JUDr. Eva Janečková - strana 8
Je zcela nepochybné, že těhotné ženy jsou v pracovněprávních vztazích jednou z nejproblematičtějších kategorií zaměstnanců. A zároveň je také nepochybné, že ženy, které se ocitly ve věku, kdy obvykle plánují děti, nebo jsou již dokonce těhotné, mají velmi komplikované postavení, neboť se z pohledu zaměstnavatelů často dostávají do kategorie „nežádoucích“.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) ve svém § 312 dává zaměstnavateli právo vést osobní spis zaměstnance. Toto ustanovení současně uvádí, jaké písemnosti může spis obsahovat a kdo do něj může nahlížet. Personální spis je možné charakterizovat jako soubor zcela nebo částečně standardizovaných dokumentů odpovídající právním normám a zaznamenávající průběh a výsledky jednotlivých personálních činností (pef.czu.cz/~panek/AT2008/Projekty/Personalni_spis.doc, Návrh struktury personálního spisu).
Telefonické ověřování výše platu je jedním z problémů, s nimiž se zaměstnavatelé setkávají velmi často. Toto ověřování je poměrně častou formou ověření potvrzení, které zaměstnavatel na žádost zaměstnance vystavil pro účely nějaké formy půjčky, spotřebitelského úvěru, leasingu a jiných finančních nástrojů obdobného typu.
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), v ustanovení § 316 odst. 4 říká, jaké údaje nesmí zaměstnavatel vyžadovat. Patří mezi ně informace zejména o těhotenství, rodinných a majetkových poměrech, sexuální orientaci, původu, členství v odborové organizaci, členství v politických stranách nebo hnutích, příslušnosti k církvi nebo náboženské společnosti a trestněprávní bezúhonnosti. Je přitom zřejmé, že se jedná o výčet fakultativní a zákaz není absolutní pro všechny výše uvedené údaje a naopak, vzhledem k dovětku, bude nezbytné respektovat i obecnou právní úpravu podle zákona o ochraně osobních údajů.
Cílem pracovní situace je okomentovat podmínky využití souhlasu se zpracováním osobních údajů a obsah souhlasu se zpracováním osobních údajů. Předmětem článku není souhlas se zpracováním osobních údajů spadajících do zvláštní kategorie osobních údajů.
Cílem následujícího textu je popsat situaci, kdy správce získá osobní údaje od jiné osoby, než je subjekt údajů, a informační povinnost, která škole a školskému zařízení vzniká v této souvislosti.
Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů) (dále jen „Nařízení“) často označované zkratkou GDPR (GDPR – General Data Protection Regulation) bude v evropském prostoru od 25. května 2018 stanovovat pravidla pro zpracování osobních údajů.
Cílem článku je ukázat pomocí příkladů splnění informační povinnosti správce dle čl. 13 Nařízení a dále splnění uvedené povinnosti okomentovat.
Předškolní vzdělávání je v České republice obvykle poskytováno za úplatu, kterou podle § 6 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů, stanoví ředitel mateřské školy. Úhrada je stanovena jako měsíční a je zveřejňována na přístupném místě ve škole nejpozději 30. června předcházejícího školního roku. Navzdory tomu celá řada mateřských škol požaduje vedle této úplaty i „naturální platby“ v podobě toaletního papíru, papírových kapesníků, mýdla, papírů na kreslení, pastelek, fixů, lepidel apod. Takovýto postup však není v souladu se zákonem.
Do roku 2015 byl pojem „zákonný zástupce“ pro účely zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, vymezen v ustanovení § 17 odst. 3 téhož zákona jako osoba, která je v souladu se zvláštním právním předpisem nebo s rozhodnutím soudu oprávněna jednat za dítě nebo nezletilého žáka. Zákonem č. 82/2015 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, byla tato definice přesunuta do § 183 odst. 7 školského zákona. Z této definice však není dostatečně zřejmé, koho konkrétně si lze pod pojmem představit.
Podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), může zaměstnanec pracovní poměr okamžitě zrušit, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti. Základní podmínkou tedy je, že se takové plnění stalo splatným a že od termínu splatnosti uplynulo 15 dnů. Důvod k okamžitému zrušení pracovního poměru podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce je dán i tehdy, jestliže zaměstnavatel zaměstnanci v rozporu s jeho žádostí nepoukáže mzdu nebo její část na jeho účet u banky nebo pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva ani do 15 dnů po uplynutí pravidelného termínu splatnosti mzdy nebo jiného písemného sjednaného termínu (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2005, sp. zn. 21 Cdo 2019/2004).
Rozhodování o přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání je ve výlučné kompetenci ředitele dané mateřské školy. Jedná se o řízení zahájené na žádost, kterou jménem nezletilého dítěte podává zákonný zástupce. Stejně jako v případě základního či středního vzdělávání i v případě předškolního vzdělávání je dítě vždy přijímáno na dobu celého vzdělávacího cyklu v mateřské škole. Pokud je dítě k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole přijato, má právo v tomto vzdělávání při splnění podmínek stanovených školským zákonem pokračovat. Z právního hlediska je tedy nepřípustné přijmout dítě k předškolnímu vzdělávání pouze na omezenou dobu.
K odhlášení dítěte z docházky do MŠ může dojít nejen s ukončením ke konci měsíce, kdy ohledně platby za daný měsíc nevznikají pochybnosti, ale i k datu kdykoli v průběhu měsíce. Dochází pak ke sporům ohledně zaplacení úhrady za předškolní vzdělávání.
Dne 1. 7. 2016 nabyl účinnosti zákon č. 340/2015 Sb., o zvláštních podmínkách účinnosti některých smluv, uveřejňování těchto smluv a o registru smluv (zákon o registru smluv), který přinesl mimo jiné povinnost některých subjektů zveřejňovat soukromoprávní smlouvy, smlouvy o poskytnutí dotace nebo návratné finanční výpomoci. Povinnost škol zveřejňovat smlouvy vyplývá z ustanovení § 2 odst. 1 písm. h) zákona o registru smluv, neboť školy jsou příspěvkové organizace územního samosprávného celku.
Školy se díky projektům EU zapojují do projektů Evropské unie, v jejichž rámci dochází ke zpracovávání osobních údajů žáků. S ohledem na to, že žádný zákon nestanoví školám a školským zařízením povinnost zpracovávat osobní údaje žáků za tímto účelem, je nutné postupovat podle čl. 6 Obecného nařízení (GDPR).
Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“) ukládá v ustanovení § 38 odst. 1 písm. b) zaměstnanci povinnost podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Důležité je, že zaměstnanec koná práci podle pokynů zaměstnavatele, resp. vedoucích zaměstnanců. Práci musí zaměstnanec konat osobně, což znamená, že se nemůže nechat někým zastoupit. I když je zaměstnanec v podřízeném postavení vůči zaměstnavateli a musí konat práci dle jeho pokynů, dispoziční oprávnění zaměstnavatele vůči zaměstnanci je omezeno pracovní smlouvou.
Dotazy a stížnosti ohledně využívání rodných čísel jako přístupových údajů do školních systémů, ať už jako přihlašovací jméno, nebo heslo, a celkově využívání těchto čísel školami, jsou v poslední době velmi časté.
Pod pojmem výchovná opatření se skrývají jak pozitivní, tak negativní opatření výchovného charakteru, které může škola či školské zařízení při poskytování vzdělávání a školských služeb z podmínek stanovených školským zákonem, případně jeho prováděcími právními předpisy, žákům a studentům udělovat. Z formulace § 31 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), vyplývá, že udělení výchovných opatření v tomto smyslu nepřichází v úvahu v případě dětí v mateřské škole, a to s ohledem na jejich věk a volní vyspělost.
Ochrana osobních údajů stanovená zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně osobních údaj“) je oblastí, s níž se každý setkává prakticky denně. Původním záměrem tohoto zákona byla, a vlastně stále je, ochrana subjektu údajů a jeho soukromí. Ovšem, jako i v jiných případech, je i tento zákon zneužíván. Ve školství se například objevují stížnosti studentů na to, že škola bez jejich souhlasu, a tedy neoprávněně, zpracovává jejich osobní údaje v podobě výsledků vzdělávání, obecně řečeno známek. Často se dožadují jejich likvidace.
Podle ustanovené § 28 odst. 1 písm. h) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), školy a školská zařízení v rámci vedené dokumentace uchovávají i záznamy z pedagogických porad.