Učící se komunity: Jeden z pilířů efektivní přípravy budoucích učitelů

České školství se dlouhodobě potýká s nedostatkem učitelů. Momentálně chybí ve školách zhruba 5 000 učitelů, a pokud se nic nezmění, do roku 2035 mohou školy postrádat až 20 000 kvalifikovaných učitelů. O učitelství není zájem. Za posledních 6 let klesl podíl začínajících učitelů, pro které by bylo učitelství první volbou, na necelou polovinu (46 %). Alarmující je i míra mladých učitelů, kteří v brzké době plánují školství opustit. Až pětina učitelů do 30 let uvažuje o odchodu z profese v následujících 5 letech. Data poukazují na nízkou míru atraktivity učitelského povolání i jejich nedostatečnou přípravu. A to především z hlediska praxe. Podle šetření TALIS 2024¹⁾ je v České republice jeden z nejnižších podílů učitelů, kteří cítí, že jsou na základě svého formálního vzdělávání připraveni jít učit (4. nejnižší v EU).

Pozitivní zprávou je, že vzdělávání budoucích učitelů v současnosti prochází zásadní transformací. Pokud bude provedena dobře a koordinovaně, může pomoci jak se zkvalitněním přípravy budoucích učitelů na realitu učitelské práce, tak s nedostatkem učitelů ve školách. Důležitými milníky této proměny jsou vznik Kompetenčního rámce absolventa a absolventky učitelství a legislativní ukotvení role provázejícího učitele. Právě on hraje zásadní roli při přípravě studentů učitelství na školní praxi. Během praxe ve školách studenty učitelství praxí provází, reflektuje ji s nimi a poskytuje jim zpětnou vazbu.

Data z podzimního šetření realizovaného formou fokusních skupin v Komunitě vzdělavatelů budoucích učitelů (KVBU) však ukazují, že k reálné změně v terénu je nutná nejen legislativní úprava, ale také důraz na budování bezpečného a funkčního vztahu mezi fakultami a školami, ve kterých studentské praxe probíhají.

Čtyři fokusní skupiny proběhly od října do listopadu 2025, každá v rozsahu 90 minut. Zúčastnilo se jich celkem 23 vzdělavatelů. Do skupin byli účastníci rozděleni podle toho, zda jsou (a) provázejícími učiteli; (b) vyučujícími oboru; (c) vyučujícími oborové didaktiky; (d) vyučujícími pedagogicko-psychologického základu. Cílem šetření totiž bylo zmapovat profesní potřeby jednotlivých typů vzdělavatelů budoucích učitelů.

Z analýzy dat vyplynul jeden společný jmenovatel: .

Provázející učitelé v základních a středních školách často uváděli, že se ve svých sborovnách cítí se snahou o moderní reflektivní praxi osamoceni. Jeden z nich to ve výzkumu popsal velmi naléhavě: „Pro mě je komunita takovým ostrůvkem pozitivní deviace. Místo, kde se potkávají lidé, kteří nevyhořeli a kterým na vzdělávání budoucích učitelů opravdu záleží, i když ve své vlastní škole třeba narážejí na nepochopení.“ Tento výrok ukazuje na širší problém: provázející učitelé jsou často vnímáni jako ti, kteří „jen mají na starosti studenty“, nikoliv jako ti, kteří se podílejí na vzdělávání nové učitelské generace. Podobně jsou na tom na fakultách oboroví didaktici a vyučující oboru, kteří se snaží o modernizaci výuky v prostředí, kde je často prioritou akademický výkon, tedy publikační práce, nikoliv kvalita pedagogického procesu.

Příprava budoucích učitelů momentálně neprobíhá efektivně, ale je rozdrobena mezi množství aktérů, kteří spolu ne vždy dostatečně interagují.

V praxi to vypadá tak, že příprava budoucího učitele je tradičně rozdrobena mezi pedagogicko-psychologický základ na fakultě, oborovou didaktiku a samotnou praxi ve škole. Tyto světy spolu v běžném provozu své kroky koordinují jen minimálně.

A právě učící se komunita, ve které mohou společně sdílet své poznatky jak vzdělavatelé z fakult, tak provázející učitelé, může fungovat jako společný tmel.

Jeden z oborových didaktiků v diskusi poznamenal: „Často žijeme v bublinách – fakulta si myslí něco o školách a školy o fakultách. Komunita mi dává možnost sedět u jednoho stolu s lidmi, se kterými bych se normálně nepotkal, a zjistit, že řešíme úplně stejné problémy.“ Právě toto bourání bariér je pro management škol zásadní. Pokud chce ředitel, aby se jeho škola podílela na kvalitní přípravě budoucích kolegů, nemůže být škola jen „odběratelem“ studentů, ale také aktivním partnerem v dialogu.

I když je vůle ke spolupráci velká, naráží na systémové limity – především na nedostatek času. Vyučující z fakult v rámci fokusních skupin často zmiňovali, že jsou drceni administrativou a projekty: „Máme plné tabulky projektů a administrativy, ale to, co nám nejvíc chybí, je čas na společnou reflexi. Komunita mi ten čas legitimně dává a ukazuje, že to není luxus, ale nutnost pro to, abychom učili dobře.“

Pro vedení škol z toho vyplývá jasný signál – podpora provázejících učitelů nespočívá jen ve finanční odměně, ale především v tom, aby jim byl vytvořen prostor pro mentoring. Bez něj se praxe stává jen formálním odškrtnutím kolonky, což v důsledku vede k demotivaci studentů i jejich mentorů.

Moderní příprava učitelů už nemůže stát na bedrech izolovaných jednotlivců. Analýza fokusních skupin jasně ukazuje, že kvalita přípravy budoucích učitelů závisí na úzké spolupráci mezi fakultami a školami, které zajišťují studentům učitelství praxe a při těchto praxích je provázejí.

Právě zde mohou sehrát klíčovou roli učící se komunity, jako je Komunita vzdělavatelů budoucích učitelů (KVBU). Ta propojuje vysokoškolské vzdělavatele (tedy vyučující pedagogicko-psychologického základu, oborové didaktiky i vyučující oboru) a provázející učitele a učitelky ze základních a středních škol napříč Českou republikou. V bezpečném a partnerském prostředí vytváří prostor pro společné učení, inspiraci, hledání řešení aktuálních výzev i propojování perspektiv jednotlivých částí přípravy učitelů.

Členové se pravidelně setkávají online i prezenčně, v rámci komorní diskuze i celokomunitních setkání nad konkrétními odbornými tématy. Komunita zároveň umožňuje rychle sdílet inspiraci i dobrou praxi napříč regiony a institucemi – to, co se osvědčí na jedné fakultě či škole, se může stát podnětem pro další.

Pro zapojené aktéry má taková komunita několik konkrétních přínosů. Provázejícím učitelům dává profesní oporu a uznání jejich role, která je často v rámci školy neviditelná. Vysokoškolským vyučujícím nabízí možnost konfrontovat své kurikulum s realitou školní praxe a hledat větší provázanost mezi teorií a výukou ve třídě. Vedení škol pak přináší přístup k síti odborníků i možnost aktivně spoluutvářet podobu přípravy svých budoucích kolegů.

Učící se komunita není další projekt navíc, ale funkční nástroj, jak dát reformě přípravy učitelů konkrétní obsah. Pokud chceme, aby změny nezůstaly jen na papíře, potřebujeme vytvářet stabilní platformy pro dialog, sdílení a společné učení. Právě v tom spočívá síla učících se komunit – a také jedna z největších příležitostí pro vedení škol, které chtějí být aktivními spolutvůrci budoucnosti učitelské profese.

Článek je založen na datech z tematické analýzy čtyř fokusních skupin realizovaných Komunitou vzdělavatelů budoucích učitelů na podzim 2025. Výzkumná zpráva i anonymizované přepisy jsou součástí probíhajícího šetření potřeb vzdělavatelů v ČR. Více informací o platformě sdružující vzdělavatele budoucích učitelů naleznete na www.kvbu.cz.