Zavedená protipandemická opatření přinášejí také změny v oblasti rizikového chování a rizikových jevů. Ze zahraniční přicházejí informace o růstu násilí v blízkých vztazích, a to jak ve smyslu nárustu jejich intenzity v konkrétních rodinách, tak ve smyslu zvýšené prevalence v populaci 1). Ačkoliv dostupná česká data zatím neukazují výrazný nárůst prevalence (není registrován významně větší počet kontaktů v intervenčních centrech či větší počet vykázání 2) situace rozhodně není uspokojivá.
V našem článku se zabýváme primární prevencí násilí v blízkých vztazích, tedy tím, co lze dělat ještě před výskytem či eskalací násilného chování. Primární prevence se v této oblasti ukazuje jako velice důležitá a účinná intervence.
*
Za prvé longitudinální studie vývojových trajektorií ukazují, že pozdější zneužívání intimních partnerů (oběma pohlavími) lze předvídat v období dospívání.3)
*
Druhým důvodem, proč se zaměřit na prevenci, jsou výzkumy účinků programů včasné prevence, které prokazují dobrou efektivitu a dlouhodobě přetrvávající výsledky těchto programů4). Naopak intervence po výskytu násilí jsou spíše neúspěšné.5)
Především se zaměřujeme na
možnosti prevence realizované ve škole
.V textu přinášíme první krok v tvorbě účinných programů, totiž identifikaci rizikových a protektivních faktorů a návrh obecných intervencí (většinou již v našem prostředí existujících), které mohou být ve školské prevenci využité.
Na základě mezinárodních i českých dlouhodobých výzkumů6) byly identifikovány a stanoveny rizikové faktory, které jsou spojeny s větší pravděpodobností páchání násilí v blízkých vztazích.
Jedná se o faktory, které k výskytu násilí přispívají, ale nemusí být všechny přímo kauzálně příčinné. Násilí v blízkých vztazích, jako každé rizikové chování, je unikátní výslednicí vz