Hongkong, Bělorusko, Afghánistán, Mexiko, Venezuela, Tibet, Čína, Rusko, Sýrie… Vzdálená místa, kde docházelo a stále i ve 21. století, v roce 2021, dochází k zásadnímu porušování lidských práv, a to těch, která jsou pro většinu z nás už samozřejmostí. Jsou jimi přitom právě taková elementární práva jako například „právo na život“, „právo na svobodu myšlení, svědomí, slova a náboženského vyznání“, „zákaz mučení, otroctví a nucených prací“, „právo na vzdělání“, „právo na spravedlivý soudní proces“ či na „nedotknutelnost osobního vlastnictví“… Zvláště mladí lidé a děti, vyrůstající ve svobodné zemi, si jiný stav – tedy porušování těchto základních lidských práv – nedokáží sami většinou ani představit. A není přitom třeba chodit do dalekých krajů. Ti, kdo ještě pamatují předchozí totalitární režimy (komunismus či nacismus), z vlastních zkušeností dobře vědí, že k omezování základních práv a svobod lidí docházelo před pár desítkami let i na území naší vlastní země. Současná situace s celosvětovou pandemií, šířícími se dezinformacemi ze všech stran
a fanatismus do diskuse o lidských právech navíc vnáší ještě další aktuální rozměry. A o to více je v dnešní době třeba, aby mezi námi bylo více lidí, kteří rozumějí daným pojmům, chápou, co to jsou lidská práva, čím je podmíněno jejich dodržování, co je a není možné porušovat. A aby více lidí vědělo, jaké mají jako jednotlivci možnosti ovlivňovat příběhy
a situace, kdy jsou lidská práva porušována. Praktický vhled do problematiky lidských práv tak přináší workshop společnosti Post
Bellum s názvem „Lidská práva – chraňme je!“, který byl nyní upraven i do online podoby.
První setkání s tématem lidských práv
Na začátku lektoři krátce představí hlavní téma workshopui to, jak bude samotný workshop probíhat v online prostředí. Připomene se také, že u lidskoprávní tematiky přitom „nejde jen o individuální práva, ale o práva pro všechny lidi, která musí jedinec respektovat. Právo každého začíná tam, kde začínají práva ostatních“. A vzápětí už probíhají první asociace účastníků k tématu. „Účelem této aktivity je naladění třídy na téma lidských práv, žáci si takto mohou uvědomit, že už leccos znají. Lektor zase získá alespoň hrubou představu o znalostech tématu v dané třídě a také o její dynamice, tedy o způsobu, jak konkrétní skupina žáků spolupracuje a jak se k tématu staví, zda mu rozumí, či jej naopak třeba zesměšňuje,“ vysvětluje jedna z lektorek workshopu, Jitka Míčková z Post Bellum
.
.
Jak vypadá obrázek k právu na život či na zákaz mučení?
V dalším kroku děti ve speciální online aplikaciLearningApps.org spojují piktogramy s lidskými právy. Jedná se o jednoduché a srozumitelné černobílé obrázky, které je třeba propojit s názvy jednotlivých lidských práv. I když by se mohlo zdát, že téma je těžké a právnicky formulovaná lidská práva jsou složitá výrazově i obsahově, opak je pravdou. Aktivitu zvládnou hravě i ti, kdo o lidských právech dosud příliš informací neslyšeli nebo i o dost mladší děti. Sama jsem to vyzkoušela s několika dětmi za sedmé, páté a čtvrté třídy a v piktogramech se orientovaly rychle a prakticky bezchybně.
Oko za oko, zub za zub…
Co to jsou přirozená lidská práva, komu náleží, je možné se jich vzdát a do jaké míry má smysl konkrétní zákon, když neexistuje vymahatelnost práva? Odpovědi nejen na tyto otázky účastníci workshopu odkrývají spolu s lektory v dalším bloku – v krátkém historickém exkurzu. Děti se v této části dozvídají nejen to, že přirozených lidských práv, která člověku zaručují důstojnost, nemůže být člověk zbaven ani se jich vzdát, ale i to, kdy a jak v historii vznikly nejdůležitější lidskoprávní listiny. Na moment se tak ocitnou v dávných dobách, kdy vzniká babylonský Chammurapiho zákoník a společnost se řídí pravidlem „oko za oko, zub za zub“. Krátce proberou atmosféru doby na konci 18. století, kdy byly přijaty dvě zásadní listiny garantující ochranu lidských práv – v roce 1776 americká Deklarace nezávislosti Spojených států a v roce 1789 francouzská Deklarace práv člověka a občana. A vzápětí už se diskutuje, kdy a proč vznikla po 2. světové válce Všeobecná deklarace lidských práv, pro kterou 10. prosince 1948 už Československo jako člen OSN spolu se Sovětským svazem, Běloruskem, Ukrajinou, Jihoafrickou unií, Jugoslávií, Polskem a Saúdskou Arábií nehlasovalo, respektive zdrželo se hlasování…
Jak děti rozumějí lidským právům
„Právo na život znamená, že každý člověk má právo prožít svůj život… a že se nikdo nemůže stát vrahem bez toho, že by byl za to odsouzen,“ představuje v dalším bloku „své“ vylosované právo Josef ze sedmé třídy spolužákům ze ZŠ Jeseník. „Právo na vzdělání, to člověk potřebuje, aby se v životě udržel, aby se mohl v životě uplatnit. To je podle mne nejdůležitější právo,“ prezentují zase Dita střídavě s Alexem, který ještě dodává, jak rozumí právu na svobodu myšlení, svědomí, slova a náboženského vyznání: „Člověk by bez tohoto práva nemohl vůbec nic říct, vyjádřit svůj názor. Mohl by si to říct jen sobě.“
Lidská práva v animovaném filmuo Milušce
Jedním z významných prvků workshopu je dále také konfrontace dětí s autentickým osudem pamětnice, která vyprávěla o svých životních peripetiích z doby komunismu pro Paměť národa – Milušky Havlůjové. Životní příběh Milušky je zde představen krátkým animovaným filmem, u kterého děti spolu s lektory sledují a probírají situace, kdy byla v jejím životě porušena základní lidská práva.
Pro koho je online workshop o lidských právech?
Také tento workshop vznikl na základě příběhů, jež vyprávěli pamětníci 20. století dokumentaristům pro jeden z největších veřejně přístupných online archívů orální historie Paměť národa (). Je určen nejen primárně pro žáky 7. a 9. ročníků základních škol a stejně staré děti z tercií a kvart víceletých gymnázií, ale i pro středoškoláky a starší účastníky, kteří mohou téma pojmout ještě více do hloubky. Běžně se ale tento workshop nyní bezproblémově uvádí také v 6. třídách ZŠ a nově je dostupný právě i v online podobě. Workshopu o lidských právech se může zúčastnit při online výuce celá třída. Jeho koncept je navržený až pro 35 účastníků. Lidskými právy je provázejí zkušení lektoři Post Bellum. Učitelé mohou přihlížet aktivitě svých žáků nebo se také přímo sami zapojit. Doba trvání workshopu jsou pouhé dvě vyučovací hodiny, tedy dvakrát 45 minut.
Online workshopy Post Bellum:
Tak tohle neprojde – (9. třídy ZŠ – SŠ): 2,5 hodiny
Lidská práva – chraňme je! – (7–9. třídy ZŠ): 2x 45 minut
Ohromný kotouč slunce – (8.-9. třídy ZŠ, SŠ), 2x 45 minut
Další informace a odkazy k objednávání workshopů naleznete přímo na webu zde:
O čem jsou zážitkové workshopy PostBellum?
Cílem zážitkových – reálných i online – workshopů z dílny Post Bella je, aby žáci ZŠ i středoškoláci mohli pod citlivým metodickým vedením bezpečně nakouknout pod pokličku „velkých“ dějin 20. století. Aby si na pozadí příběhů reálných pamětníků mohli alespoň částečně uvědomit, co se kdysiu nás dělo a jaké to mělo důsledky i pro životy obyčejných lidí a jejich rodin, a to až do dnešních dnů. „V našich workshopech tedy nejde o získávání akademických znalostí anio zábavu a hraní divadelních rolí. Jde nám primárně o to, abychom dětem empatickou formou a pomocí pamětnických příběhů přibližovali složité historické události, vedli je ke kritickému myšlení, zodpovědnosti za vlastní rozhodnutía k respektování přesvědčení a hodnot druhých lidí. S tím samozřejmě souvisí i odmítání útlaku a hrubého zacházení,“ shrnuje na závěr vedoucí lektorka workshopů Post Bellum Jitka Míčková.
Jak vnímaly workshop o lidských právech paní učitelky:
„Za sebe děkuji, že jsem mohla na workshopu o lidských právech být. Uvědomila jsem si, že máme štěstí, že žijeme v době, kdy práva nejsou a neměla by být porušována, jako tomu bylo třeba v příběhu Milušky.“ (Jana Z.)
„Bylo to velmi zajímavé, chytré, pestré, velmi dobře a citlivě vedené.“ (Kateřina K.)
Co řekli po workshopu žáci ze ZŠ:
„Jsem žákem 9. třídy a rozhoduji se, co budu studovatv dalších letech. Přemýšlel jsem i o právech, a proto jsem se přihlásil na tento workshop. Ukázal mi, jak jsou práva důležitá.“ (Matyáš)
„Perfektní střídání různých aktivit, rychle mi to uteklo.“ (Štěpán)
„Bylo to fajn a hodně jsem se dozvěděl.“ (Josef a Alex)