Hedvika Vilinger Člupná se více než dvacet let věnuje grafickému designu. V rozhovoru popisuje svou cestu k profesi, práci s klienty z oblasti vzdělávání i důvod, proč dává přednost ilustrátorům před umělou inteligencí. A také vysvětluje, proč se její studio neuzavírá ani malým školám, které hledají smysluplné a jednoduše použitelné vizuální řešení.
Grafický design je služba, ne sebevyjádření. A musí stát na řemesle, ne na efektech
Redakce
Řízení školy
Na úvod vás poprosím, abyste se našemu časopisu představila.
Jmenuji se Hedvika, grafickému designu se věnuji už víc než dvacet let a je to profese, která mě pořád baví a naplňuje. Spolu s manželem vedeme grafické studio, kde pomáháme organizacím a značkám posunout vizuální komunikaci na vyšší úroveň. Žijeme ve Vlašimi, kde se aktivně zapojuji do kulturního života – už léta vedu kurzy západoafrického výrazového tance, pořádám olfaktorické prezentace (zážitkové akce, kde se zkoumají vůně) a nedávno jsem s přáteli založila čtenářský klub.
Ráda vyrážím na několikadenní sólo treky – chodím je v každém ročním období, takže si takovou dávku ticha a přírody dopřávám čtyřikrát do roka. Je to moje forma duševní hygieny. Dnes už na ně ale nechodím úplně sama, přidala se ke mně naše fenka Eimy. Mám dva syny, pocházím z maloměsta, nějaký čas jsem žila v Praze, ale nakonec mě to zase přirozeně vrátilo na venkov. Důležitou součástí našeho života je i rodinný sad – před