Vyzvedávání dítěte ze školy při neshodách rodičů

Jednou z nejčastěji řešených otázek, když dojde k neshodám, je styk rodiče s dítětem a možnost vyzvedávat dítě ze školy, ať už rodičem samotným, nebo jím určenou osobou, kdy rodiče navzájem popírají svá práva.

Základem pro řešení těchto konfliktů je znalost zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“). Ustanovení § 865 tohoto zákona upravuje rodičovskou odpovědnost. Rodičovská odpovědnost náleží stejně oběma rodičům. Má ji každý rodič, ledaže jí byl zbaven. Rozhodne-li soud o omezení svéprávnosti rodiče, rozhodne zároveň o jeho rodičovské odpovědnosti.

Pokud rodiče nejsou rozvedeni nebo nebylo dítě z jiného důvodu svěřeno do péče jednoho z nich nebo jednomu z rodičů nebyla omezena rodičovská odpovědnost, nemůže škola na pokyn jednoho z rodičů omezovat rodičovská práva rodiče druhého. Pokud se jeden z rodičů domnívá, že dítěti od druhého rodiče například hrozí nebezpečí, musí situaci řešit pomocí OSPOD nebo soudu, nikoli prostřednictvím školy.

Jiná situace nastává, pokud se rodiče mezi sebou dohodnou a dohodu schválí soud nebo pokud styk s dítětem upraví přímo soud. Nejsou-li rodiče sezdáni, jejich dohoda nemusí být schválena soudem¹⁾. Dohoda pak ale nepředstavuje vykonatelný právní titul, tedy pouze plnění uvedené v soudem schválené dohodě lze vymáhat soudní cestou.

Při rozvodu rodičů je obvykle dítě svěřeno do péče jednomu z nich nebo je dítě svěřeno do střídavé péče. V obou případech by mělo mezi rodiči dojít k dohodě ve věci styku s dítětem. Dohoda rodičů musí být schválena soudem, pokud rodiče uzavřeli manželství a po svém rozchodu usilují o rozvod manželství. „Smysl dohody, resp. nutnosti vymezit ještě před rozvodem následné poměry dítěte, je zcela zjevný. Pokud spolu rodiče již nechtějí žít, je třeba toto rozhodnutí respektovat, avšak v případě, že zároveň vychovávají dítě, jsou za tuto výchovu i nadále odpovědni a měli by se ještě před rozvodem dohodnout, jakým způsobem a v jakém rozsahu se na této výchově budou podílet.“²⁾

Pro rozhodnutí soudu, které se týká rozsahu rodičovské odpovědnosti nebo způsobu či rozsahu, v jakém ji rodiče mají vykonávat, jsou určující zájmy dítěte³⁾.

V praxi se však také stává, že dítě je do péče svěřeno jednomu rodiči, aniž by byl upraven styk s druhým rodičem.

Pokud je dítě svěřeno jednomu z rodičů a byl upraven styk s druhým rodičem, měl by rodič, kterému bylo dítě svěřeno do péče, informovat školu o rozhodnutí soudu, soudem schválené dohodě rodičů, popř. o mimosoudní dohodě rodičů. Informace bývá obvykle zapsána do evidenčního listu dítěte:

Je třeba uvést, že pokud rodič o rozhodnutí soudu školu neinformuje, škola se řídí ustanovení § 876 občanského zákoníku, podle něhož rodičovskou odpovědnost vykonávají rodiče ve vzájemné shodě. Jedná-li jeden z rodičů v záležitosti dítěte sám vůči třetí osobě, která je v dobré víře, má se za to, že jedná se souhlasem druhého rodiče.

Zákon zde takto zakládá vyvratitelnou domněnku dobré víry třetí osoby, protože nelze připustit nejistotu v právním stavu věcí. Vzhledem k této vyvratitelné domněnce je ovšem možné prokázat, že třetí osoba v dobré víře, pokud jde o stanovisko druhého rodiče, nebyla, že tedy jí bylo dobře známo, že nejen rodič jedná bez souhlasu druhého rodiče, ale že druhý rodič s jednáním rodiče nesouhlasí.⁴⁾

V praxi se však také stává, že dítě je do péče svěřeno jednomu rodiči, aniž by byl upraven styk s druhým rodičem.

V takovém případě podle Stanoviska MPSV k vyzvedávání dětí ze školy nebo školy rodičem, která nemá dítě v péči⁵⁾, může škola předat dítě rodiči, který ho nemá svěřeno do péče, pouze splnění následujících podmínek:

1) Právo rodiče na převzetí dítěte z mateřské školy vyplývá z vykonatelného soudního rozhodnutí (ve formě rozhodnutí nebo usnesení o předběžném opatření) o úpravě styku s dítětem nebo z dohody rodičů o styku s dítětem, anebo

2) K předávání dítěte rodiči, které jej nemá ve své péči, udělil souhlas rodič, který má dítě svěřeno do péče. Tento souhlas může rodič udělit ke každému jednotlivému předání dítěte druhému rodiči anebo může udělit paušální souhlas, že dítě může výt kdykoliv předáno druhému rodiči.

O existenci tohoto souhlasu musí být škola informována.

Jak již bylo uvedeno výše, pokud není škola informována o tom, že dítě bylo do péče svěřeno jednomu rodiči, byla uzavřena dohoda o styku druhého rodiče s dítětem nebo byla rodičovská odpovědnost jednoho rodiče omezena, nesmí škola bránit tomu, aby dítě bylo vyzvednuto kterýmkoli z rodičů nebo jím pověřenou osobou⁶⁾.

Stejně je škola podle názoru České školní inspekce povinna postupovat i v případě, že soud sice svěřil nezletilé dítě do výchovy pouze jednoho z rodičů, ale neomezil výslovně rodičovskou zodpovědnost druhého rodiče ani právo na styk s dítětem.⁷⁾

V takových případech by měli rodiče v zájmu svého dítěte přednostně usilovat o uzavření vzájemné společné dohody o styku s dítětem. U dětí musí být vyvinuta maximální snaha o naplnění jejich nejlepšího zájmu při rozchodu rodičů. Pro respektování tohoto nejlepšího zájmu má podle Ústavního soudu primárně sloužit dohoda rodičů, což odpovídá zásadě jejich autonomní vůle.⁸⁾

Škola pak při předávání dítěte postupuje podle jejího ujednání. Pokud však rodiče k dohodě nedojdou, zbývá možnost úpravy jejich styku s dítětem soudem, a to na návrh jednoho z nich.

V praxi však neexistuje shoda na správném postupu. Různé názory inspektorů ČŠI, orgánů OSPOD a soudů vyústily ve dva názorové proudy.

První je v souladu s uvedeným názorem ČŠI, tedy že pokud soud sice svěřil nezletilé dítě do výchovy pouze jednoho z rodičů, ale neomezil výslovně rodičovskou zodpovědnost druhého rodiče ani právo na styk s dítětem, může druhý rodič dítě vyzvedávat kdykoli.

Z druhého názoru vyplývá, že pokud soud sice svěřil nezletilé dítě do výchovy pouze jednoho z rodičů, ale neupravil žádným způsobem styk druhého rodiče s dítětem, je zcela na vůli rodiče, kterému bylo dítě svěřeno do péče, v jakém rozsahu styk povolí.

Školy obvykle postupují v zájmu bezpečnosti dítěte, a protože není jasné, z jakého důvodu soud svěřil dítě do péče jednoho rodiče, aniž by upravil styk s druhým rodičem, vydávají dítě druhému rodiči pouze na základě souhlasu rodiče, jemuž bylo dítě svěřeno do péče. Pokud s tím druhý rodič nesouhlasí, může před žádost o vydání předběžného opatřením, který bude styk předběžně upraven.