V raném dětství se učení neodehrává skrze slova, pracovní listy nebo řízené úkoly. Dítě poznává svět tak, jak je biologicky nastaveno – pomocí vlastního těla. Okolní svět tak vnímá pomocí smyslových receptorů a situace si „prožívá“. Všechny zdánlivě obyčejné zkušenosti tvoří celou mozaiku, která se stává základem pro pozdější porozumění světu, vztahům i sobě samému.
Senzorické hraní – když se učení odehrává skrze tělo
Ing.
Veronika
Hořeňovská
pedagog rozšiřující si kvalifikaci ve speciální pedagogice, chůva do
A právě senzorické hraní je nástroj, který na tuto přirozenou cestu poznání navazuje. Nejedná se o žádnou speciální metodu ani o módní trend, ale o způsob práce s dítětem. Využíváním senzorických aktivit máme v rukou nástroj respektující neurovývojové předpoklady dítěte a jeho potřebu učit se skrze prožitek.
Mnohdy na dítě nahlížíme jako na roztěkané, nesoustředěné nebo emočně velmi nestabilní. Pokud se však podíváme do pozadí smyslového zpra