Před nedávnem začal nový školní rok a my už začínáme pomalu plánovat ten další. Neuplyne ani první pololetí a rodiče začínají chodit s otázkou, zda svého potomka poslat příští školní rok do základní školy. V posledních letech se někdy zdá, že tento problém řeší rodiče s mnohem větší intenzitou, než tomu bývalo dříve. Nabízí se ovšem otázka, zda bylo dříve vejce nebo slepice – řeší rodiče častěji, zda poslat dítě do školy, a proto se více učitelů i poradenských pracovníků tímto tématem zabývá, nebo začali učitelé a poradenští pracovníci o školní zralosti více hovořit, a tak přivedli více rodičů k myšlence, zda je jejich dítě do školy připravené? A pak tu máme ještě novinku předloňského školního roku: kromě zvažování odkladu školní docházkyv souvislosti se zralostí dítěte se mohou rodiče také ptát, zda mají své dítě poslat do školy v předstihu, když mu ještě nebylo šest let, neboť zákon to nyní umožňuje. Pojďme si stručně připomenout, co je třeba při hodnocení školní zralosti zvažovat a případně o čem je vhodné hovořit s rodiči, aby dokázali lépe posoudit, zda je jejich potomek do školy připraven.
Mateřská škola se blíží školnímu prostředí natolik, že mnohdy dokáže snáze určit, zda dítě ve škole obstojí, než to dokážou odhadnout rodiče, kteří vidí svého potomka doma. Navíc když se
jedná o jedináčka, těžko posoudit, jak probíhají jeho
interakce s druhými dětmi, zda jeho projevy odpovídají dětem stejného věku atd. Někdy je rozhodování, zda doporučit nástup
do základní školy, nebo naopak odklad školní docházky, vcelku snadné. Téměř na první pohled vidíme, v jaké je dítě situaci.
Chodit pro doporučení odkladu
od poradenského zařízení znamená pouze formalitu, stejně tak přemýšlet o tom, jestli se dítěti bude ve škole dařit, není nutné, protože určitě bude.Kéž by to bylo vždy tak jednoduché! Mnohdy vstupuje do hry tolik různých faktorů, že odpovědět na podobný dotaz nebo kvalifikovaně něco doporučit vyžaduje mnoho přemýšlení a vyvolává nejistotu. Především v takových situacích je nesmírně užitečné, když je možné zvažovat informace z více zdrojů. Něco vidíme při vyšetření dítěte v poradenském zařízení, stejně tak důležité jsou však zkušenosti a názory rodičů. Rozhodně je nesmírně užitečné, když svůj názor dokáže poskytnout také mateřská škola. Chceme-li ovšem rodičům skutečně poradit, je vhodné nespoléhat pouze na dojmy, ale cíleně se věnovat hodnocení dětí. Přitom je vhodné zmapovat následující oblasti.
VERBÁLNÍ VYJADŘOVÁNÍ
V současné době takřka nenajdeme dítě, které by neabsolvovalo alespoň několik logopedických intervencí. Hovoříme-li o verbálním vyjadřování, zvažujeme nejen dovednost adekvátně vyslovovat hlásky, ale také schopnost dítěte používat řeč, dorozumět se se svým okolím a chápat sdělení druhých lidí. Kromě snad nejtradičnějších obtíží souvisejících s dyslálií se v současné době objevuje stále vyšší počet dětí s diagnózou dysfázie. U těchto dětí nejde jen o nácvik výslovnosti, jejich řečový projev je celkově velmi komplikovaný a porozumění i vyjadřování jsou oslabené.
Výraznější
logopedické problémy
bývají často důvodem odkladu školní docházky. Na druhou stranu je třeba zvážit, zda dítě dochází na logopedii, jak dlouho už reedukace trvají a zda například
oslabená výslovnost jediné hlásky
opravdu vyžaduje celý rok odkladu. Někdy je spíše užitečné
doporučit intenzivnější nácvik
v předškolním věku a dokončení správné výslovnosti nastane záhy po nástupu do školy. K tomuto rozhodně mají co říci především logopedi, kteří mají dítě v péči.GRAFOMOTORIKA
Dokáže vzít dítě tužku do ruky? Zvládá
znázornit alespoň základní grafické tvary, jako jsou vodorovná čára, svislá čára a kruh? Pokud toto neumí, asi bude mít ve škole hned od počátku značné
potíže s nácvikem psaní. Neznamená to, že každý musí být zdatný malíř. Mezi dospělými najdeme mnoho takových, jejichž
úchop psacího náčiní
je na pováženou, ale rozhodně jim to nijak nebrání v písemném projevu, natož v kariéře. Je ovšem třeba si uvědomit, že
první roky docházky do školy
se intenzivně zaměřují na osvojení písemného projevu. Jestliže je dítě v této oblasti ve značném rozsahu diskvalifikováno hned od počátku, jde možná o více než o psaní. Jde o to, že
opakovaně snižujeme jeho motivaci
a zájem o učení.PERCEPCE
Sluchové i zrakové vnímání, lépe řečeno jeho projevy nazývané
diferenciace, analýza a syntéza, dosahují v průběhu předškolního věku a na počátku školní docházky stále kvalitnější úrovně. V prvních letech života teprve dochází k jejich
intenzivnějšímu rozvoji
a současné výzkumy ukazují, že tyto schopnosti jsou velmi důležité pro osvojování čtení i psaní.Pouhým pozorováním dětí ovšem
úroveň jejich sluchové a zrakové percepce
nezjistíme. Nemá totiž příliš co do činění se samotným zrakem a sluchem, které se mohou ukazovat na zcela běžné úrovni. Případné obtíže však můžeme postřehnout, když zadáváme dětem úkoly, při nichž mají
určovat první či poslední písmena ve slovech, vytleskávat slabiky, vymýšlet rýmy, nebo naopak hledat obrázky, které se liší drobnými detaily, zpravidla ve smyslu pravolevé orientace obrázku nebo odlišné symetrie, když musí
odlišit tzv. figuru od pozadí
neboli ve změti více obrázků, které se mohou překrývat, rozpoznat, které k sobě patří, nebo který hlavní námět je znázorněn apod.MYŠLENÍ, PAMĚŤ, POZORNOST
Všechny uvedené takzvané
kognitivní procesy
se v průběhu života rovněž rozvíjejí a u dětí mají jinou podobu než u dospělých. Mimoto každý má svoji
individuální úroveň, která se může navzdory shodnému věku lišit od vrstevníků. Pro školní práci je ovšem nezbytné, když se dítě dokáže soustředit,
vydrží v klidu pracovat, umí odlišit podstatné podněty od méně podstatných,
nenechá se vyrušit
každým nepatrným zvukem ve svém okolí. Stejně tak je důležité, že děti chápou, co se od nich očekává,
rozumí základním pojmům, s nimiž se mají ve škole setkávat (např. názvy geometrických obrazců, barvy, určení směru či polohy), a projevují určitou míru zvídavosti.
Je také důležité odlišit, zda děti
dospěly k určité znalosti
pouze prostřednictvím drilu, nebo daný jev skutečně chápou. Jde-li pouze o
mechanické zapamatování
(např. číselné řady nebo jmenování obrazců za užití stále stejných pomůcek), nemůžeme
hovořit o porozumění
a rozvoji myšlení. Nikdy nestačí učit děti pouze názvy předmětů či jevů. O myšlení dětí svědčí, že
dokážou popsat souvislost mezi jevy, nebo umí příslušný jev rozpoznat a použít bez užití názorného příkladu a v jiných situacích, než se o něm původně dozvěděly. To znamená, že přemýšlejí. Když je jen požádáme, aby počítaly, kam až dovedou, nebo budeme ukazovat obrázky ze stále stejné knihy a ony mají jmenovat, co na nich je, tak nemusí přemýšlet.
VŠEOBECNÉ ZNALOSTI
Existují děti, které chtějí v předškolním věku vědět víc o číslech,
zajímají se o písmena, baví je počítat,
těší se, že se naučí číst
a budou si samy listovat v knihách. Některé děti mají již v pěti letech velmi rozsáhlé znalosti, dokážou
počítat s přechodem přes deset, bez obtíží čtou písmena nebo čísla, dokonce někdy dávají najevo
vyhraněné zájmy o určitý obor. Jejich připravenost do školy je v tomto ohledu rozhodně vyšší než u dětí, které přebíhají od jedné činnosti ke druhé. Většina
školní práce
se jim zdá nezajímavá, spíše inklinují ke hře.U prvních popsaných dětí, které se o vše intenzivně zajímají, někdy vyvstává otázka, zda takovému dítěti doporučit odklad, jestliže má například
horší výslovnost několika hlásek
nebo není příliš zdatné ve výtvarném projevu. Představme si, co bude umět a znát za rok. A co se potom stane, když přijde do školy a většinu učiva první třídy už bude mít osvojenou. Místo, abychom ho rozvíjeli,
začne stagnovat, což vede pravidelně k protestům dětí. Tyto protesty se projeví vyrušováním, vykřikováním, sabotováním práce.
Z nadějného a šikovného žáka se rázem stává žák s výchovnými problémy
a jeho potenciál pak snadno vyjde vniveč.SOCIÁLNÍ DOVEDNOSTI
Ačkoli znamená škola především učení,
nedílnou součást školního úspěchu
však představuje osvojování znalostí a dovedností nebo řešení úkolů, schopnost komunikace,
vstřícnost vůči druhým, ochota naslouchat,
porozumění sociálním situacím, podřízení autoritě, vytrvalost při práci,
pochopení a respektování pravidel školy
a mnoho dalších sociálních dovedností. Zkušenosti z praxe i komplexní výzkumné studie dokazují, že náležitě r
ozvinuté sociální dovednosti
vedou k lepším výsledkům žáků, jejichž rozumové schopnosti a předpoklady k učení nemusí být na extrémně vysoké úrovni. Naopak žáci, kteří jsou velmi nadaní rozumově, nezřídka ve školách selhávají, když mají jejich
sociální dovednosti
určité limity.Právě tato oblast opakovaně sehrává klíčovou roli při
rozhodování o předčasném nástupu do školy. Nutno říci, že mnohé děti, které se chtějí učit, působí velmi zvídavě a mají rozsáhlé znalosti už ve svých pěti letech, mohou, nikoli vlastní vinou,
zaostávat za spolužáky
v míře sociálních dovedností. Častým důvodem může být pouze mladší věk. V dospělosti nehrají dva, tři roky žádný rozdíl, ale setkají-li se ve třídě děti bezmála osmileté, které nastoupily po odkladu školní docházky, s dětmi, kterým bylo nedávno pět let, může být
věkový rozdíl
mezi nimi značnou komplikací,
důvodem vzájemného neporozumění, obtíží se zapojením mladšího žáka do kolektivu, ale také zdrojem obtíží v učení. Opět se tak z dítěte, které zjevně disponuje značným potenciálem, stává žák s problémy.
Máme zde výčet oblastí, kterým bychom měli s dětmi věnovat zvýšenou pozornost. Většina mateřských škol
uvedené oblasti cíleně trénuje a rozvíjí
za užití pracovních listů, knih a různých pomůcek, přesto je někdy nesmírně obtížné říci, zda bude dítě školu zvládat, nebo má ještě rok počkat.
Bude rok vůbec stačit?
Skutečně pak zvládne nároky školy lépe? Někdy je takový rok navíc spíše rokem, kdy se oddálí stres a rodiče i potomek si užijí ještě dvanáct měsíců klidu. A co s dětmi, které chtějí do školy, protože tam jdou všichni jejich kamarádi z mateřské školy? Nebo s dětmi, které
projevují značné nadání
v určité oblasti a něco je u nich nadmíru rozvinuté, ale na druhou stranu mají výrazné obtíže jinde?Podle oficiálních dokumentů lze za
kritéria školní zralosti
a případné podněty k odkladu školní docházky brát v potaz pouze tělesnou a duševní vyspělost dítěte. Ve skutečnosti je někdy třeba zvažovat také
počet žáků v budoucí první třídě, kvality školy i potenciální třídní učitelky, v neposlední řadě také
rodinnou situaci. Do rozhodování někdy vstupují proměnné jako stěhování rodiny v prvních měsících školního roku, a tedy
nutnost měnit školu
záhy po zahájení školní docházky, pověst školy jako příliš výkonové a neakceptující individuální potřeby žáků nebo třeba
pověst učitelky
jako kvalitní profesionálky (či naopak).Rozhodování se navíc může řídit také faktem, zda
rodina s dítětem
dlouhodobě spolupracuje s logopedy nebo poradenským zařízením, kde jsou rozvíjeny grafomotorika, percepce a další oblasti, které má dítě oslabené. Všichni víme, že mezi zápisem v lednu a zahájením školní docházky v září uplyne
z hlediska věku dítěte značně rozsáhlé období.
Jestliže vidíme, že se dítěti něco nedaří, ale doposud se nikdo nesnažil cíleně ho v této oblasti rozvíjet, může být sice varovným signálem, že vývoj neprobíhá plynule sám, ale na druhou stranu někdy
záměrná a systematická intervence
v průběhu předškolního roku vyřeší řadu nejistot.Odklad školní docházky se v posledních letech stal samozřejmostí, nikoli neobvyklou výjimkou.
Je to něco, o čem mnozí rodiče přemýšlejí jako o jedné ze dvou rovnocenných možností (půjde do školy – nepůjde do školy). Někdy je možné, že odklad více pramení z obav rodičů, zda dítě vše zvládne, než ze skutečné situace dítěte. Na druhou stranu v nedávné době začaly do školy proudit děti, které se narodily na počátku tohoto století v období tzv. babyboomu. Jestliže se opět dočkáme tříd o třiceti žácích, lze pokládat za nadlidský výkon, aby dokázali třídní učitelé přistupovat k dětem individuálně. Každá drobná odlišnost pak může znamenat zdroj obtíží. Místo toho, abychom děti rozvíjeli, vzdělání jim znechucujeme a jejich zvídavost potlačujeme (a pak se budeme divit, že v porovnání s jinými evropskými zeměmi úroveň našich žáků klesá).