S agresí se setkáváme už od dětství. Úplně nejdříve asi jako s hlasitým křikem, který vyjadřuje, že máme hlad nebo nám něco jiného důležitého chybí. Agresivní jednání může mít velmi různé podoby: sportovní zápolení jednotlivců či týmů, praní kluků, pouliční bitky, hádka, manipulace a nátlak, obrana proti manipulaci a nátlaku, rozbíjení, boj a válčení (v rámci hry „jako“), násilí ubližující druhým „doopravdy“. Někdy se agrese spíše bojíme, a někdy nás agrese fascinuje. Ve škole se jí často spíše obáváme a máme ji často spojenou s překračováním pravidel, ohrožením druhých, impulsivním a nebezpečným jednáním.
Ať už jde o agresi fyzickou nebo verbální.
Agresivní jednání je však jen „špičkou ledovce“. Vznik vždy souvisí s potřebami a s touhou po jejich naplnění. Vždyť samotná psychologická definice agrese říká: „
Agrese je útočné či výbojné jednání… úmyslný útok na překážku, osobu, předmět stojící v cestě k uspokojení potřeby (reakce na frustraci)…
“