Pedagogická diagnostika

Spolupráce s rodinou je klíčovým prvkem efektivní pedagogické diagnostiky v mateřské škole. Článek přináší případovou studii dítěte s podpůrným opatřením prvního stupně a ukazuje, jak důležité je citlivé pozorování, systematická podpora a otevřená komunikace mezi školou a rodinou. V závěru nabízí doporučení pro praxi, která mohou pomoci pedagogům lépe nastavit prostředí pro individuální potřeby dítěte.

S účinností od 1. 9. 2025 nabývají obecné účinnosti dvě zásadní novely školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb.). Obě novely předpokládaly také změny prováděcích právních předpisů. Dne 25. 8. 2025 proto byla publikována další novela, která mění některé vyhlášky v oblasti školství, a to s účinností od 1. 9. 2025. Novela této vyhlášky upřesňuje nové povinnosti, které vznikají především mateřským, ale návazně i základním školám v důsledku změn, které se týkají odkladů.

Komplexnější diagnostika rozumových schopností dětí a diagnostické nástroje k posouzení adaptivního chování či sociálního znevýhodnění zajistí cílenější doporučení k edukaci a narovnání podmínek pro získání potřebného vzdělání.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spolu s Národním pedagogickým institutem (NPI) připravily nástroje pro přesnější zacílení podpory pro sociálně znevýhodněné žáky a pro komplexnější diagnostiku rozumových schopností dětí a žáků.

Pro některé ve školství léta a zcela běžně používané diagnózy vycházíme z tradičních diagnostických postupů medicíny. Mám na mysli především intelektové postižení (mentální retardaci) a specifické poruchy učení. Opíráme se mj. o testy inteligence a testy čtení, případně další testy, jejichž váha bývá při stanovení diagnózy nejsilnější. Chápeme je analogicky jako rozbor krve nebo EKG. Bez nich by pak poradenský nález z vyšetření vypadal jako bohapustá dojmologie. Jenže je tomu tak opravdu?

Lze snížit počet odkladů, a přitom nemít selhávající prvňáčky? Cestou je důsledná diferenciace výuky a pro tu musí mít učitel informace o rozvojových potřebách dětí.

Když se na začátku školní docházky objeví výukové trable, znamená to pro děti i jejich rodiče velkou zátěž. Děti sotva přišly do školy, vytvářejí si základní studijní návyky, zvykají si na to, co se po nich při učení vyžaduje, jejich okolí jim dává najevo všemožná očekávání ohledně osvojení čtení, psaní a počítání. A náhle se učení nedaří, vyžaduje čas, energii, intenzivní nácvik. Příčin takových obtíží může být celá řada, důsledek bývá často jeden – žáci ztrácejí chuť do učení, začínají být demotivovaní. Přitom jsou úplně na začátku své školní kariéry, čeká je mnoho let studia, jejich okolí mnohdy registruje jejich silné stránky a potenciál, který je však nyní značně ohrožen školními nezdary. Je proto nezbytné co nejrychleji zahájit efektivní intervence. Na takovou situaci reaguje mezinárodní projekt CoTIC (Collaborative Teaching in the Inclusive Classroom), který představíme v následujícím textu.

Základními stavebními kameny pro práci s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami pro mne jsou jasný a čitelný postoj ředitele školy k této problematice a přijetí společné vize a strategie školy pedagogickým sborem. Osnovu systému pro identifikaci specifických vzdělávacích potřeb dětí a následnou práci s nimi v naší škole představují: důsledná informovanost rodičů a oboustranná komunikace, pedagogická diagnostika, plán pedagogické podpory a individuální vzdělávací plán, spolupráce se školskými poradenskými zařízeními a odborníky, systematická spolupráce a vzájemná komunikace pedagogických pracovníků školy.

Cílem příručky je seznámit učitele mateřských škol s typy diagnostiky, jejími cíli a využitím v souladu s požadavky RVP PV (2021). Příručku mohou využít také učitelé elementaristé, kteří přímo navazují na předškolní vzdělávání.