Povinnosti ředitele školy v oblasti BOZP, 1. část

V našem seriálu "Povinnosti ředitele školy v oblasti BOZP", který se zaměřuje na to, co vše by měl ředitel školy v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci sledovat a co by neměl opomenout vycházíme především z Metodického pokynu 29 159/2001-26 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. listopadu 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních (dále jen "metodický pokyn") a dnes již i ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělání (školský zákon) a zákona č. 562/2004 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím školského zákona a zákona č. 563/2004 Sb., zákon o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů.

V minulých dílech našeho seriálu jsme si vysvětlili, že ředitel školy vystupuje ve smyslu pracovněprávních předpisů jako statutární orgán zaměstnavatele a rozebrali článek druhý až čtvrtý výše citovaného metodického pokynu.

V našem dnešním článku se zaměříme na článek 5 výše citovaného metodického pokynu, který se zabývá problematikou osobních ochranných pracovních prostředků. Vzhledem k tomu, že citovaný školský zákon č. 561/2004 Sb. k této speciální otázce z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci mlčí, je třeba vyjít opět z článku 5 metodického pokynu, který stanoví:

"Osobní ochranné pracovní prostředky (dále jen "ochranné prostředky") se žákům poskytují při praktickém vyučování, pokud to vyžaduje ochrana jejich života a zdraví. Škola je žákům poskytuje podle vlastního seznamu, zpracovaného na základě zhodnocení rizik a konkrétních podmínek na pracovišti. Vychází přitom z ustanovení zvláštního předpisu."

Toto ustanovení mimo jiné sice odkazuje např. na vyhlášku č. 204/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, která je dnes zrušena a nahrazena nařízením vlády č. 495/2001 Sb. kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků, ale jinak zásadně se odkazuje na § 133a zákoníku práce a z toho je třeba také vycházet. Toto ustanovení zákoníku práce, týkající se osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků (dále jen osobní ochranné pracovní prostředky) má za cíl podrobně rozpracovat povinnosti zaměstnavatele ve vztahu k zaměstnancům pokud se týká poskytování prostředků individuální ochrany před riziky. Evropské právo totiž klade na tuto problematiku totiž nesmírný důraz, neboť - jak známo - ji upravuje i samostatnou individuální směrnicí č. 89/656/EEC, o minimálních bezpečnostních a zdravotních požadavcích na používání osobních ochranných pracovních prostředků.

Ustanovení § 133a zákoníku práce navazuje zejména na ustanovení § 132 a § 132a zákoníku práce, ve kterém se zaměstnavateli ukládá povinnost prevence rizik. Problematikou prevence rizik se zabývá velice podrobně tzv. rámová směrnice o BOZP (směrnice č. 89/391/EEC o zavádění opatření směřujících ke zvyšování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Prevence rizik je zde definována jako soubor všech opatření vyplývajících z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik. V podstatě jde však o celý proces jehož cílem je optimalizace rizika. Tento proces sestává ze dvou částí, kde první část se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáváním rizik a přináší potřebné podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Z výslovného ustanovení § 132a odst. 4 zákoníku práce pak vyplývá, že nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel - v našem pojetí škola - povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k omezení jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. To vše jsme si vysvětlovali v minulém díle našeho seriálu.

A právě do druhé části procesu prevence rizika za situace, kdy nejde rizika odstranit nebo dostatečně omezit technickými prostředky nebo opatřeními v oblasti organizace práce, zapadá povinnost zaměstnavatele (školy) poskytovat zaměstnancům (žákům) osobní ochranné pracovní prostředky. V této souvislosti se mimo jiné ukládá povinnost dávat přednost prostředkům kolektivní ochrany oproti prostředkům individuální ochrany. Pod pojmem "kolektivní ochrana" se rozumí v pracovním právu ochrana pro více zaměstnanců společně, např. zavedením nové technologie na pracovišti, odstraněním namáhavé práce apod. Pod pojmem "individuální ochrana" se rozumí právě poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů. Zjednodušeně řečeno, individuální ochrana však nastupuje až tam, kde nelze vyloučit škodlivé vlivy prostředky kolektivní ochrany.

Jen pro úplnost je třeba podotknout, že vlastní pojem "riziko" není zákoníkem práce ani jiným právním předpisem blíže definován. V ustanovení § 134c zákoníku práce se pouze podává příkladný výčet rizikových faktorů nepříznivě ovlivňujících zdraví zaměstnanců a ukládá se zaměstnavateli povinnost měřením sledovat a kontrolovat jejich hodnoty. V pojetí tohoto ustanovení jsou rizikovými faktory zejména faktory fyzikální (např. hluk, vibrace), chemické (např. karcinogeny), biologické činitele (např. viry, bakterie, plísně), a nepříznivé mikroklimatické podmínky (např. extrémní chlad, teplo a vlhkost). Pro úplnost je třeba dodat, že pojem "riziko" byl pouze definován v tzv. Metodickém návodu ke zpracování seznamů pro poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čistících a dezinfekčních prostředků" neboli BTP 0005/94 vydaném jako praktický návod k aplikaci dnes již zrušené vyhlášky č. 204/1994 Sb. v praxi jako kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného zranění nebo poškození zdraví zaměstnance, vystavenému v pracovním procesu jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance.

Pokud se týká definice samotného pojmu "osobní ochranné pracovní prostředky" (dále jen OOPP), tak ta je obsažená v ustanovení § 133a odst. 1 zákoníku práce. Podle ní OOPP jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím předpisem. Tato definice je oproti definici z bývalé vyhlášky č. 204/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů poněkud přepracovaná a je v ní hlavní důraz kladen na to, že OOPP nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené prováděcím právním předpisem, tedy nařízením vlády č. 21/2003 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na osobní ochranné prostředky. Je možno konstatovat, že však navazuje na definici OOPP v Metodickém návodu ke zpracování seznamů OOPP neboli BTP 0005/94, kde se říkalo, to jsou prostředky osobní ochrany, schválené příslušnou autorizovanou zkušebnou a určené k tomu, aby se zaměstnanci jejich používáním chránili před riziky, která by mohla ohrozit jejich život, bezpečnost nebo zdraví.

Výkladově největší problémy v praxi způsobuje rozlišení hranice pracovních oděvů a obuvi poskytovaných jako OOPP a běžných pracovních oděvů a obuvi, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění.

Platí obecná zásada, každý je povinen dbát podle svých možností o svou vlastní bezpečnost, o své zdraví i o bezpečnost osob, kterých se bezprostředně dotýká jeho jednání, případně opomenutí v práci. Každý zaměstnanec - u nás žák nebo student - by proto měl při práci používat vhodný pracovní oděv a obuv, neboť i ze statistik pracovních úrazů je možno dobře dokumentovat, že v řadě případů pracovních úrazů je jednou z příčin nevhodný oděv nebo obuv zaměstnance. Pokud praktické vyučování nebo odborná příprava probíhá na pracovištích konkrétního zaměstnavatele musí škola se zaměstnavatelem konzultovat a následně řádně poučit žáky a studenty, aby se tak předešlo ohrožení zdraví žáků, případně jiných osob. Tato povinnost mimo jiné vyplývá přímo z ustanovení § 29 odst. 2 školského zákona, kde je výslovně stanoveno, že

"Školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a poskytují žákům a studentům nezbytné informace k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví."

Jinak samozřejmě obdobné ustanovení v § 132 odst. 3 zákoníku práce. Odpovědnost zaměstnavatele za pracovní úrazy a nakonec i odpovědnost školy za školní úrazy je objektivní a odpovědný subjekt se při vyšetřování příčin úrazu již nemůže vyvinit s poukazem na skutečnost, že dotyčný měl na sobě nevhodné ošacení, když neprokáže, že ho náležitě poučil jaké oděvy a jakou obuv by měl při práci používat.

Je však třeba ještě hned v této souvislosti vyjasnit, že běžné pracovní oděvy a obuv zaměstnavatel zaměstnancům neposkytuje. Tato zásada platí samozřejmě i pro školy. Jako OOPP poskytuje zaměstnavatel a tedy i škola pracovní oděv nebo obuv pouze v prostředí, v němž podléhají mimořádnému opotřebení nebo znečištění. Tato zásada vyplývá přímo z ustanovení § 133a odst. 2 zákoníku práce. Definice pojmu "mimořádné opotřebení a znečištění" však ani samo ustanovení § 133a zákoníku práce ani nařízení vlády neobsahuje. Za platnosti starých předpisů pro poskytování OOPP zrušených vyhláškou č. 204/1994 Sb. byl pojem "mimořádné opotřebení" definován jako opotřebení, kdy po roce používání již oděv nebo obuv není použitelný a neplní svůj účel.

Ustanovení § 2 písm. a) nařízení vlády č. 495/2001 Sb. k tomu zrcadlově upřesňuje, že OOPP nejsou běžné pracovní oděvy, které nejsou určeny k ochraně zdraví zaměstnanců před riziky a které nepodléhají při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění.

Odpověď na tuto otázku dává ustanovení § 3 odst. 1 a 2 nařízení vlády, kde se, že OOPP musí

- být po dobu používání účinné proti vyskytujícím se rizikům a jejich používání nesmí představovat další riziko,

- odpovídat podmínkám na pracovišti

- být přizpůsobeny fyzickým předpokladům jednotlivých zaměstnanců,

- respektovat ergonomické požadavky a zdravotní stav zaměstnanců.

Navíc tam, kde přítomnost více než jednoho rizika vyžaduje, aby zaměstnanci - žáci používali současně více OOPP, musí být tyto OOPP vzájemně slučitelné.

Tyto požadavky jsou velice obecné, jsou však opět v podstatě převzaty z ustanovení § 3 zrušené vyhlášky, takže ani výkladově by neměly činit problémy.

Pro praxi je nejdůležitější, aby skutečně plnily svůj účel po celou dobu používání. Ustanovení § 133a odst. 4 zákoníku práce k tomu výslovně ukládá povinnost zaměstnavateli udržovat OOPP v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání. Tato zásada samozřejmě musí platit i pro školy. To v praxi předpokládá, že škola musí předem přesně vyhodnotit jaké konkrétní OOPP konkrétní žáci budou potřebovat a kdo jim je zakoupí, zda škola, zaměstnavatel, u kterého probíhá praxe apod..

V pracovním právu platí, že zaměstnavatel má povinnost udržovat OOPP v použivatelném stavu, musí také zajistit jejich čištění, praní, ale i třeba opravu apod. V případě, kdy nemá vlastní čistírnu nebo nemá možnost zajistit praní OOPP jinak sám, může v dohodě se zaměstnanci jim poskytovat příspěvek na praní a čištění OOPP. Vzhledem k tomu, že školy nedisponují vlastními čistírnami, musí se opětovně tato otázka řešit hned v souvislosti s otázkou jak se OOPP pořizují.

Pokud se týká povinnosti zaměstnavatele a tedy i školy zajistit, aby OOPP respektoval ergonomické požadavky je možno konstatovat, že s ohledem na již poměrně rozšířený sortiment oděvů a obuvi používaných jako OOPP by neměla ani tato otázka činit problémy. Zásadně je třeba upozornit, že OOPP musí být nejen funkční, ale musí splňovat i ostatní požadavky jako např. použitý materiál (bavlna, kůže, impregnace apod.), ale a především střih a velikost. Vzhledem k tomu, že se jedná o OOPP, v kterém žák nebo student pracuje, musí se v něm také dobře při práci cítit.

Základní povinnosti škol, pokud se týká vlastního poskytování OOPP jsou samozřejmě obsaženy v ustanovení § 133a zákoníku práce a v ustanovení § 3 odst. 1 a 2 nařízení vlády, na které se odkazuje článek 5 metodického návodu.

Nicméně i samo nařízení vlády č. 495/2001 Sb. obsahuje ještě několik dalších zásad, z nichž lze dovodit povinnost pro zaměstnavatele a potažmo tedy i pro školy, byť výslovně tak označeny nejsou.

V prvé řadě se jedná o povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s používáním OOPP. V podmínkách školního vyučování se jedná o povinnost školy seznámit žáky a studenty s požíváním OOPP. Řada OPPP používaných v praxi jsou značně složité (např. chrániče sluchu s přijímačem a nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu a tyto dotyčnému předat k používání bez toho aniž by byl zaměstnavatelem nebo školou podrobně seznámen nízkofrekvenční indukční smyčkou nebo izolační dýchací přístroje s přívodem vzduchu), takže není možno s návodem na obsluhu. Je nesporné, že neodborné použití takového OOPP by mohlo vést k jeho naprostému znehodnocení nemluvě o tom, že by mohlo ohrozit zdraví dotyčného namísto, aby jej chránilo.

Dále musí zaměstnavatel nebo škola zajistit, že používat OOPP bude pouze jeden žák nebo student. Používání OOPP více žáky nebo studenty je ve smyslu ustanovení § 3 odst. 3 nařízení vlády možné jen tehdy, že byla učiněna opatření, která zamezí ohrožení přenosnými nemocemi. Z toho důvodu oděvy a obuv studenti a žáci bez předchozího řádného vyčištění nemohou si oděvy vzájemně zapůjčovat.

Jak bylo konstatováno výše, zaměstnavatel a samozřejmě i škola musí ve smyslu ustanovení § 133a odst. 4 zákoníku práce kontrolovat používání OOPP. To předpokládá, že si bude vést seznam vydaných OOPP. Platí zásada, že OOPP zakoupené zaměstnavatelem nebo školou zůstávají stále jejich majetkem.

V neposlední řadě je zaměstnavatel a tedy i škola v souladu s ustanovením § 3 odst. 4 nařízení vlády č. 495/2001 Sb. povinen stanovit způsob, podmínky a dobu používání OOPP na základě četnosti a závažnosti vyskytujících se rizik, charakteru a druhu práce a pracoviště a s přihlédnutím k vlastnostem těchto OOPP.