Telefonická krizová intervence je práce, která vyžaduje odbornost, cit i velkou míru pokory. Každý hovor může být jiný, od ticha na druhém konci až po situace, kdy je nutné volat záchrannou službu. Ředitelka a metodička organizace Cesta z krize Jarmila Kubáňková mluví o tom, jak se v průběhu let proměňují témata, s nimiž lidé volají, i jak důležité je, aby pracovníci linek pomoci nesklouzli ani k terapii, ani k pouhému utěšování. Sdílí také svůj pohled na to, proč se jádro lidských starostí nemění, přestože se mění svět kolem nás, a co by si přála pro školní psychology, metodiky prevence a všechny, kteří v oblasti duševního zdraví pracují.
„Pomoc začíná nasloucháním.“ Rozhovor s ředitelkou a metodičkou Cesty z krize
Doc. PhDr.
Lenka
Krejčová
Ph.D.
DYS-centrum®Praha, z. ú.; ZŠ Poznávání, s. r. o.
Co obnáší práce metodičky v Cestě z krize?
Všichni nastupující konzultanti za sebou mají stodvacetihodinový výcvik telefonické krizové intervence. To je základ, v něm vás musejí naučit všechno, od okamžiku, kdy telefon zvednete a na druhé straně slyšíte jen ticho, až po situaci, kdy musíte alarmovat rychlou záchrannou službu. Do 120 hodin výcviku se ale musí vejít i
legislativa
– zákony o sociálních službách, ohlašovací povinnost apod. Tohle všechno do lidí nahrnete a pak doufáte, že si to budo