Spolupráce

Vzdělávání se neustále vyvíjí a učitelé dnes čelí řadě nových výzev. Jak efektivně učit moderní dějiny? Jak podpořit mediální gramotnost žáků? Jak integrovat nové technologie do výuky? Odpovědi na tyto otázky mohou pedagogové nalézt mimo jiné díky vzájemné spolupráci. Právě na ní staví Síť škol Paměti národa, networkingový a vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum, který od roku 2019 propojuje učitele společenskovědních předmětů základních a středních škol napříč Českou republikou.

Je středeční odpoledne. Žáci jsou už v proudu odpoledních aktivit školní družiny. Všude klid, jen ve třídě 2. B je čilý ruch. Otevřete tiše dveře a nakoukněte dovnitř. Uvidíte několik zamyšlených hlav, jak se právě sklánějí nad dětskou knihou „Jak obejmout ježka“ od Jany Bauer. Listují stránku za stránkou a vzrušeně diskutují: „Jak na nás text působí, co tím chtěl autor říct, jaký měl záměr, a proč to vlastně končí takhle?“

Před několika lety jsem byla svědkem pozoruhodného rozhovoru. Dva muži s plnovousem, profesní kolegové, diskutovali nějaký problém a náhle se jeden z nich ptá: „Mimochodem víš, že jsi můj septimán?“ Společné zážitky spolužáků z osmiletého gymnázia, které dělí věkový rozdíl sedmi let a kteří se poznali v rámci vrstevnického programu, rezonovaly i po dvou dekádách.

Pro všechny aktéry vzdělávání je důležité, aby byly ve školním prostředí naplňovány jejich základní lidské potřeby. Kromě těch fyziologických se jedná zejména o potřeby bezpečí, přijetí, uznání a seberealizace. Ve školním prostředí hrají klíčovou roli potřeby spojené se vztahy. Pokud se děti i dospělí ve škole ve vztazích cítí bezpečně, cítí se být součástí školního společenství a zažívají pozitivní zpětnou vazbu a ocenění své práce, mohou naplno využívat svůj kognitivní potenciál – žáci se lépe učí a učitelé jim poskytují kvalitnější výuku.

V předškolním věku tráví děti nejvíce času ve své rodině a v mateřské škole. Aby dítě dobře prospívalo, je velmi důležité, aby mateřská škola a rodina úzce spolupracovaly a poskytovaly mu podporu při jeho celkovém rozvoji. Tento článek se zaměřuje na význam této spolupráce, nabízí pohled České školní inspekce na její realizaci v mateřských školách a nabízí konkrétní tipy a strategie pro její efektivní nastavení.

Otevřené hodiny a hospitace jsou v 6. ZŠ Cheb vedeny s cílem podpořit růst učitelů a zvýšit efektivitu výuky, což má přímý dopad na kvalitu vzdělávání žáků. Jako vedení školy si uvědomujeme, že hospitační činnost může být silným nástrojem pro rozvoj pedagogických dovedností, pokud je reflektována citlivě a s důrazem na zapojení samotných učitelů do procesu hodnocení a sebereflexe.

Už od roku 2007 tráví žáci Slezského gymnázia v Opavě řadu svých volných odpolední spoluprací se statutárním městem Opava a Opavskou kulturní organizací (OKO). Tyto aktivity rozvíjejí jejich schopnosti a posunují je v myšlení zase o kus dál. Rozmanité činnosti přinášejí žákům vhled do povinností, které tyto instituce plní, a pomáhají pochopit jejich důležitost a komplexnost. Zapojení žáků zmapovala pro náš článek Magdaléna Dubová, aktuálně studentka 4. ročníku.

Empatie, schopnost vcítit se do pocitů a perspektiv druhých lidí, je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou mohou děti během svého vzdělávání získat. Tato vlastnost není jen základem pro dobré mezilidské vztahy, ale také pomáhá rozvíjet schopnost spolupráce, zodpovědnost a citlivost vůči potřebám druhých.

Než dnešní děti vyrostou, náš svět se výrazně změní. Můžeme jen hádat, jaké profese budou žádané – možná to budou zcela nové profese, které zatím ani neexistují. Jak tedy připravovat děti na život v tak rychle se měnícím světě? Jaké klíčové dovednosti budou potřebovat pro úspěšnou práci v budoucnosti a jak mohou rodiče pomoci tyto dovednosti rozvíjet?

Profesní učící se komunita (PUK) je skupina profesionálů, které spojuje zájem o stejnou věc – obor, téma, problém. Pravidelně se scházejí, aby se společně učili tím, že zkoumají vlastní praxi. Usilují o to, aby společně odhalili, co dobře funguje. To nemění. Zjišťují při tom, co nefunguje tak, jak by mohlo. To promyšleně proměňují. Ve školství se to týká pedagogů, kteří se učí s oporou o evidence sledovat dopad své výuky či lídrovské práce na učení a spokojenost žáků či studujících a plánují a ověřují další postupy, které dávají větší naději na úspěch žáků a studentů při učení.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ bylo založeno před čtyřmi lety, v červnu 2020. Jeho cílem je propojovat různorodé autonomní organizace působící ve vzdělávání ke spolupráci na cílech Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Co se od té doby Partnerství 2030+ podařilo? Jaké úkoly a výzvy ho čekají se začátkem nového školního roku?

V globalizovaném světě se stále více ukazuje, že mezinárodní vzdělávání hraje klíčovou roli jak pro žáky, tak pro učitele. Zapojení do mezinárodních projektů přináší pedagogům možnost obohatit své výukové metody, získat nové poznatky a rozvíjet interkulturní kompetence. Jednou z efektivních příležitostí pro mezinárodní partnerství je platforma eTwinning, kterou v Česku spravuje Dům zahraniční spolupráce (DZS). Tento nástroj umožňuje učitelům napříč Evropou propojit třídy a společně pracovat v bezpečném online prostředí na zajímavých projektech.

Česká asociace streetwork (ČAS) sdružuje sociální služby pracující formou kontaktní práce. Kontaktní práce je nástrojem sociální práce zaměřeným na vyhledávání, navázání a udržení kontaktu, a především důvěry v přirozeném prostředí klientů a klientek (ulice, obchodní centra, ubytovny, škola, online, kluby pro děti a mládež…).

Každá škola by s radostí uvítala efektivní praxe pro své studenty a užitečné spolupráce s dalšími institucemi. Na samotnou realizaci podobných vizí ovšem školám často chybí peníze, čas nebo lidské zdroje. K uskutečnění takových nápadů mohou výrazně přispět neziskové organizace, například Rytmus – od klienta k občanovi, z. ú.

Poruchy autistického spektra jsou relativně často řešenou problematikou. Tuto pervazivní vývojovou poruchu poprvé diagnostikoval v roce 1943 v USA Leo Kanner, průkopník dětské psychologie a psychiatrie a doktor na Johns Hopkins Univerzitě. Autismus se projevuje již v ranném dětském věku, v různých formách a tíži podle míry symptomatiky. Dle odborníků dětí s PAS stále přibývá, přičemž příčina není dosud známa a porucha není zcela vyléčitelná. Mnoho rodin ročně si tedy klade otázku, jakým způsobem zajistit svému dítěti trpícímu autismem kvalitní péči a potažmo i celé rodině kvalitní životní úroveň.

Asi málokdo by si dnes uměl představit školu bez spolupráce. Aby totiž škola dobře fungovala, musí na spolupráci stát. A jak se ukazuje dlouhodobě, jak u nás, tak v zahraničí, spolupráce mezi školami může přinášet řadu benefitů.

Na základě webináře, který nese stejný název jako tento text, jsme sepsali jedno desatero a několik dalších tipů o tom, co můžeme ve školách udělat pro to, aby spolupráce učitelů a asistentů pedagoga byla pro všechny z nás, včetně žáků, co nejpřínosnější.

Jak mají školy postupovat při podezření, že je dítěti ubližováno v rodině či je ohroženo špatným zacházením? Co znamená oznamovací povinnost? Co může škola dále očekávat, když své podezření na OSPOD oznámí? A jak má škola psát zprávy pro OSPOD? Poradkyně v oblasti sociálně-právní ochrany dětí Světluše Kotrčová byla hostem podcastu Centra LOCIKA a odpovídala na nejčastější dotazy pedagogických pracovníků.

Nepustí si škola rodiče moc blízko, když jim nabídne spolupráci? Jakými způsoby mohou matky a otcové škole pomoci? Takové a další otázky rozvíjí pátým rokem Unie rodičů. V následujícím rozhovoru s jeho předsedkyní Angelikou Gergelovou navazujeme na první část našeho povídání, která vyšla v předchozím čísle Učitelského měsíčníku.

Unie rodičů pomáhá pátým rokem propojovat školy a rodiče. Dosud působila především na Kutnohorsku jako partner projektu Eduzměna, nyní ale vyráží i do nových vod a hledá aktivní školy a rodiče napříč republikou. „Pokud rodiče škole důvěřují a rozumí tomu, co a proč v ní děje, mohou podpořit své dítě i jeho učitele,“ říká předsedkyně unie Angelika Gergelová.