Psychika

Krizová intervence představuje odborný přístup pro situace, kdy se člověk ocitá pod intenzivním psychickým tlakem, který v danou chvíli přesahuje jeho kapacitu zvládání. Takový stav vzniká například po náhlé životní události, při dlouhodobém přetížení, ztrátě, ohrožení nebo zásadní životní změně. Objevují se silné emoce, tělesné reakce, pocit nejistoty či bezvýchodnosti, ztráta pocitu kontroly a dočasná dezorganizace myšlení nebo chování, případně další individuální projevy.

Počet lidí, kteří se léčí s duševním onemocněním, v České republice každoročně stoupá. Bohužel jsou mezi nimi také studenti a studentky středních škol, kteří se v dnešní době potýkají s různými problémy v oblasti mentálního zdraví, od závažnějších psychických poruch, jako jsou úzkostné poruchy a deprese, až po nejrůznější emocionální a behaviorální obtíže, jako je strach ze selhání, emoční labilita, impulzivita nebo sociální stažení se. Studující se také mohou potýkat s faktory typu nízká odolnost vůči stresu, které zvyšují riziko vzniku emocionálních obtíží.

Co se skrývá pod pojmem trauma a jak se ve škole projevuje traumatizované dítě? Jak by měl postupovat pedagogický pracovník, který má podezření, že některý z jeho žáků prožil traumatickou událost? S kým by měla škola spolupracovat, pokud ji navštěvuje některý ze žáků, který se projevuje jako traumatizovaný? A jak konkrétně souvisí trauma u dětí s prožitkem násilí v blízkých vztazích? Na tyto a další otázky odpovídala klinická psycholožka a autorka knihy Trauma u dětí Leona Jochmannová v rámci podcastu Centra LOCIKA určeného pro pedagogické pracovníky s názvem Nebuď na to sám – odborník odpovídá.

Děti jsou nešťastné. Alarmující data představil Národní ústav duševního zdraví – 40 procent žáků vykazuje známky střední až těžké deprese, 30 procent úzkosti. Podle programového ředitele EDUinu Miroslava Hřebeckého je to první problém, na který by se mělo školství zaměřit a rychle ho řešit. Hned další v řadě je roztříštěné školství, které má tisíce zřizovatelů a každý to dělá jinak. 

V příspěvku níže popisujeme, jak lze rozvíjet sociální a emoční oblast pomocí programu Dobrý začátek®, který si klade za cíl přispět k duševnímu zdraví dětí i dospělých. Po vytyčení základního pojmu wellbeing si ukážeme na konkrétních příkladech, jak tato metodika v mateřské škole dobré praxe v MŠ Dobroměřice naplňuje principy socio-emočního učení v souladu s nejnovějšími vědeckými poznatky. Nastíníme, jak metodika Dobrý začátek® pomáhá a učí děti i dospělé předcházet konfliktům, snižovat je a řešit v mateřské škole i mimo ni.

Většina z nás bude souhlasit s tím, že duševní zdraví je stejně důležité jako to fyzické. Jak to ale vlastně vypadá, když pečujeme o zdraví někoho jiného? A kdo nám řekne, co máme dělat, když nám přijde, že dítě „není úplně v pohodě“? Jak moc velkou roli hrají změny související s pubertou a je vůbec v naší kompetenci do situace zasahovat? A pokud ano, co dělat, když zjistíme, že se děje něco vážnějšího, než se nám na první pohled zdálo? Není někdy vlastně lepší to přejít a zřeknout se odpovědnosti za to, co se bude dít dál?

Psychický wellbeing je velmi často skloňovaným tématem posledních let. Ukazuje se, že existují nástroje, jak efektivně působit na studenty/ky v oblasti duševního zdraví, protože téměř dvě třetiny z nich se s duševními obtížemi setkají u sebe nebo u svých blízkých. Programy primární prevence nabízí možnost, jak pomoci tato témata ve školách otevírat. Efektivita programu organizace Nevypusť duši byla i výzkumně ověřena.

Myslíme si, že by se o sebevraždách mělo mluvit. Tento web jsme vytvořili za účelem poskytování ověřených informací, možností pomoci, inspirativních zdrojů a mnoho dalšího. Obsah zde bude postupem času přibývat. Věříme, že zde naleznete důležité informace.

Oblíbená představitelka Simony z Comebacku i známá herečka Dejvického divadla Simona Babčáková má profesní život po koronapauze znovu nabitý, nejde přitom jen o představení a natáčení. Kromě moderování nejrůznějších akcí se zaměřuje i na vzdělávání. A to jak v rámci rozvoje vlastní osobnosti, tak v rámci přednášek pro širokou veřejnost. I když sama nemá vysokoškolské vzdělání, říká, že zdroje inspirace pro hledání sama sebe jsou dnes dostupnější než kdy dřív a pro hledání vnitřního hlasu se stačí jednoduše zajímat.

Co může učitel udělat, pokud se mu nějaký jeho žák nezdá v pohodě? Kam se může obrátit a jak získat ke spolupráci rodiče? Otázky spojené s duševním zdravím dětí se ve školách řeší čím dál častěji. „Volají nám učitelé a ptají se třeba na to, co můžou udělat, pokud si dítě z jejich třídy ubližuje,“ říká Veronika Vejvodová, vedoucí Domu Přemysla Pittra pro děti, který nabízí krizovou pomoc ambulantní i pobytovou dospívajícím od 12 do 18 let. „Učitelé si všímají, když se něco děje, ale často nevědí, co dál,“ dodává.

„Myšlení o myšlení“ nebo také „učení o učení“ se přezdívá koncept metakognice, který se již čtyřicet let přesouvá z psychologického výzkumu do vzdělávání. Princip metakognitivní výuky spočívá v předávání esenciálních znalostí a dovedností dětem o tom, jak se učit, přemýšlet a pracovat s informacemi. Děti dnes mají online přístup k téměř neomezenému množství informačních zdrojů. Někdy ale nabývají falešného dojmu, že školní výuku nepotřebují. Získali možnost vyhledávat si informace, hodnotit je a nezávisle rozhodovat, které z těchto informací jsou pro ně skutečně užitečné, a které ne. Nedokážou už však zodpovědět, na základě čeho se rozhodovat a jak hodnotit užitečnost těchto informací. Metakognice dětem nabízí způsob přemýšlení, jak tyto informace zpracovávat a využít je.