Distanční výuka má mnoho výhod i nevýhod. Nechci se dlouze rozepisovat o jednotlivých důsledcích, chci se zaměřit na jednu oblast a tou je psychický dopad distanční výuky na žáky a jejich učitele. Bohužel vše souvisí se vším a není možné přístup a průběh distanční výuky oddělit od jejího prožívání až leckdy přežívání. Jakýkoli negativní dopad na lidstvo vnímám jako velmi bolestivé téma s dlouhosáhlými důsledky pro všechny.
Děti najednou sedí doma, nevědí, co bude, kdy uvidí své spolužáky, kamarády, kdy uvidí paní učitelku, žádná vidina společného výletu, sportovní akce, soutěže. Ve škole můžete výuku uzpůsobit formou hry, přes PC je tato forma možná jen omezeně. I tak se učitelé snaží distanční výuku zatraktivnit. Přesto tuto formu výuky pro děti ze všech stupňů škol nevidím jako dlouhodobě vhodnou. Vzhledem k tomu, že už tato situace trvá velmi dlouho, v podstatě jsou děti (s malými přestávkami) doma rok, jsou smutné a dožadují se kontaktu. Je to zcela přirozená reakce. Nepůsobí na ně dobře ani fakt, že nevědí, kdy to všechno skončí a budou moct zase mezi spolužáky. Pravidelně, téměř denně, dostáváme od dětív poradně dotazy: „Kdy už půjdeme do školy?“
Záběr to je pro děti, učitele, ale i pro rodiče. Kvalita distanční výuky závisí často na technickém vybavení školy a rodiny. N