Jak na evaluaci alternativního školství: případ ScioŠkol

Zaprvé alternativní školy obvykle navštěvují děti, které se už tak liší od zbytku populace. Většina těchto škol vybírá školné. To znamená, že jejich žáci obvykle pocházejí z ekonomicky zvýhodněného prostředí, které jim typicky poskytuje řadu nadstandardních příležitostí. Jejich potenciální úspěchy tak nikdy nelze jednoznačně přičítat škole samotné. Nejde však zdaleka jen o peníze! Alternativní školy často přitahují rodiče se specifickou životní orientací a nestandardními názory na výchovu dětí. Na to je třeba pamatovat, když posuzujeme, jací lidé alternativní školy opouštějí.

Řešení se nabízí. Chceme-li nějakou alternativní školu zkoumat, potřebujeme srovnatelnou kontrolní skupinu vytvořenou z dětí, které do ní nechodily. Odkud ale takové děti vzít? Možná nejpříkladněji toto vyřešili američtí vědci, kteří se v roce 2006 zapsali do učebnic svým výzkumem absolventů základní Montessori školy v americkém Milwaukee.¹⁾ Tato škola každoročně vybírá studenty pomocí loterie kvůli přetlaku zájemců. Vědci tak mohli srovnat výsledky absolventů s dětmi, jejichž rodiče je původně chtěli do Montessori přihlásit, ale v loterii neuspěli. Takových příkladů je však jak šafránu a málokterému výzkumníkovi se poštěstí objevit svatý grál v podobě tak elegantní kontrolní skupiny. Je proto třeba hledat jiné možnosti.

Druhý důvod, proč představuje výzkum alternativních škol výzvu, spočívá v odlišných prioritách těchto škol. Pokud podrobíte waldorfské školy kritice za to, že jejich absolventi vyřeší méně kvadratických rovnic než absolventi jiných škol, jejich zastánci vás nejspíše obdaří maximálně pozdviženým obočím a uštěpačnou poznámkou o tom, že jste bohužel nepochopil, o čem waldorfské vzdělávání je. Tento problém se týká většiny klasických testů – z češtiny, matematiky nebo třeba všeobecných znalostí. Byly ušity na míru klasickému školství. Jak tedy posuzovat vzdělání dětí z alternativních škol? Dá se to vůbec?

S těmito problémy se potýkají i ScioŠkoly. Tato síť škol vznikla před skoro deseti lety jako pokus vytvořit novou alternativu ke klasickému školství, která bude respektovat současné vědecké poznání o učení a zaměřovat se na rozvoj dovedností relevantních pro dnešní dobu. Dnes čítá více než 20 základních i středních škol po celé republice. Kromě toho disponuje vlastní pedagogickou akademií a výzkumným institutem, který se zabývá výzkumem zvídavosti, učební autonomie či sociální inteligence u dětí.

ScioŠkoly s oblibou používají termíny jako „kompetence“, „respektující přístup“ či „vnitřní motivace“. Nejsou to však jen prázdná hesla? Poskytují ScioŠkoly dětem skutečně kvalitní vzdělání pro rychle se měnící dobu, jak tvrdí? Názorů na tuto tematiku koluje mnoho; většina z nich je však založena na útržkovitých informacích a anekdotických zdrojích typu „jedna paní povídala“. Proto jsme si řekli, že je na čase pustit se do zevrubné evaluace a vnést do celé diskuse trochu tvrdých dat. Nejprve bylo třeba najít odpovědi na dvě výše zmíněné výzvy: 1) s kým absolventy ScioŠkol srovnávat, a 2) podle jakých kritérií tak činit.

Pro co nejzodpovědnější vytvoření kontrolní skupiny bylo nejprve třeba lépe zmapovat, jací rodiče vlastně posílají své děti do ScioŠkol. To, že si mohou dovolit školné a mají tedy vyšší socioekonomický a průměrně vyšší dosažené vzdělání, víme. Nejsou ale „vychýlení“ ještě nějakým jiným směrem? Dotazník i série hloubkových rozhovorů odhalily, že nijak dramaticky. Rodiče ScioŠkoláků se podle všeho více orientují na vztahy, atmosféru a přístup k žákům a méně důležitá je pro ně prestiž a odborná příprava. Na základě této informace jsme se rozhodli vybrat si pro srovnání skupinu studentů, jejichž rodiče tyto hodnoty sdílí.

O kterých rodičích můžeme usuzovat, že mají srovnatelné hodnoty s rodiči ScioŠkoláků, a nejsou přitom „divní“ nějakým jiným způsobem? No přece o těch, kteří si pro své potomky vybrali stejnou školu. Základní škola to být samozřejmě nemohla. Co se ale poohlédnout po jiných stupních vzdělávacího procesu? Po zralé úvaze jsme se tak rozhodli zaměřit na stupeň střední školy.

Náš postup byl následující. Vypravili jsme se na střední školy, kam se po ukončení základní školní docházky vydali absolventi ScioŠkol. Jedná se o celé spektrum škol: od alternativních (střední ScioŠkola, škola Da Vinci, Waldorfské lyceum) až po umělecké školy, gymnázia či učiliště. A právě ze spolužáků našich absolventů na těchto školách jsme kontrolní skupinu poslepovali. Logika za tímto výběrem je jednoduchá – bez ohledu na to, kam chodili do základní školy, lze předpokládat, že tito studenti pocházejí z prostředí hodnotově podobného ScioŠkolákům. Výběr střední školy je zároveň v českém vzdělávacím systému velmi ostrou hranicí předurčující do velké míry i další vzdělávací a životní dráhu.

Absolventů ScioŠkol jsme první rok „ulovili“ 184; jejich spolužáků přes čtyři stovky. Z těchto spolužáků jsme posléze pomocí statistické metody párování ( ) vybrali podmnožinu, která nejlépe odpovídala výzkumné skupině z hlediska socioekonomického profilu. Vznikly tak dvě stejně velké skupiny středoškoláků pocházejících ze socioekonomicky i hodnotově srovnatelného zázemí.

Druhou klíčovou výzvou pro náš výzkum bylo si rozmyslet, v čem vlastně tyto dvě skupiny srovnávat. Vzhledem k tomu, že výzkum chce ověřit, zda ScioŠkoly skutečně naplňují to, o co samy usilují, nechtělo se nám recyklovat standardizované testy klasického ražení. ScioŠkoly neučí klasické předměty, hojně pracují s projektovou výukou a mnohem více než na vštěpování znalostí se orientují na rozvoj postojů či „měkkých“ dovedností.

A právě zde přichází ke slovu již zmiňované slovíčko . ScioŠkoly jsou totiž jedny z prvních škol v České republice, které vypracovaly vzdělávací program plně založený na kompetencích. Učená knížka definuje jako „souhrn znalostí, dovedností a postojů“. A na to klasické testy samozřejmě nestačí.

Vezměte si například kompetenci k učení neboli, jak se říká ve ScioŠkolách, kompetenci „řídím a poháním své učení“. Do této spadá řada položek, které lze testovat znalostními otázkami nebo úlohami. To, co je však na ní skutečně stěžejní, nejsou ani čtenářské dovednosti, ani znalosti učebních technik. Jsou to věci jako vnitřní motivace k učení, odvaha pouštět se do nových výzev, radostná zvídavost, sebereflexe nebo schopnost autoregulace. Na tyto postoje a vyšší dovednosti, které by měly být těmi nejdůležitějšími výstupy školy v 21. století, jsou klasické testy krátké.

ScioŠkoly naštěstí mají svůj kompetenční model podrobně popsán. V prvním ročníku výzkumu jsme se rozhodli soustředit se na jednu kompetenci, konkrétně na již zmíněné „řídím a poháním své učení“. Ke každému jejímu aspektu jsme sestavili nástroj složený buď ze sebereportovacích dotazníků, nebo z nějaké úlohy. Přesto nám ale připadalo, že k tomu, abychom pronikli k jádru kompetenčního pudla, je třeba sáhnout ještě dál.

Pole měření kompetencí je zatím poměrně nezorané a dobrodružně naladěným výzkumníkům nabízí příležitosti pro experimenty. Nejkreativnější výzkumnou metodou, kterou jsme do našeho nástroje zahrnuli, je něco, co se nazývá participativně narativní dotazování ( ). Tato metoda po dotazovaných chce, aby sdíleli jeden krátký příběh ze svého života, který se týká dané . V našem případě se jednalo o pár řádků o tom, co nejdůležitějšího se v posledním roce naučili. Následně pak měli svůj příběh okódovat pomocí uzavřených otázek. Jak moc si v příběhu učení naplánovali? Jak moc vycházelo učení z vnitřní motivace? Cílem bylo získat hlubší vhled do toho, jakým stylem se studující učí a jak k učení přistupují.

Graf 1: příklad výsledků participatory narrative inquiry. Srovnání absolventů ScioŠkol (modré puntíky) a jiných škol (žluté puntíky)

A jak to dopadlo? Vedou si absolventi ScioŠkol v kompetenci k učení lépe, či hůře než jejich protějšky z jiných škol? Asi už tušíte, že tak jednoduché to není. Kdyby však autorům těchto řádků někdo přiložil pistoli k hlavě a donutil je shrnout výsledky prvního ročníku výzkumu do jedné věty, nejspíš by ze sebe vysoukali, že ačkoliv rozdíly nebyly nijak zásadní, absolventi ScioŠkol v některých aspektech k učení dopadli lépe a v žádných hůře. Velká většina proměnných neodhalila žádné statisticky signifikantní rozdíly, i když si nelze nevšimnout toho, že absolventi ScioŠkol celkově více volí ty odpovědi, které jsou v souladu s pokročilejším ovládnutím dané .

Graf 2: Jak se v poslední době cítíš? Srovnání absolventů ScioŠkol a jiných škol

Při makropohledu na celková data vystupuje určitá tendence absolventů a absolventek základních ScioŠkol k celkově větší samostatnosti stejně jako sklon vybočovat z konvencí a jednat bez skrupulí. To se projevilo jak ve vyprávěných příbězích, tak v otázkách zaměřených na životní hodnoty. ScioŠkoláci si méně cení slušnosti i poslušnosti, naopak vyzdvihují odhodlání a vytrvalost. Takové výsledky vzhledem ke svobodnému fungování ScioŠkol těžko překvapí.

Graf 3: Které vlastnosti by měly být v dětech pěstovány? Srovnání preferencí absolventů ScioŠkol, jiných škol a celorepublikového průměru (European Values Study)

Absolventi ScioŠkol se ohodnotili výše než jejich protějšky v oblastech plánování a průběžného vyhodnocování úspěšnosti vlastního učení. I uváděné příběhy ScioŠkoláků o vlastním učení častěji naznačují naplánovaný postup. Lze se tak domnívat, že ScioŠkoláci se obecně vyznačují kvalitnější prací s vlastním časem a dokážou efektivněji dojít k vytyčenému cíli. A to i přesto, že jejich cesta bývá leckdy chaotičtější – ve svých příbězích postupovali systematicky o něco méně často než jejich protějšky.

Při interpretaci dat je třeba mít na paměti, že se jedná pouze o první, pilotní ročník tohoto výzkumu, který se navíc zaměřoval pouze na jednu kompetenci. Vzdělávací model ScioŠkol těchto kompetencí zahrnuje celkem osm, což znamená, že v následujících sedmi letech se nudit nebudeme. Cílem tohoto článku nebylo prezentovat žádné definitivní výzkumné závěry o ScioŠkolách ani o jejich absolventech. Naším záměrem bylo pouze ukázat, jak jsme o výzkumu přemýšleli a jak jsme dospěli k naší metodologii. Snad se nám podařilo přesvědčivě ukázat, že výzkum alternativního školství je možný a může přinášet zajímavé poznatky i vhledy do toho, jak toto školství funguje.