací pro české školství. Pro potřeby Řízení školy stručné shrnujeme, jaký přístup k wellbeingu volí jednotlivé země, které byly do analýzy zařazeny.

V příspěvku níže popisujeme, jak lze rozvíjet sociální a emoční oblast pomocí programu Dobrý začátek®, který si klade za cíl přispět k duševnímu zdraví dětí i dospělých. Po vytyčení základního pojmu wellbeing si ukážeme na konkrétních příkladech, jak tato metodika v mateřské škole dobré praxe v MŠ Dobroměřice naplňuje principy socio-emočního učení v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Nastíníme, jak metodika Dobrý začátek® pomáhá a učí děti i dospělé předcházet konfliktům, snižovat je a řešit v mateřské škole i mimo ni.

Většina z nás bude souhlasit s tím, že duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Jak to ale vlastně vypadá, když pečujeme o zdraví někoho jiného? A kdo nám řekne, co máme dělat, když nám přijde, že dítě „není úplně v pohodě“? Jak moc velkou roli hrají změny související s pubertou a je vůbec v naší kompetenci do situace zasahovat? A pokud ano, co dělat, když zjistíme, že se děje něco vážnějšího, než se nám na první pohled zdálo? Není někdy vlastně lepší to přejít a zřeknout se odpovědnosti za to, co se bude dít dál?