Duševní zdraví

Učitelská profese – zkusme si ji představit. Brýle, „slušné“ oblečení, distingované vystupování, člověk, ať už muž, či žena, který má nadhled, spoustu znalostí, jež předává, a pokaždé ví, jak se zachovat správně.

Žák vaší třídy zemřel a je skoro jisté, že se jednalo o sebevraždu. Pravděpodobně vás na fakultě na tuto situaci nikdo nepřipravil. Nicméně i v opačném případě by bylo pochopitelné, že jste doporučení svých vyučujících už dávno pustili z hlavy. Záměrem tohoto článku je pomoci vám situací dobře projít a současně jí dobře provést i vaši třídu.

V Praze 6 realizujeme několik programů, které mají za cíl jediné – přispět ke spokojenému a zdravému prostředí ve školách, ale také ke včasnému identifikování problémů a jejich řešení, pokud se u nějakého dítěte vyskytnou. Otázka duševního zdraví našich dětí je čím dál důležitější a škola již dávno není vnímána jen jako instituce, kde děti získají vědomosti a kompetence. Děti tráví ve škole většinu dne, je proto důležité vnímat, jak se ve škole cítí, identifikovat, zda se nepotýkají s nějakými rodinnými problémy, nebo dokonce šikanou.

V současném školním prostředí čelíme rostoucímu tlaku na podporu duševního zdraví žáků i pedagogů. Nárůst úzkostí a duševních obtíží u dětí, který je často spojován s pandemickými dopady, sociálními změnami a školním stresem, vyžaduje efektivní preventivní přístupy. Tento článek se zaměřuje na to, jak lze prostřednictvím běžných pedagogicko-psychologických a didaktických zásad přispět k prevenci duševních obtíží. Není třeba hledat složité mechanismy – stačí uvědomělé dodržování základních principů výuky, které podporují nejen akademickou úspěšnost, ale i duševní pohodu žáků.

Na Kutnohorsku již pět let fungují dva mobilní Týmy duševního zdraví (TDZ) pro děti a mládež. Jsou složené ze sociálních pracovníků a pracovnic, speciálních pedagogů a pedagožek, psychologů a psycholožek a spolupracují s dětským psychiatrem. Pomáhají nacházet individuální řešení problémů každého dítěte v úzké spolupráci se školou a rodiči. Vedoucím jednoho z týmů je sociální pracovník a terapeut Miloš Březina.

Nakladatelství Portál publikovalo knihu autorky Lisy Damour s názvem „Pod tlakem“ a podtitulem Jak čelit epidemii stresu a úzkosti u dívek. Autorka je klinická psycholožka specializující se na vývoj dospívajících, zvláště dívek, a na otázky související s napětím, stresem, úzkostí, změnami v dospívání a rolí rodičů, vychovatelů a škol. Ze své praxe s dívkami, z výzkumů, ale také ze zkušeností s výchovou svých dcer i dcer svých přátel vycházela při psaní této knihy, která slibuje nabídnout možnosti podpory duševního zdraví dívek.

Od 4. do 11. února 2026 se opět můžeme napříč Českou republikou propojit v tématu podpory zdravého rozvoje žáků ve škole. Už potřetí se totiž uskuteční Týden pro wellbeing ve škole, jehož cílem je zdůraznit důležitost tohoto tématu ve vzdělávání a zároveň porozumět jeho komplexnosti.

Výzkumy stále více upozorňují na význam vztahů ve škole nejen pro školní klima a wellbeing žáků, ale i pro kvalitu jejich vzdělávacích výsledků. Žáci, kteří ve škole od svých učitelů zažívají upřímný zájem a pociťují sounáležitost se školou, mají vyšší motivaci k učení, rozvinutější exekutivní funkce, lepší vzdělávací výsledky a vyšší pocit osobní účinnosti. Naopak méně často se u nich rozvinou obtíže v duševním zdraví, s menší pravděpodobností se dopouštějí násilí a méně často čelí diskriminaci nebo stigmatizaci.

Nejspíš znáte generaci Z, mileniály i nejmladší alfy, ale slyšeli jste už o Generaci F? Podle spolku Díky, že můžem, který za tímto konceptem stojí, se jedná o skupinu, do které může patřit každý bez ohledu na věk. Generace F, tedy Generace Future (v překladu budoucnost, pozn. autorky), spojuje (nejen) mladé lidi, kterým záleží na naší budoucnosti. A z výzkumu ve spolupráci s analytickým ústavem STEM vyplývá, že ačkoli mladí věří (36 %), že mohou svou vlastní aktivitou přispět k řešení problémů naší země, mají o její směřování značné obavy.

Leden má ve školách specifickou atmosféru. Po vánočních prázdninách se žáci a žákyně vracejí do školních lavic a režimu, který je náročný i v běžných dnech – natož v období, kdy je málo slunečního světla a tělo se hůře vyrovnává s únavou. Kromě toho se na ně valí zkoušení, testy a pololetní hodnocení. Biologické, psychologické i školní faktory se v tomto měsíci proplétají a vytvářejí prostředí, které může být pro mnoho z nich i pro vyučující stresující. Je ho ale možné trochu odlehčit.

Nemine týden, aby nás nekontaktoval člen školního poradenského pracoviště s tématem žáka ohroženého sebevraždou. Obvykle chce zkonzultovat, jak v dané situaci postupovat tak, aby ochránil zdraví a život žáka, přitom splnil veškeré povinnosti vůči jeho zákonným zástupcům, preventivně působil na danou třídu a obstál i před případnou kontrolou postupu ze strany ČŠI. Těch úkolů skutečně není málo a ambicí tohoto článku je dotknout se většiny z nich.

Do konce roku 2025 mohla střediska výchovné péče žádat prostřednictvím šablon OP JAK o prostředky na vznik a provoz mobilních multidisciplinárních týmů duševního zdraví složených z psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků. Šablony OP JAK pro tento účel budou dle aktuálních informací z MŠMT prodlouženy i do prvních měsíců roku 2026. SOFA spolu s MŠMT a NPI realizuje doprovodný projekt zaměřený na metodickou podporu nově vzniklých týmů, sjednocení přístupů a standardů činnosti týmů, evaluaci dopadů a přípravu legislativního ukotvení a systémového financování do budoucna. Cílem je proměna přístupu k dětskému duševnímu zdraví – od pozdní reakce k včasné, dostupné a mezioborově koordinované podpoře ve všech regionech ČR.

Dospívající své pocity často maskují nebo zlehčují, aby tzv. neztratili tvář, stydí se za své prožívání nebo nechtějí dospělé obtěžovat svými obavami – nejsou si třeba jisti, že by u nich nalezli pochopení. Úzkostné stavy žáků jsou přitom přímo spojené s tlakem na výkon a dobré školní výsledky. Pedagog úzkostný stav může poznat při (písemném i ústním) zkoušení, bez ohledu na důležitost zkoušky samotné. Z reakcí žáka při hodině je jasné, že látce rozumí, je bystrý – jakmile jde ale o zkoušku, zmatkuje, zamrzne, nechápe souvislosti nebo zmatečně mluví o jiné látce. Nedokáže se soustředit, může se nadměrně potit nebo zamrznout. Dítě či dospívající se navíc dostává do situace, kdy se začne „cyklit“ a bojí se ztrapnění před pedagogem i ostatními.

Inovativní podpora dětského duševního zdraví v přirozeném prostředí školy a rodiny

Čím dál častěji se na nás obracejí učitelé s tím, že zachytili signály o možné sebevraždě svého žáka – ať se jim žák svěřil sám, napsal to na sítě a učitelovi to přišel říct jiný žák, nebo ho o tom informovali rodiče dotyčného žáka. A všichni očekávají, že učitel jako vysokoškolsky vzdělaný, schopný pedagog s nejednou zkouškou z psychologie si s touto zprávou poradí a najde způsob, jak takového žáka ochránit před sebou samotným, a samozřejmě ho u toho bude dál kvalitně vzdělávat. Pojďme se však podívat na reálné možnosti učitele.

Než se ponoříte do četby tohoto článku, zamyslete se, jaké pocity ve vás vyvolá myšlenka na pracovní den. Je to klid, podpora a důvěra, nebo spíš úzkost z nového pracovního týdne či obava z negativního hodnocení kolegů nebo rodičů? A jak vzpomínáte na školní léta? Cítili jste se přijímaní a podporovaní, nebo jste se báli udělat chybu a být jiní? Odpověď napoví, zda jste byli v psychologicky bezpečném prostředí.

Tento materiál školám pomáhá bezpečně a citlivě zavést schránku důvěry – prostor, kde mohou žáci a žákyně otevřeně sdílet své podněty, obavy nebo nápady.  

Každý školní rok začíná podobně. Září je měsícem očekávání, plánů, nadšení a energie. Vyučující přicházejí s novými nápady, žáci a žákyně bývají zvědaví a otevření změnám. Jenže s příchodem dalších měsíců se atmosféra často promění. První vlna euforie vyprchá a nastupuje každodenní realita – hromadící se úkoly, hodnocení, administrativa, vztahové výzvy ve třídě a komunikace s rodiči. Začíná se projevovat únava, frustrace a pocit vyčerpání. Co s tím?

Být učitelem znamená být průvodcem, oporou, organizátorem, psychologem i krizovým manažerem. V náročném školním prostředí se však může stát, že i ten nejzkušenější pedagog začne cítit tlak, vyčerpání nebo nejistotu. Jak poznat, kdy je čas vyhledat supervizi, kdy terapii a kdy si věci nechat „sednout“?

V základních školách sílí tlak na učitele. Pracovní nároky se zvyšují, počet kvalifikovaných pedagogů klesá a zátěž těch, kteří ve školách zůstávají, neustále narůstá. Nová longitudinální studie ukazuje, že pro stabilitu učitelského sboru je klíčová nejen prevence syndromu vyhoření, ale také cílená podpora pracovní schopnosti učitelů.