Spolupráce

Od roku 2017 pro vás chystáme prázdninové čtení s přesahem - Letní speciál Řízení školy. Každý rok jiné téma, jiné otázky a jiné hlasy, třeba generál Petr Pavel, herec Tomáš Hanák nebo novinář Zdeněk Šámal.

Jak si představujete spolupráci s rodinou? Takto? „Zítra si děti do školy přinesou listy z alespoň třech různých stromů. Budeme s nimi pracovat na výtvarné výchově.“ „Jak to, že...

Dobré vztahy mezi rodinou a školou vedou ke spokojeným žákům a jejich dobrým výsledkům. Certifikace Rodiče vítáni garantuje vstřícné jednání mezi školou a rodiči a usnadňuje tak rodičům výběr školy. Jaká jsou kritéria a proč po své škole certifikaci požadovat, popisuje produktová manažerka Klára Stáňová.

Rodiče z komunitní MŠ a ZŠ Archa úzce spolupracují s vedením školy. Podílejí se na tvorbě rozpočtu a pomáhají s fundraisingem. Ve škole funguje sdružení rodičů, které provozuje mikrobus a pořádá velké komunitní akce. V době covidové krize tu vznikla i jakási „širší rada“ (smíšená skupina vedení školy, zástupců rodičů a pedagogů), která diskutuje důležitá strategická témata z různých úhlů pohledu. Participativní přístup se osvědčil a škola na něm začíná stavět dlouhodobou vizi spolupráce s maminkami a tatínky. Zástupci rodičů v této radě jsou i Petra Macháčková (PM) a Jiří Richter (JR).

České školství prochází zásadní proměnou. Místo memorování znalostí je kladen důrazna rozvoj kompetencí, které mají děti připravit na život v rychle se měnícím světě. Pro úspěch této změny je zásadní, aby ji pochopili i rodiče. „Pokud rodičům nevysvětlíme, co a proč se mění, budou od školy čekat to, co sami zažili. A to už dnes nestačí,“ říká Mgr. Marcela Murgašová, zakladatelka iniciativy Měníme osnovy. V rozhovoru popisuje, jak školám i rodičům pomáhat překonat strach ze změn, proč je partnerský přístup zásadní a co se můžeme naučit od zahraničních škol.

Spolupráce s rodiči je v každé mateřské škole důležitá, v lesní mateřské škole je však jedním z hlavních pilířů, na kterých je toto vzdělávání postaveno. Rodiče jsou nejen partnery při vzdělávání dětí, ale často i aktivními spolutvůrci školního života. V tomto článku se podělím o naše zkušenosti s různými formami zapojení rodičů u nás ve Školce v zahradě v Kutné Hoře.

Jednou z možností, jak pravidelně udržovat kontakt s rodiči a dát jim možnost nahlédnout pod pokličku školního dění, jsou rodičovské kavárny. V posledních deseti letech získávají na popularitě a stávají se mezi školami rozšířenější. Již název evokuje, že se jedná o méně formální setkání pedagogů a rodičů, které vytváří příležitost pro setkávání a posilování vzájemných vztahů mezi všemi zúčastněnými v přátelském duchu. Podoba takových kaváren může být různá. V laboratorní škole Poznávání máme dva typy rodičovských kaváren - třídní a společné celoškolní, které se pravidelně po měsíci střídají.

Letní měsíce mohou být pro děti plné zážitků. Záleží na tom, jaký program z nepřeberného množství možností jim dokážeme nabídnout a jaký (společně s dětmi) vybereme. Škola jako důvěryhodná instituce hraje významnou roli i v období mimo školní rok. Jak a proč může být organizace příměstských táborů ve spolupráci školy a prověřené organizace výhodná nejen pro děti a rodiče, ale i pro samotnou školu?

Školy v naší lokalitě Plzeňsko jsou v projektu Pomáháme školám k úspěchu (PŠÚ) už pátým rokem. Sdružuje se devět škol. V prvních letech se náš realizační tým (RT) složený z ředitelů a pedagogických konzultantů snažil podpořit společné profesní učení v lokalitě především nabídkou možností pro společná setkávání. Organizovali jsme otevřené hodiny v jednotlivých školách, realizovali jsme nabídku nejrůznějších setkání k dílnám čtení i dílnám psaní pro ty, kteří s těmito formáty teprve začínali. Iniciativa tedy vycházela především od RT. Přemýšleli jsme, jak zařídit, aby společné profesní učení ve školách zapojených do projektu PŠÚ v naší lokalitě více podporovalo jejich autonomní potřeby, vlastní iniciativu a současně bylo propojeno s učením jejich žáků a žákyň.

České školství čelí dlouhodobě výzvám, které nelze vyřešit dílčími reformami ani shora řízenými zásahy, ani není v silách jednotlivé organizace dosáhnout viditelné změny. Od roztříštěnosti systému přes nerovné podmínky žáků až po potřebu systematické podpory duševního zdraví a wellbeingu celkově – řešení toho všeho závisí na schopnosti dlouhodobé spolupráce a udržitelných krocích.

Jádro liberecké lokality společného profesního učení (SPU) vzniklo zhruba v roce 2018, kdy jsme začali v ostašovské škole pořádat setkání pro vedení spřátelených škol. Setkání byla občasná, neměla zásadní cíl, ale i tak nám připadala důležitá a byli jsme rádi, že máme příležitost se s kolegy v regionu potkat a společně strukturovaně sdílet své zkušenosti s pedagogickým rozvojem škol.

Na začátku byl kurz Čteme s nečtenáři na ZŠ v Ostašově. Byla jsem nadšená! O svoji radost jsem se podělila i s kolegyněmi. Jejich reakce byly oproti mému entuziasmu poměrně vlažné. Otázky typu „A kdy jako stihnete přečíst čítanku?“ jsem statečně přecházela. Kde jsem k tomu všemu brala odvahu? Právě na našich společných setkáních v Ostašově.

Je středeční odpoledne. Žáci jsou už v proudu odpoledních aktivit školní družiny. Všude klid, jen ve třídě 2. B je čilý ruch. Otevřete tiše dveře a nakoukněte dovnitř. Uvidíte několik zamyšlených hlav, jak se právě sklánějí nad dětskou knihou „Jak obejmout ježka“ od Jany Bauer. Listují stránku za stránkou a vzrušeně diskutují: „Jak na nás text působí, co tím chtěl autor říct, jaký měl záměr, a proč to vlastně končí takhle?“

Vzdělávání se neustále vyvíjí a učitelé dnes čelí řadě nových výzev. Jak efektivně učit moderní dějiny? Jak podpořit mediální gramotnost žáků? Jak integrovat nové technologie do výuky? Odpovědi na tyto otázky mohou pedagogové nalézt mimo jiné díky vzájemné spolupráci. Právě na ní staví Síť škol Paměti národa, networkingový a vzdělávací projekt neziskové organizace Post Bellum, který od roku 2019 propojuje učitele společenskovědních předmětů základních a středních škol napříč Českou republikou.

Otevřené hodiny a hospitace jsou v 6. ZŠ Cheb vedeny s cílem podpořit růst učitelů a zvýšit efektivitu výuky, což má přímý dopad na kvalitu vzdělávání žáků. Jako vedení školy si uvědomujeme, že hospitační činnost může být silným nástrojem pro rozvoj pedagogických dovedností, pokud je reflektována citlivě a s důrazem na zapojení samotných učitelů do procesu hodnocení a sebereflexe.

Před několika lety jsem byla svědkem pozoruhodného rozhovoru. Dva muži s plnovousem, profesní kolegové, diskutovali nějaký problém a náhle se jeden z nich ptá: „Mimochodem víš, že jsi můj septimán?“ Společné zážitky spolužáků z osmiletého gymnázia, které dělí věkový rozdíl sedmi let a kteří se poznali v rámci vrstevnického programu, rezonovaly i po dvou dekádách.

Pro všechny aktéry vzdělávání je důležité, aby byly ve školním prostředí naplňovány jejich základní lidské potřeby. Kromě těch fyziologických se jedná zejména o potřeby bezpečí, přijetí, uznání a seberealizace. Ve školním prostředí hrají klíčovou roli potřeby spojené se vztahy. Pokud se děti i dospělí ve škole ve vztazích cítí bezpečně, cítí se být součástí školního společenství a zažívají pozitivní zpětnou vazbu a ocenění své práce, mohou naplno využívat svůj kognitivní potenciál – žáci se lépe učí a učitelé jim poskytují kvalitnější výuku.

V předškolním věku tráví děti nejvíce času ve své rodině a v mateřské škole. Aby dítě dobře prospívalo, je velmi důležité, aby mateřská škola a rodina úzce spolupracovaly a poskytovaly mu podporu při jeho celkovém rozvoji. Tento článek se zaměřuje na význam této spolupráce, nabízí pohled České školní inspekce na její realizaci v mateřských školách a nabízí konkrétní tipy a strategie pro její efektivní nastavení.

Už od roku 2007 tráví žáci Slezského gymnázia v Opavě řadu svých volných odpolední spoluprací se statutárním městem Opava a Opavskou kulturní organizací (OKO). Tyto aktivity rozvíjejí jejich schopnosti a posunují je v myšlení zase o kus dál. Rozmanité činnosti přinášejí žákům vhled do povinností, které tyto instituce plní, a pomáhají pochopit jejich důležitost a komplexnost. Zapojení žáků zmapovala pro náš článek Magdaléna Dubová, aktuálně studentka 4. ročníku.

Empatie, schopnost vcítit se do pocitů a perspektiv druhých lidí, je jednou z nejdůležitějších dovedností, kterou mohou děti během svého vzdělávání získat. Tato vlastnost není jen základem pro dobré mezilidské vztahy, ale také pomáhá rozvíjet schopnost spolupráce, zodpovědnost a citlivost vůči potřebám druhých.