Poruchy pozornosti s hyperaktivitou (z anglického attention deficit hyperaktivity disorder – ADHD) spadají do kategorie specifických vývojových poruch, což znamená, že začínají v raném dětství (již při, resp. před narozením). U většiny lidí s ADHD dochází k postupnému zmírňování projevů poruchy a kompenzaci oslabených funkcí. Jedná se o biologicky podmíněnou poruchu, jejíž příčiny mají neuropsychologický základ. Mozek dítěte s ADHD dozrává nerovnoměrně a nekoordinovaně, na jednu stranu dítě může mít znalosti, který vysoce přesahují jeho vrstevníky, na druhé straně jsou jeho emocionální reakce výrazně neadekvátní jeho věku.
Projevy ADHD v předškolním věku
PhDr.
Lenka
Felcmanová
Ph.D.
předsedkyně a spoluzakladatelka ČOSIV, odborná asistentka, Pedagogická fakulta Univerzity
Závažnost projevů poruchy je dána kombinací individuálních omezení konkrétního dítěte a vlivů sociálního prostředí ve vzdělávacím zařízení – míra intenzity projevů se může měnit v závislosti na velikosti a složení dětského kolektivu, počtu pedagogických pracovníků i organizaci prostředí mateřské školy.
Výzkumy potvrzují, že ADHD má dědičný podklad – Biederman (in Zelinková, 2009) upozorňuje, že rodiče s ADHD mají 50% pravděpodobnost, že jejich dítě bude trpět obdobnými obtížemi. Také Paclt (2007) uvádí až pětkrát častější výskyt poruchy u příbuzných dětí s ADHD. Tato skutečnost může ovlivňovat i interakci s rodiči – mohou být obdobně roztěkaní, nepozorní a impulzivní jako jejich dítě. Kromě genetických faktorů mohou hrát při rozvoji poruchy roli i vlivy prostředí v prenatálním a perinatálním období (snížený přísun kyslíku plodu, stres matky v těhotenství, kouření a alkohol v těhotenství, předčasný porod, nedonošenost a nízká porodní hmotnost atp.). U chlapců se porucha vyskytuje třikrát častěji než u dívek. U dívek