Pedagogické vedení - strana 6

Existuje možnost napsat dopis sám sobě a poslat ho do budoucnosti. Na webové stránce1) nebo v mobilní aplikaci2) si vyberete doručení za měsíc, půl roku, pět let, nebo si zvolíte jiné datum (narozeniny – zpravidla končící nulou, promoce, výročí – termín dokončení nějakého důležitého projektu, konec funkčního období, či jiná významná osobní nebo pracovní příležitost) a text jednoduše odešlete svému budoucímu já (future self). Psaní dopisu sobě samému se může zdát jako bizarní úkol, ale je to užitečné, zajímavé i zábavné. Mimo jiné vám může pomoci sledovat vaše cíle. Vždy budou nové věci, které se chcete naučit, dovednosti, v nichž se chcete rozvíjet, a nikdy není pozdě! Důležité je ovšem začít. Povzbuďte své budoucí já, aby začalo dělat pokroky už dnes!

Po komunálních volbách 2018 jsem se stal v Ostravě-Porubě zastupitelem a jako uvolněnému místostarostovi mi byla svěřena oblast vzdělávání. Volby 2022 i následná široká podpora potvrdily, že bych v této práci měl pokračovat, vnitrostranické hlasování nicméně rozhodlo jinak. Politickou epizodu tak mohu považovat za uzavřenou a dovolit si její reflexi.

Zřizovatelé škol v úspěšných vzdělávacích systémech vytvářejí podmínky k tomu, aby ředitelé škol mohli věnovat většinu svého času pedagogickému vedení. Bylo by něco podobného možné i u nás? Mohly by vybrané nepedagogické činnosti zajišťovat pro své školy například svazky obcí? V článku shrnujeme hlavní závěry studie Vysoké školy ekonomické v Praze, které naznačují, že by to mohl být inspirativní směr pro odbornou i politickou diskusi.

Ve dnech 15. až 17. září 2022 se v Praze konala 30. konference sítě ENIRDELM (European Network for Improving Research and Development in Educational Leadership and Management). Pořadateli byly společně...

V minulé části našeho seriálu jsme zpovídaly začínající kolegyně a kolegy ve věku do třiceti let. Dnes pozveme do Domu pracovní schopnosti kolegyně a kolegy zkušenější, ve věku mezi třiceti a padesáti pěti lety. Jak si právě oni užívají život v jednotlivých patrech, zjistíme prostřednictvím následujících otázek. Tentokrát jsme se ptaly celkem sedmi učitelů, pěti kolegyň a dvou kolegů, a opět jsme je sjednotily do jedné osoby (vzhledem k zastoupení zpovídaných osob je to žena). Jak se jí tedy v Domě pracovní schopnosti bydlí?

Čím silněji budou lidé cítit, že mají v práci vaši důvěru a že jim dáváte svobodu, tím lepších výkonů budou dosahovat a tím déle budou chtít zůstat ve vašem týmu. Vaši lidé jsou profesionálové, které si najímáte k realizaci své vize. Jsou kompetentní a kvalifikovaní a přejí si, aby se s nimi tak zacházelo. Určité množství řízení je samozřejmě nezbytné k tomu, aby lidé postupovali v souladu s cíli organizace, nicméně manažeři se musí naučit spoléhat na jejich schopnosti, jinak budou riskovat, že se se svými lidmi odcizí a udusí jejich talent. Šéfové, kteří příliš často nebo příliš extenzivně zasahují do práce svých podřízených, mají obvykle špatnou pověst i celkové výsledky.

V říjnu byli v rámci konference Zástupce v časech dobrých i zlých vyhlášeni letošní vítězové zlaté, stříbrné a bronzové karabiny. Dalším třem zástupcům byla udělena cena za mimořádný počin. Naše redakce se všemi oceněnými připravuje rozhovory, které budou postupně publikovány v Řízení školy. Jako první jsme vyzpovídali zlatou Mgr. Kateřinu Švajdovou. Ta je už čtrnáct let součástí vedení ZŠ a MŠ Dr. E. Beneše v pražských Čakovicích.

Ministr Vladimír Balaš označil požadavky ředitelů základních škol v souvislosti s financováním za hysterii a vydírání.

Abeceda – nejen manažerská, začíná písmenem A. V první části našeho seriálu jsme zvládli nejen A (analýza), ale také B (brainstorming/brainwriting), C (cíl nebo raději cesta) a D (důvěra). Dnes se zastavíme u dalších čtyř písmen abecedy a popíšeme si další nástroje využitelné v praxi ředitelky mateřské školy.

Na stránkách Řízení školy se můžete již po několikáté setkat s osobností, která v současné době působí ve Stálé konferenci ředitelů (SKŘ). Jak žáky, pedagogy i kolegy ředitele vnímá PhDr. Mojmír Šemnický, MBA, ředitel Obchodní akademie Kroměříž? Čím se zabývá s kolegy v Sekci středních a vyšších odborných škol SKŘ, jejíž je předsedou?

V minulé části seriálu o spolupráci učitelů jsme se zabývali úvodním nastavením činnosti metodických orgánů. V dnešní části se budeme věnovat obsahu jejich činnosti, která je jedním z předpokladů efektivního fungování. Zaměříme se také na postupný vývoj spolupráce i kroky změny v případě vzniku nových vzdělávacích týmů.

V minulých dvou dílech našeho seriálu jsme mluvili o agemanagementu obecně, nyní nastal čas specifikovat ho pro jednotlivé věkové skupiny. Pro konstrukci otázek jsme využily Dům pracovní schopnosti (a tím i připomínáme Letní speciál Řízení školy 2022 zaměřený právě na agemanagement a wellbeing).

Většina pracovníků jsou přispěvatelé k plnění společného úkolu organizace a jde jim to docela dobře. Mezi nimi se však obvykle najde jeden nebo několik lidí, kteří vykonají větší díl práce, více se zaslouží o společný úspěch, vynikají mimořádně angažovaným přístupem, a tím zásadně posouvají věci kupředu. Budeme pro ně používat výraz hybatelé1) . Rozdíl mezi přispěvateli a hybateli je ve způsobu, jakým fungují: jak vidí svou roli, jak spolupracují se svými manažery, jak se vypořádávají s nepřízní a nejednoznačností a jak jsou ochotni se zlepšovat. Zásadní odlišností mezi přispěvateli a hybateli je přístup, jakým reagují na nejistotu a každodenní výzvy na pracovišti. Tím jsou míněny problémy, u nichž není zřejmé, v čí jsou kompetenci, nejasné role, nepředvídatelné překážky, pohyblivé cíle nebo dočasně vysoká pracovní zátěž spojená s hrozícími termíny. Hybatelé jsou ti, kteří v podobných situacích významně přispívají individuálně, ale mají také velmi pozitivní vliv na celý tým. To určuje míru jejich přínosu ke splnění úkolu a dopadu na celou organizaci.

Krize ve školní družině... Určitě ji nechceme, ale přesto se tu může objevit - stejně jako kdekoliv jinde. Krize totiž byly, jsou a určitě i budou. Rozhodně to není věc příjemná, na druhou stranu je zvládnutelná. A dokonce ji lze brát jako příležitost. Nevěříte? Pojďme se na to v dnešním článku podívat.

Učitelé a vlastně všichni pedagogičtí pracovníci ve školách spolupracovali, spolupracují a věřme, že i budou spolupracovat. Jak ale vlastně taková spolupráce probíhá? Funguje sama od sebe, nebo je přikazována vedením školy? Považuje se za formální a k ničemu nepřispívající? Nebo je spoluprací v pravém smyslu slova, která posunuje pedagogy, a tedy i děti, žáky a vlastně celou školu vpřed? Pojďme se jí v tomto miniseriálu věnovat. Dnes si konkrétně popišme její minulé a možné současné nastavení .

Škola je standardně místem, kde se setkávají generace žáků a učitelů, tedy mladších a starších. Stejně tak je tomu ale i v učitelském sboru a celkově v týmu pracovníků škol. Řekneme-li si, že učitelům je průměrně 45 let, znamená to v praxi, že tam máme velmi mladé kolegy před třicítkou a také zasloužilé pedagogy po šedesátce. Jak spolupracovat, když nás věkově dělí třeba i čtyřicet let? Jak sladit potřeby tzv. baby boomerů a generace X, Y a Z? Pomoci nám může agemanagement.