Problematice záškoláctví se věnuji již několik let. Protože mě velmi zajímá, jak na absence a jejich omlouvání pohlížejí pedagogičtí pracovníci různých typů škol, dělám si vlastní soukromé průzkumy (jak u nás v regionu, tak na svých seminářích pro pedagogy po celé ČR). Na moji otázku ohledně záškoláctví a jeho řešení dostávám obvykle stejnou odpověď: „Nemáme problém.“ Ano, věřím, že s neomluvenými absencemi školy problém nemají. Tato záležitost je dobře organizačně ošetřená a relativně snadno řešitelná: žák není ve škole, nedonese omluvenku, „dostane“ neomluvené hodiny a následně příslušné výchovné opatření. Při počtu nad 10 neomluvených hodin se svolá výchovná komise a posílá se informace na OSPOD... Ale tohle na mysli nemám. Îák totiž může být záškolákem, i když má všechny hodiny omluvené. Jak je to možné? To se pokusím objasnit v následujícím článku.
Proti skrytému záškoláctví nejsme bezbranní
PhDr.
Lenka
Svobodová,
školní psycholožka, lektorka programů DVPP, Pedagogická fakulta Ostravské univerzity
Opakovaně přemýšlím nad tím, proč se skrytému záškoláctví nevěnuje pozornost. Anebo věnuje, ale neřeší se? Odhaduji, že většina pedagogických pracovníků posuzuje žáky pouze podle níže uvedených parametrů:
1.
Žák je ve výuce přítomen, vše je v pořádku, není co řešit.
2.
Žák není ve výuce přítomen, donese omluvenku, vše je v pořádku, taktéž není co řešit.
3.
Žák není ve výuce přítomen, nedonese omluvenku, jsou mu uděleny neomluvené hodiny (a vlastně toho také není moc k řešení).
Ale je to opravdu vše? Jiná varianta neexistuje? Existuje a není pouze jedna. Existuje mnohem širší spektrum situací, které souvisejí s absencemi a jejich omlouváním, např. kdy a od koho donese žák omluvenku, jak dlouho na ni učitel čeká, zda o absenci vědí rodiče, zda je absence omluvena ihned, se zpožděním, zpětně nebo až na vyzvání. Pedagogové to vědí, nezřídka podezřelé absence a jejich omlouvání vnímají. Ale proč je tedy omlouvají a neudělí neomluvené hodiny? Někdy je na vině neznalost, jindy pocit, že s tím nemohou nic dělat, nezřídka i pohodlnost, nechuť něco řešit či přidělávat si práci. Často se za neřešením skrývá také strach, „abych nebyl moc vidět“.
Následující příklady ilustrují, co všechno lze zahrnout do skrytého záškoláctví, resp. kdy by neměl učitel absenci omlouvat (vždy by měl fakt, že se jedná o záškoláctví, pojmenovat a probrat s rodiči). A pokud si myslíte, že se jedná pouze o teoretické (smyšlené) případy, opak je pravdou, vše vychází z reálné praxe:
1.
Učitel omluví absenci sám, protože nemůže ze žáka či zákonných zástupců omluvenku dostat.
2.
Učitel čeká na omluvenku tak dlouho, dokud ji žák nedonese (nejen dny, ale nezřídka i týdny či měsíce).
3.
Učitel omluví absenci sám, protože z nějakého důvodu nechce (tak dlouho) čekat na omluvenku.
4.
Učitel se rozhodne podezřelou absenci neomluvit, ale na nátlak rodičů/vedení apod. se absence nakonec omluví.
5.
Žák se nedostavil např. na 3. vyučovací hodinu (odešel po 2. hodině, ale na 4. hodinu se vrátil), ale učitel to zjistil až dodatečně. Ze strachu, že by mohl být za svoji nevšímavost potrestán, absenci omluví, resp. dělá, jako by se nic nestalo.
6.
Žák nebyl ve škole, zákonní zástupci o tom nevědí, ale absenci zpětně omluví (ze strachu z ostudy, sankcí atd.), učitel taktéž.
7.
Žák nebyl ve škole, má razítko od lékaře, ale počet dnů nemoci neodpovídá dnům, kdy měl podle lékaře zůstat doma.
8.
Žák odchází každý den (např. po 4. vyučovací hodině) po dobu např. 14 dní na předepsané rehabilitace – má takto napsánu jednorázovou omluvenku (jedno razítko), ale ve skutečnosti tam každý den nechodí.
9.
Zákonní zástupci nechají dítě doma, a když se začne škola o absenci zajímat, teprve potom navštíví lékaře (žák přinese razítko, učitel absenci omluví).
10.
Žák má opakované jednodenní absence (např. pondělí, pátek, v den, kdy je odpolední vyučování, apod.).
11.
Žák se opakovaně nezúčastňuje aktivit, které se odehrávají v době vyučování, ale mimo budovu školy (např. výchovné koncerty, divadelní a filmová představení, výstavy, exkurze apod.).
12.
Žák chodí opakovaně pozdě na vyučování.
13.
Zákonní zástupci neomluví žáka do 3 dnů od počátku vzniku nepřítomnosti. Učitel si myslí, že s tím nemůže nic dělat, tak absenci omluví.
14.
Lékař zpětně omluví žákovi absenci (např. od pondělí je žák doma, ale k lékaři jde až v pátek, lékař však na žádost rodičů napíše omluvenku již od pondělí).
Ve výčtu případů, které lze označit jako skryté záškoláctví, ať už s vědomím, či přímo podporou rodičů, by se dalo pokračovat. Ze všeho nejdůležitější je ale hledat odpověď na otázku, jak tento typ podezřelých absencí řešit. Můžeme něco dělat, nebo jsme vůči přesile zákonných zástupců, lékařů a žáků bezbranní? Ačkoliv to není jednoduché a někdy je potřeba hodně odvahy k „rýpnutí“ do těchto absencí, oporu najdeme v legislativě. Může se zdát, že ne velkou, ale stačí se podívat do školského zákona, který nám poskytuje dosti velký prostor svými odkazy na školní řád.
V § 22 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, (Povinnosti žáků, studentů a zákonných zástupců dětí a nezletilých žáků) v odst. 3 písm. d) se píše (výtah ze zákona): Zákonní zástupci dětí a nezletilých žáků jsou povinni dokládat důvody nepřítomnosti dítěte a žáka ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem. Stejná pravidla platí i pro SŠ, které navštěvují i již zletilí žáci, protože o něco výše [odst. 2 písm. b)] je vymezena tato povinnost i pro ně (výtah ze zákona): Zletilí žáci a studenti jsou povinni dokládat důvody své nepřítomnosti ve vyučování v souladu s podmínkami stanovenými školním řádem.
Takže klíčem k boji proti záškoláctví a jeho úspěšnému řešení je kvalitní zpracování školního řádu – vymezení absence, způsobu omlouvání a jejich přesné formulace. A protože školský zákon nespecifikuje počet dní, je možné si číslo individuálně zvolit [např. zákonní zástupci mohou dítěti omluvit pouze 1 den (2 dny, 3 dny atd.), poté musí navštívit lékaře apod.]. Pokud se setkáme s problémem uvedeným v bodě 13, školský zákon nám zde poskytuje další legislativní oporu. V § 50 (odst. 1) se uvádí, že: Zákonný zástupce žáka je povinen doložit důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování nejpozději do 3 kalendářních dnů od počátku nepřítomnosti žáka. Podmínky pro uvolňování žáka z vyučování a omlouvání neúčasti žáka ve vyučování stanoví školní řád. Stejné podmínky opět platí i pro SŠ, což definuje § 67 školského zákona v odst. 1: Zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka je povinen doložit důvody nepřítomnosti žáka ve vyučování nejpozději do 3 kalendářních dnů od počátku jeho nepřítomnosti. A protože odst. 3 upřesňuje, že podmínky pro omlouvání neúčasti žáka ve vyučování a pro uvolňování žáka z vyučování stanoví školní řád, je možné si do školního řádu za tyto věty přidat dovětek: jinak bude absence považována za neomluvenou.
Při tvorbě školního řádu se lze také opřít o čerstvou novinku s názvem Pomůcka pro ředitele škol při tvorbě školního řádu, kterou vydalo MŠMT 22. května 2015 (čj. MSMT-10862/2015). Je zde popsáno, co se rozumí dokladem prokazujícím důvody nepřítomnosti žáka: ... např. lékařské potvrzení, úřední doklad (svatba, pohřeb), v odůvodněných případech lze akceptovat i prosté vyjádření zákonných zástupců, nelze-li nepřítomnost doložit jiným způsobem.
Výše zmíněná Pomůcka dále radí, aby školní řád upravoval, dokdy je žák či zákonný zástupce povinen oznámit důvody nepřítomnosti škole. Nejedná se o doložení důvodů, ale pouze oznámení začátku nenadálé nepřítomnosti (např. e-mailem, SMS zprávou, telefonicky, formulářem na webu). Naprosto s tím souhlasím, protože nastavením pravidel pro oznámení a omlouvání absencí může škola záškoláctví předcházet (samozřejmě pokud sama dbá na dodržování).
Samostatnou kapitolou jsou omluvenky od lékařů. Někteří lékaři nechtějí dávat razítka, jiní naopak razítkují, aniž by si ověřovali, jaké datum si tam pak rodič/žák/student připíše. Ale hodně lékařů s omlouváním problém nemá. Optimální cestou je dohodnout se dopředu s lékaři na spolupráci a vysvětlit jim, že nesháníme informace o diagnóze ani drby, ale chceme pomoci s řešením záškoláctví. Dávání razítek není povinností lékařů, nemůžeme si je vynucovat, nicméně dle Metodického pokynu MŠMT k jednotnému postupu při uvolňování a omlouvání žáků z vyučování, prevenci a postihu záškoláctví (čj. MŠMT 10194/2002-14) si lze omluvenku vyžádat.
V čl. II, odst. 2 je uvedeno, za jakých podmínek: Základní a střední škola může požadovat, pokud to považuje za nezbytné, doložení nepřítomnosti žáka z důvodu nemoci ošetřujícím lékařem žáka, resp. praktickým lékařem pro děti a dorost, a to pouze jako součást omluvenky vystavené zákonným zástupcem nezletilého žáka (popřípadě vychovatelem domova mládeže, pokud jde o nezletilého žáka střední školy ubytovaného v domově mládeže) nebo omluvenky vystavené zletilým žákem, a to pouze v případě, že nepřítomnost žáka ve škole přesáhne tři dny školního vyučování.
Potvrzení si ale můžeme vyžádat i při menší než třídenní absenci (viz odst. 4): Ve zcela výjimečných, individuálně stanovených případech (především v případě časté nepřítomnosti žáka nasvědčující zanedbávání školní docházky) může škola požadovat jako součást omluvenky potvrzení ošetřujícího lékaře, resp. praktického lékaře pro děti a dorost, o nemoci žáka i v případě nepřítomnosti, která nedosahuje délky uvedené v odstavci 2.
Výše zmiňovaná Pomůcka ukazuje, co dělat, když lékař odmítá příslušné potvrzení vydat: ... je třeba posoudit okolnosti daného případu, důvody nepřítomnosti uváděné zákonným zástupcem, četnost nepřítomnosti žáka ve vyučování, nejde-li o nápadně častou či opakující se absenci (např. v době výuky určitých předmětů, v době ověřování vědomostí apod.). Pojme-li škola po posouzení těchto skutečností podezření na zanedbávání školní docházky, posoudí zameškané hodiny jako neomluvené.
Pokud se setkáme s případem, který popisuji pod číslem 14, tedy zpětné vydání omluvenky lékařem, můžeme absenci neomluvit. Metodický pokyn v odst. 3 uvádí, že na dobu nepřítomnosti žáka ve škole, která předchází návštěvě žáka u ošetřujícího lékaře, resp. praktického lékaře pro děti a dorost, není tento lékař oprávněn vydat potvrzení o nemoci, neboť zpětně nelze jednoznačně a zodpovědně posoudit zdravotní stav žáka.
Záškoláctví ale může přesahovat hranice školy a naplnit znaky přestupku, nebo dokonce trestného činu. Zde nám poskytují oporu i jiné zákony než ten školský. Zákon o přestupcích (zákon č. 200/1990 Sb.) popisuje v § 31 Přestupky na úseku školství a výchovy mládeže (výtah ze zákona), že přestupku se dopustí ten, kdo ohrožuje výchovu a vzdělávání nezletilého zejména tím, že nepřihlásí dítě k povinné školní docházce nebo zanedbává péči o povinnou školní docházku žáka, za což mu může být uložena pokuta do výše 3 000 Kč. O ohrožování výchovy dítěte hovoří i náš trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.), a to v § 201 odst. 1 (výtah ze zákona): Kdo, byť i z nedbalosti, ohrozí rozumový, citový nebo mravní vývoj dítěte tím, že ho svádí k zahálčivému nebo nemravnému životu nebo mu umožní vést zahálčivý nebo nemravný život, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
Při řešení záškoláctví je proto nutné spolupracovat s OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí). Všichni totiž máme stejné povinnosti – řídit se zákonem o sociálněprávní ochraně dětí –, na což upozorňuje i zmiňovaný Metodický pokyn MŠMT v čl. II, odst. 5: Školy a zdravotnická zařízení, tedy i praktičtí lékaři pro děti a dorost, jsou v souladu s § 10 odst. 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, povinni oznamovat orgánu sociálně-právní ochrany dětí skutečnosti nasvědčující tomu, že se v konkrétních případech jedná o děti, na něž se sociálně-právní ochrana zaměřuje (o děti, které vedou zahálčivý nebo nemravný život spočívající zejména v tom, že zanedbávají školní docházku; o děti, jejichž rodiče neplní povinnosti plynoucí z rodičovské zodpovědnosti, nebo tato práva nevykonávají či jich zneužívají apod.).
Nejsem zastáncem řešení represivní cestou, vše se snažím řešit dohodou, domluvou, vysvětlením situace a především následků. A u chození za školu tomu není jinak. Někdy však nic nepomáhá, rodiče či žáci zneužívají naši důvěru (lenost, lítost, soucit apod.), „vodí nás za nos“ a my to často dovolíme. Tak si to nenechme líbit. Pokud s tím nezačneme něco dělat, bude se záškoláctví šířit školou jako virus, který postupně nakazí ostatní žáky, třídy, rodiče. Z pedagogů pak budou pouze statisté, kterým nezbude nic jiného než přihlížet vzrůstající absenci a docházku mechanicky evidovat. Nebojme se skryté záškoláctví rozkrýt, pojmenovat a upozornit na vážné důsledky s ním spojené (např. rizikové chování, trestnou činnost, špatné návyky apod.) a především v případě opakování podezřelých absencí udělit neomluvené hodiny. Na chvíli to možná zvedne vlnu nevole, ale dříve či později vejde postoj školy „netolerovat skryté záškoláctví“ ve známost a absence začnou ubývat.