Problematické chování žáků je v posledních letech častým námětem odborných textů, konferencí, rozhovorů mezi pedagogy i společenským tématem. Zejména v širší společenské diskusi se v tomto tématu objevuje hledání příčin takového chování a hledání účinnějších sankcí. Sankce samy o sobě však chování nezmění. V odborné diskusi se spíše zabýváme hledáním vhodných intervencí, které můžeme uplatnit v různých úrovních rozvoje (intervence preventivní, terapeutické…) agresivního chování u konkrétního dítěte.
Žáci s agresivním chováním a program ART
PhDr.
David
Čáp
Ph.D.
psycholog, psychoterapeut, katedra psychologie FF UK, lektor
Mgr.
Pavel
Dosoudil
Centrum soc. služeb Praha – odd. Pražské centrum primární prevence; Evropská asociace supervize a koučingu
Česká pedagogická veřejnost má již několik let k dispozici tzv. individuální výchovný plán, který stojí na zodpovědnosti a vzájemné dohodě žáka, rodiče i učitele. Školy, které individuální výchovný plán používají, jej opakovaně hodnotí jako užitečný a schopný v mnoha případech situaci řešit. Dále je mezi učiteli známý i koncept funkční analýzy chování, který stojí na přesném pozorování, užívání deskriptivního, nikoliv hodnotícího jazyka a hledání alternativních možností, jak na problematickou situaci reagovat. Součástí obou postupů je také volba vhodných intervencí, které podpoří změnu chování žáka. Ze zkušeností autorů tohoto článku vyplývá, že právě zde bývá největší slabina výše nastíněných konceptů. Doporučení bývají jen obecná – individuální či skupinová práce s odborníkem (např. v PPP, SVP, vedení v rámci ŠPP). Přestože nechceme zpochybňovat úspěšnost této péče, potýkáme se u nás často s velmi slabou evaluací a evidencí efektivity, někdy také se slabou provázaností realizovaných aktivit s teorií (proč by měla daná aktivita mít pozitivní vliv na chování), v některých – snad výjimečných – případech se jedná spíše o „povídání“ a „hraní si“.
Autoři by nyní rádi ve stručnosti představili jiný koncept. Poprvé se s ním setkali na studijní stáži na základních školách v Reykjavíku na Islandu, kterou uspořádal v květnu 2019 Aisis Kladno. Jedná se o skupinový program s názvem Aggression Replacement Training (dále jen „ART“) a jeho počátky sahají do Spojených států osmdesátých let, kdy byl vytvořen autory Arnoldem P. Goldsteinem a Barrym Glickem. Od té doby byl opakovaně evaluován1) v USA i v Evropě, včetně zjišťování tzv. cost effectiveness (efektivita vynaložených nákladů),2) a upravován. V Evropě byl realizován zpočátku zejména v severských zemích3), odkud je především pod vedením prof. Gundersena implementován do dalších zemí, od roku 2014 je například realizován na Slovensku.
Program je postaven na kognitivně-behaviorálním přístupu a principu sociálního učení. Cílem metody je snižování výskytu problematického (agresivního) chování a rozvoj prosociálního chování dětí a dospívajících ve věku 12–17 let.
Program se skládá z 30 lekcí realizovaných v době 10 týdnů. V každém týdnu se skupina (dle metodiky ideálně čtyř až osmi žáků) schází celkem třikrát. Tato frekvence setkávání vychází z multimodálního konceptu metody ART.Tato multimodalita je založena na propojenosti tří velmi významných komponent. Jimi jsou nácvik sociálních dovedností, trénink zvládání vzteku a morální usuzování.
Nácvik sociálních dovedností je behaviorální komponentou. Vychází především z práce A. Bandury. Předpokládá, že jedinci s problémovým chováním mají nedostatek některých specifických sociálních dovedností. Ty, které jsou specifičtěji spojeny s agresí, jsou cíleně rozvíjeny v programu ART. Jedná se například o zvládání skupinového tlaku, chápání pocitů druhých, vyrovnávání se se vztekem druhých, vyjadřování náklonosti atd.
Trénink zvládání vzteku je komponenta afektivní. Tréning využívá tzv. cyklus kontroly vzteku. V rámci tréninku se účastníci snaží porozumět vnějším a vnitřním spouštěčům vzteku, učí se využívat ventily a tlumiče vzteku či určitá přesvědčení a chápat důsledky projeveného vzteku, respektive vzteku již transformovaného v agresivní chování. Na setkáních se dospívající i facilitátoři snaží tyto dovednosti rozvíjet v rámci běžných životních situací.
Rozvoj morálního usuzování je kognitivní složkou ART. Je založen na Kohlbergových stadiích morálního vývoje. Tato součást poskytuje dospívajícím příležitost zaujmout i jiné pohledy, než je jejich vlastní, a naučit se tak přesněji a spravedlivěji sledovat a hodnotit svůj svět. Probíhá především formou práce s krátkou morálně dilematickou situací. Facilitátoři skupiny identifikují čtyři chyby v myšlení, aby usnadnili přijímání perspektivy a napravili vývojové morální zpoždění. Identifikované chyby v úsudku jsou:
*
sebestředné myšlení – „je to všechno o mně“;
*
předpokládání toho nejhoršího – „ provedli by mi to, ublížili by mi“;
*
obviňovaní ostatních – „je to jen jejich chyba“;
*
nesprávné označování / minimalizování – „to není krádež, jen si to půjčuji…“.
Dle autorů metodiky je vhodné, aby mezi účastníky byli také takoví, kteří mají menší problémy s chováním nebo žádné, jelikož se tím výrazně posiluje efekt sociálního učení. Program je však s úspěchem realizován i v pobytových zařízeních pro mládež.
Trénink vedou dva proškolení trenéři (facilitátoři, většinou pedagogové či pracovníci ŠPP). Trénink facilitátorů je zpravidla realizován ve třech setkáních v rozsahu jednoho dne teoretického modulu, pěti dnů praktických seminářů práce s metodikou a dvou dnů praktické zkoušky. Zároveň musejí trenéři před získáním osvědčení odvést minimálně 18 lekcí programu a projít supervizí. Jde tedy o poměrně náročné zaškolení na úrovni krátkých výcviků (krizová intervence, motivační rozhovory).
Celý program je detailně rozpracován lekce po lekci ve všech třech komponentech. Nás zaujala jak metoda, tak i publikované výsledky efektivity. V současné době se pokoušíme pomoci neziskové organizaci Aisis přinést metodiku do České republiky.
Více informací lze získat např. zde: GLICK, B. a J. C. GIBBS. Aggression Replacement Training: A Comprehensive Intervention for Aggressive Youth. 3. vydání. Champaign, IL: Research Press, 2011.
1) Rozsáhlá recenze zde: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1359178916300064.
2) Například: Outcome Evaluation of Washington State’s Research-Based Programs for Juvenile Offenders. Olympia, WA: Washington State Institute for Public Policy, 2004.
3) Studie z implementace v Norsku zde: GUNDERSEN, K. K. a F. SVARTDAL. Aggression Replacement Training in Norway: Outcome Evaluation of 11 Norwegian Student Projects. Scandinavian Journal of Education Research. 2006, roč. 50, č. 1, s. 63–81.