Jak na ústavní (ne)pořádek ve výuce

Kniha zaujala širokou i odbornou veřejnost natolik, že k projektu byla uspořádána putovní výstava, která je zatím rozplánována až do podzimu 2026. Největší poptávka je však samozřejmě po metodické podpoře a materiálech pro pedagogy, jež by měly v budoucnu ke knize postupně vycházet. Jedná se však o běh na dlouhou trať, a proto jsme se po domluvě s nakladatelstvím rozhodli na stránkách představit některé způsoby, jak je možné s knihou pracovat.¹⁾

Ačkoli se většina společnosti shodne, že je nezbytné o demokracii a demokratickém systému mluvit se žáky již od útlého věku, nalézt shodu v tom, jak konkrétně diskusi pojmout, je skoro nemožné. V České republice a dalších postkomunistických zemích navíc takové snahy naráží i na nepříjemnou historickou zkušenost z dob komunistického režimu. Dalším výrazným problémem je takřka absence materiálů²⁾, jež jsou kvůli své roztříštěnosti často těžko k nalezení.³⁾ Školám se sice postupně daří do svého prostředí začleňovat žákovské parlamenty či pořádat studentské volby, jinak ale výchova k demokracii zůstává včleněna pouze do základů společenských věd. Často se nakonec sklouzne k tomu, že je v rámci výuky formalisticky popsán systém demokratických institucí, který se žáci mnohdy musí učit zpaměti.

Ve spolku Hermeniculum se domníváme, že výše zmíněné překážky je možné překonat, pokud se ve výuce začne více pracovat se samotnými zákládajícími texty našeho státu, a to Ústavou a Listinou základních práv a svobod. Aby byly pro čtenáře, žáky či učitele čtivější a lépe uchopitelné, jednotlivé články jsou v knize doplněny ilustracemi našich předních komiksových kreslířů Karla Jerieho a Václava Šlajcha. Pevně věříme, že v této podobě mohou být při výuce víc než nápomocné.

Komiks o tvorbě Ústavy

je uveden barevným komiksem o tvorbě Ústavy. Děj krátkého komiksu byl vytvořen především na základě vzpomínek bývalého ústavního soudce Vojtěcha Cepla, které vyšly knižně.⁴⁾ Výhodou komiksového zpracování je, že čtenáře nejen velmi rychle vtáhne do děje, ale využívá zkratku i vtip. Třešničkou na dortu je však hlavně propojení obrazu s krátkým textem, což je něco, co je v dnešní digitální době čtenářům bližší než čtení dlouhých, ucelených textů. Zároveň se ale komiks může stát oním mostem, který žáky postupně nadchne i pro čtení „něčeho textovějšího“.

Celý děj komiksu se odehrává během poměrně krátkého období, ve kterém Ústava vznikala. Vystupují v něm reálné historické osobnosti a jsou zobrazeny skutečné historické události. Tento mix tak přímo vybízí k tomu, aby se s komiksem pracovalo v rámci projektu, který by propojoval základy společenských věd, moderní dějiny, literaturu, výtvarnou výchovu a využívání moderních technologií. Výhodou této formy výuky je prolínání teorie s praxí, žáci se během realizace projektu učí práci ve skupinách i individuální odpovědnosti, diskutují a argumentují i průběžně evaluují výsledky.⁵⁾

Výhodou a zároveň i nevýhodou tohoto přístupu je, že je nutné si na takový projekt vyčlenit poměrně dost času. Obvykle se jedná o půl roku, přičemž je ovšem dobré si uvědomit, že ne všechno musí vznikat ve škole během konkrétních hodin, ale že je vhodné využít modelu převrácené třídy.⁶⁾ V takovém případě se projektu může učitel věnovat například každou druhou hodinu a zbývající čas věnovat klasické výuce.

Cílem projektu je vytvořit vlastní komiks či komiksový strip, ve kterém by účastníci zpracovávali nějakou historickou událost, například z období dělení federace.⁷⁾ Takový druh práce by jim umožňoval hlouběji prozkoumat, jakým způsobem je možné vypovídat o historických událostech. Jako výchozí bod nám zde tedy kromě komiksu o tvorbě Ústavy poslouží i příslušná část vzpomínek Vojtěch Cepla z knihy Tomáše Němečka, dále dobová média popisující rozpad federace a kapitoly z učebnic zaměřující se na stejné téma.

Projekt by se měl skládat z následujících částí:

Nebudeme zastírat, že tato forma výuky patří k organizačně náročnějším jak pro vyučující, tak pro žáky a že se jednodušeji začleňuje do různých výběrových seminářů. Na druhou stranu všichni, kdo se pro projektovou výuku rozhodli, asi mohou potvrdit, že odměnou je hmatatelný výsledek, jenž se na konci prezentuje.

Pokud se z jakéhokoli důvodu nemůžete či nechcete pustit do projektu, ale i přesto byste rádi knihu využili v rámci svých hodin, zde vám nabízíme několik tipů. Velmi nápomocná může být forma, jakou je představovaná publikace zpracována. Každý článek Ústavy a Listiny je doprovázen vysvětlující ilustrací, která nějakým způsobem reaguje na text daného článku. Jestliže tedy vyučující chce zpestřit například výuku o legislativním procesu, stačí si nalistovat konkrétní článek a místo klasického schématu běžně používaného v učebnicích žákům předložit schéma, které používá různé popkulturní aluze a je jistě esteticky zajímavější (a snad i lépe zapamatovatelné). Takto je možné pracovat i s dalšími články, na tomto místě uvedeme pro inspiraci jen některé příklady.

(například článek 14 Ústavy): Jedná se o časově nenáročnou aktivitu, která trénuje postřeh a upevňuje znalosti nabyté dříve. Studenti mají za úkol ve dvojicích hledat ve článku 14 státní symboly. Kontrola může probíhat buď zpětně podle článku Ústavy, či společně s učitelem.

(například články 54, 57/58, 61, 76 a 93 Ústavy): Aktivita je zaměřena na porozumění textu. Je časově náročnější než hledačka a je vhodné pro ni využít víc než jeden článek, proto je dobré na ni vyčlenit jednu vyučovací hodinu. Po přečtení článku se studenti ve skupinkách pokusí určit klíčová slova¹⁰⁾, podle nichž byly podle jejich názoru vytvořeny ilustrace, a svůj názor pak prezentují před ostatními. U vyšších ročníků je tato aktivita vhodná i pro výuku zabývající se obraznými pojmenováními.

(články 11, 12, 23, 33, 43 Listiny základních práv a svobod): Jedná se opět o aktivitu zacílenou na porozumění textu, zároveň – pokud se dobře zvolí ilustrace – při ní studenti mohou také hádat umělecká díla, na něž obrázky odkazují (u výše vybraných článků se jedná o literární díla). Studenty je opět vhodné rozdělit do dvojic či skupinek, v nichž mohou diskutovat o svých závěrech

Na tomto místě nám už nezbývá než zdůraznit, že projekt neskončil vydáním knihy. V případě, že vás zaujal, proto doporučujeme průběžně sledovat facebook a webové stránky spolku Hermeniculum, kde budou postupně zveřejňovány všechny novinky.