Iluze kontroly: Proč restrikce selhávají

Vydáno: 4 minuty čtení

Z pohledu rychlého řešení kázně se může zdát zákaz lákavý. Nicméně studie věnující se vzdělávací politice a digitálnímu wellbeingu varují, že silně restriktivní a paternalistické politiky nejsou produktivní. Zavedení zákazů a restrikcí ve vybraných zemích nepřineslo očekávaný pozitivní efekt.

 
Iluze kontroly: Proč restrikce selhávají
Mgr.
Zuzana
Libánská
učitelka a vedoucí ŠPP na ZŠ Kamenka v Čelákovicích, členka rady Asociace výchovných poradců
Hlavní problém spočívá v lidské psychologii a dynamice vztahu autorita – žák.
Restriktivní
modely vedou primárně ke
skrývání aktivit před autoritami
. Pokud technologie pouze zakážeme, nezmizí; stanou se neviditelnými. Žáci je budou používat na toaletách, pod lavicí nebo v šatnách, tedy v prostředích, kde chybí jakákoliv pedagogická intervence či možnost reflexe. Tímto přístupem škola rezignuje na svou výchovnou roli a
znemožňuje rozvíjet dovednost seberegulace
, která je pro život v digitální společnosti klíčová.
Článek vychází z Koncepce podpory digitálního wellbeingu ve vzdělávání (verze 4, 2025) a v ní citovaných výzkumů (Lafton a kol., 2024; Vanden Abeele, 2021; Nguyen a Hargittai, 2024).

Na slovech záleží: Od „zákazu“ k „pravidlům“

Jazyk, jakým o technologiích ve škole mluvíme (diskurz), formuje myšlení žáků i klima školy.
*
Zákaz
je jednosměrný akt moci. Nevyžaduje pochopení, pouze poslušnost.
*
Pravidlo
je dohodnutý rámec fungování, který má své opodstatnění.
Cestou k digitálnímu wellbeingu není vytlačení technologií, ale
hledání vyváženého přístupu (technorealismus)
. Místo autoritativního „nesmíte“ je efektivnější cestou
edukace
a podpora regulace
. Vzdělávání má žákům pomáhat ve
vědomé regulaci
vlastního chování.
Pokud zvolíme cestu tvorby pravidel, musíme vysvětlovat „proč“. 
Pokud zvolíme cestu tvorby pravidel, musíme vysvětlovat „proč“. Například: „Telefony máme v jídelně v tašce ne proto, že to ředitel zakázal, ale proto, že chceme mít klid na jídlo a prostor pro popovídání si se spolužáky.“ Tento přístup buduje
kompetence
, zatímco zákaz buduje pouze odpor nebo strategii úniku.

Participace: Klíč k respektování hranic

Nejefektivnější školní politiky nevznikají za zavřenými dveřmi ředitelny, ale v dialogu. Studie (např. Lafton a kol., 2024) jasně dokládají, že klíčem k pozitivnímu působení na žáky je
partnerský přístup a dialog
.

Jak zapojit školní komunitu do tvorby pravidel:

  1. Žáci jako spolutvůrci:
    Zapojte žákovský parlament. Nechte žáky, aby sami navrhli „školní
    kodex
    digitální pohody“. Pokud se žáci podílejí na definování problému (např. rušení v hodinách, kyberšikana) a jeho řešení, cítí za výsledek spoluzodpovědnost a jsou ochotnější pravidla dodržovat.
  2. Rodiče jako partneři:
     Rodinné klima a schopnost diskuse jsou pro digitální wellbeing dětí určující. Škola by měla s rodiči formulovat sdílené zásady podpory digitálního wellbeingu doma i ve škole. Cílem je soulad, nikoliv konflikt mezi pravidly školy a výchovou v rodině.
  3. Učitelé jako vzory:
     Pravidla musejí platit pro všechny. Je nezbytné vytvořit manuál pro zdravé digitální návyky i pro zaměstnance. Pokud učitel vyžaduje odpojení, měl by sám jít příkladem v dodržování digitální etikety.

Závěr pro ředitele: Co udělat zítra?

Namísto revize sankcí ve školním řádu zkuste otevřít téma jinak.
Digitální wellbeing je dynamický proces
, nikoliv stav, který lze nařídit.
*
Iniciujte diskusi: Využijte třídnické hodiny k debatě o tom, co žákům na technologiích ve škole vadí a co jim pomáhá.
*
Vzdělávejte, nezakazujte: Místo prostého odebírání telefonů zařaďte do výuky i mimoškolních aktivit projekty typu „Den offline“ nebo „Digitální deník“, které vedou k reflexi.
*
Definujte vizi: Zakotvěte principy digitálního wellbeingu do vize školy, ale udělejte to participativně – se žáky, učiteli i rodiči.
Cílem školy 21. století není vychovat žáky, kteří umějí poslechnout zákaz, když se dívá dozor, ale žáky, kteří dokážou technologie
bezpečně, sebejistě a kriticky využívat
a sami poznají, kdy je čas je odložit.
Kdo může zakázat mobily na školách? A je to potřeba? Více informací o využívání digitálních technologiích a mobilech ve škole si můžete přečíst na https://www.rizeniskoly.cz/mobily-ve-skole

Související dokumenty

Pracovní situace

Strategické řízení a plánování v digitální škole
Praktické tipy, náměty z oblasti ICT
Škola jako bezpečné místo pro učení s technologiemi a internetem
Syndrom vyhoření a jeho prevence
2022/2023: Plán činnosti výchovného poradce a školního metodika prevence v 1. pololetí školního roku
Nenávist na internetu se dá řešit včasnou prevencí, ale i aktivitami ve třídě
Školní psycholog na střední škole
Formy regulace mobilních telefonů ve školách
Činnost výchovného poradce a metodika prevence v prvním pololetí školního roku 2021/2022
Plán činnosti výchovného poradce a školního metodika prevenceve 2. pololetí školního roku 2021/2022
Jednání výchovné komise
Školní metodik prevence
Zálohování dat
Adaptační kurzy
Učitelé – kategorie pomáhající profese
Stres v osobním a pracovním životě učitele
Příprava školy na kontrolu České školní inspekce
Jak postupovat v případě konfliktních situací ve škole
Jak zadat školní web
Vzorová zadávací dokumentace pro tvorbu školních webových stránek

Poradna

Přítomnost zřizovatele ve škole
Pracovní řád pro zaměstnance škol
Nezastižení zaměstnance při kontrole dodržování režimu dočasné pracovní neschopnosti
Školská rada - hlasování

Články

Mobily ve školách - chceme jen zakazovat, nebo využívat příležitosti a vychovávat?
Iluze zamčené skříňky: Proč zákaz mobilů nestačí a jakou moc má slovo "pravidlo"
Školní facilitace: k věci & s lidmi
Škola by měla hájit nejlepší zájem dítěte

Aktuality

Kdo může zakázat mobily na školách? A je to potřeba?
Hejného metoda výuky matematiky se poprvé promítla i do hry na mobily. Děti díky ní samy objeví řešení úloh