Pracovní náplň

Tato jedinečná kniha vás provede celým tématem pracovněprávního vztahu od vzniku až po jeho správné skončení. Samozřejmostí je nejen zapracování změn tzv. flexinovely zákoníku práce ale také ohled na všechna specifika zvláštní právní úpravy, která se týká škol a školských zařízení. Unikátní je také její propojení do webové aplikace Řízení školy. 

Činnosti školského logopeda lze rozčlenit podle třístupňové škály – „standardní, základní“, „pokročilá“ a „expertní“ úroveň. Rámcově lze každé úrovni přiřadit činnosti odpovídající určité platové třídě dle katalogu prací a určité činnosti vymezené v příloze č. 3 vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů.

Pracovní náplň je dokument, který upřesňuje a specifikuje druh práce uvedený v pracovní smlouvě. Toto upřesnění je důležité mimo jiné z toho důvodu, že podle § 38 odst. 1 písm. zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů) je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy a zaměstnanec je povinen podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy.

Pozice školského logopeda ve školách hlavního vzdělávacího proudu je dosud spíše ojedinělá, i když je umožněna právními normami obsaženými v několika právních předpisech. Kompetence školského logopeda se liší od kompetencí speciálního pedagoga a tzv. logopedického asistenta, což je patrné zejména u provádění nebo neprovádění přímé logopedické intervence a logopedické diagnostiky. Správné vymezení kompetencí a činností zajišťuje, že se jejich aktivity doplňují a systematicky podporují vzdělávání dětí a žáků s narušenou komunikační schopností.

Nastupuji na pozici ředitele střediska volného času (příspěvková organizace zřízená krajem). Rád bych si udělal přehled o pracovní náplni zaměstnanců (včetně prostudování pracovních smluv) a činností, které je potřeba pro běh střediska zajišťovat, včetně těch, které zatím nikdo nedělá. Jak mohu postupovat v krajním případě, že zaměstnanec zadanou činnost odmítne se slovy „To není v náplni mé práce, to dělat nebudu.“ Jaké jsou kroky nejprve k vysvětlení, že zadaná práce je skutečně povinností zaměstnance, případně jaké jsou oficiální kroky v případě trvajícího neplnění ze strany zaměstnance?

Chtěla bych se poradit, zda nově zvoleným zástupcům stačí vytvořit pracovní náplň nebo zda je potřeba písemné jmenování? Názory, které jsem našla, a ty, které jsem slyšela na různých školeních se liší. Popř. je možné najít někde vzor takového jmenování?

Tento metodický materiál připravilo MŠMT k podpoře základních škol a pedagogicko-psycholockých poraden („PPP“) při plošném zavádění pozic školních psychologů a školních speciálních pedagogů do základních škol.

Nejnáročnější druh práce podle nařízení vlády č. 222/2012 Sb., v platném znění, se uvádí v tzv. pracovní náplni. V pracovní náplni se vyjmenovávají činnosti, kterou zaměstnavatel zaměstnanci přiděluje a jejíž výkon zaměstnavatel po zaměstnanci vyžaduje. Může to být pouze taková činnost, která odpovídá druhu práce uvedenému v pracovní smlouvě.