Školská rada je popelkou české vzdělávací soustavy. Je součástí každé základní, střední a vyšší odborné školy, ale je často schovaná před zraky ostatních, nebo se dokonce sama schovává. Je to dítě radikálních změn, které přinesl školský zákon z roku 2004. Oproti ostatním institucím (ředitel, ČŠI nebo MŠMT) ale nemá nikoho, kdo by se o ni staral. Nemá vlastní kancelář, rozpočet nebo metodickou podporu. Je odkázána na ředitele, který má povinnost zajistit podmínky pro její činnost. Ten k ní ale má „zákonitě“ ambivalentní postoj. Zákon totiž dává školské radě moc, která může mít významný vliv na ředitele a jeho práci.
Školská rada a školy minulosti, přítomnosti a budoucnosti (1. část)
Nikola
Křístek
evaluátor se specializací na školní prostředí a konzultant v oblasti školských rad,
Obdobně jako ve všech aspektech českého školství i v oblasti školských rad pozorujeme velkou pestrost. Každé zamyšlení v tomto článku se proto bude týkat jen části celého systému a ke každému závěru bude možné vznést řadu oprávněných výhrad. Spíše než hodnotit či radit chce tento článek otevřít diskusi nad smyslem školských rad a možnostmi, mezi kterými lze volit. Vychází z autorova několikaletého pozorování problematiky formou studia právních a provozních norem, vedení ohniskových skupin, workshopů, skupinových i individuálních rozhovorů se členy a voliči stovek školských rad i s desítkami ředitelů a zřizovatelů základních a středních škol.
Očekávání a smysl školské rady
Školská rada (dále též „ŠR“) má poměrně velký pr