Pedagogický výzkum

Dětská zvídavost je klíčovou složkou jejich přirozeného rozvoje a úspěchu ve škole. Tento článek zkoumá, jak může vedení školy zvídavost podporovat a proč je její rozvoj pro studenty důležitý. Seznámíme vás s metodami, jak efektivně posilovat touhu po poznání na celoškolské úrovni.

Vzdělávání je pro současný výzkum v sociálních vědách velmi zajímavým působištěm. Vzniká mnoho intervencí a výzkumů, které mají rozdílný charakter i očekávaný účinek. Od jednorázových, popisujících jednotlivé zkušenosti několika škol, přes širší, zahrnující školy napříč ČR. Přesto jsou některé přístupy zastoupeny oproti jiným relativně málo. V českém prostředí jsou to zejména ty, které jsou zaměřeny dlouhodoběji a strategičtěji. Na příkladu konkrétních výzkumů z Velké Británie i České republiky ilustrujeme občasné nevýhody, ale zejména výhody kohortních longitudinálních přístupů.

Alternativní školy rozhodně netrpí nedostatkem sebevědomí. Aby ne! Pustili byste se snad do anabáze spojené se zakládáním alternativní školy, kdybyste nedůvěřovali vlastnímu úsudku ohledně toho, jak má vypadat vzdělávání? To, čím tyto školy však disponují už méně, je podloženost výzkumnými daty. Ne že by snad trpěly nechutí k empirickému poznání. Ověřovat výsledky alternativního vzdělání však není snadné. Možná si říkáte: co je na tom tak těžkého? Nestačí prostě rozdat absolventům testy z matematiky a češtiny a porovnat je s výsledky ostatních? Nestačí. Existují minimálně dva důvody proč.

Vzdělávací program Jeden svět na školách (JSNS) společnosti Člověk v tísni provedl již pošesté výzkum mezi českými středoškoláky, zjišťoval názory a postoje 1200 respondentů z 33 středních škol. Za největší problémy ČR považují mladí lidé zadluženost, ekonomickou situaci a nekvalitní školství a vzdělávání. Polovina studentů považuje současnou pomoc naší republiky Ukrajině za přiměřenou. Pouze 15 % středoškolských studentů si myslí, že mohou ovlivnit řešení problémů ve své obci či v České republice. V rozhovoru výsledky výzkumu představuje ředitel JSNS Karel Strachota, dává je do kontextu a popisuje trendy, které jsou patrné ze srovnání s předchozími šetřeními, která JSNS realizuje pravidelně od roku 2009.

Při spolupráci se školami a neziskovými organizacemi občas narážíme na téma smyslu evaluačních aktivit: Proč lektory, metodiky a učitele otravovat dotazníky, rozhovory nebo fokusními skupinami? Výzkumné hodnocení vzdělávacích metodik – jejich evaluace – bývá vnímáno jako něco navíc, co se dělá pro formu, protože to různé granty a projekty vyžadují, nebo jako nadstandardní činnost. Někteří v ní nespatřují mnoho smyslu, pro jiné je doménou určenou nadšencům. Čím to je a co s tím?

Česká republika se pravidelně zapojuje do Programu pro mezinárodní hodnocení žáků PISA. Toto mezinárodní šetření sleduje úroveň čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti patnáctiletých žáků a v roce 2022 se uskutečnilo již po osmé za účasti více než 80 zemí a ekonomik. Hlavní testovanou oblastí v šetření PISA 2022 byla matematická gramotnost. Stejně tomu bylo v pátém cyklu PISA v roce 2012, s odstupem deseti let tak máme možnost porovnávat nejen výsledky žáků v matematické gramotnosti, ale také jejich názory a postoje k danému předmětu. V následujícím článku ukážeme, jak se v uplynulých deseti letech postoje žáků k matematice vyvíjely.

V českých i zahraničních diskuzích o vzdělávání se nezřídka objevuje tvrzení, že bezpečné prostředí a dobré vztahy ve škole jsou nezbytné pro učení dětí. Výsledky pedagogického výzkumu v této oblasti jsou ale smíšené, a tuto tezi tak zatím výrazně nepodpořily. Výzkumná skupina ScioResearch proto v minulém školním roce provedla studii, která se zaměřuje právě na otázku, zda spolu sociální klima třídy a učení dětí v ní souvisí.

„Máme dát odklad? Proč ho nenecháme ve školce? A nebude se nudit, když bude větší?“ Toto jsou jen některé z mnoha otázek, které si kladou rodiče budoucích prvňáku. Jejich otázky ukazují, že vnímají, o jak dalekosáhlé rozhodnutí se jedná. Odpovědi často hledají u učitelů i v poradenských zařízeních. Názory odborníků na toto téma ale rozhodně nejsou jednotné. Někteří odklad školní docházky vnímají jako nevhodný nástroj, který je nadužíván, jiní naopak poukazují na riziko předčasného nástupu do školy. Podle školských statistik se týká každého pátého dítěte. Jde tedy o tak významný jev, že je zarážející, jak málo studií se věnuje jeho efektivitě.

Co to znamená, když někdo školu nebo vzdělání opustí předčasně? Kde dohledat data k tomuto tématu a co z nich lze vyčíst? Jak je na tom Česká republika ve srovnání s dalšími zeměmi EU a kdo jsou ti, kteří nejčastěji odcházejí? Předkládaný článek, který se snaží na tyto otázky odpovědět, vznikl v rámci výzkumu zabývajícího se předčasnými odchody ze vzdělávání v Jihomoravském kraji (výzkum byl realizovaného pod záštitou projektu iKAP JMK II). Jeho cílem je přiblížit základní terminologii předčasných odchodů, představit datové zdroje, ze kterých lze informace k dané problematice čerpat, a na jejich základě popsat míru a částečně i charakter předčasných odchodů v Jihomoravském kraji v celorepublikovém a mezinárodním srovnání.  

Co nám ukazují prvotní výstupy z kvantitativního šetření? Jakou administrativní činností tráví vedení vybraných škol nejvíce času? Jak se v celkovém objemu administrativy projevila tzv. covidová administrativa?

To je odpověď, kterou slyšíme od většiny ředitelů (nejen) základních škol. Co je však zatěžuje z administrativních činností nejvíce? Kdo je největším zadavatelem administrativy? A existují nějaké příklady dobré praxe, popřípadě bylo by možné administrativu zredukovat a zefektivnit? To jsou všechno klíčové otázky, na které se snaží nalézt odpovědi projekt, který za pomoci Technologické agentury České republiky řeší tým odborníků v součinnosti s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy.

Rozdílný přístup obcí k financování jimi zřizovaných škol je mezi jejich řediteli a ředitelkami nezřídka vnímán velmi citlivě. Naopak zástupci obecních samospráv donedávna poukazovali na to, že na jimi provozované školy často výrazně doplácejí z jiných než k tomu určených prostředků. Situace se měla proměnit od 1. ledna 2018, kdy došlo ke zvýšení poměru vymezených financí na dítě a žáka, které by za ním měly v ideálním případě doputovat na zajištění provozu a činnosti mateřské či základní školy dle rozpočtového určení daní. Nastala však v reálné výši příspěvku škole změna? Podle údajů vykazovaných samotnými obcemi v průměru nikoliv. To však neznamená, že všechny radnice a obecní úřady dávají svým školám málo. Naopak minimálně čtvrtina z nich dává do systému mnohem více vlastních prostředků než těch, které jsou pro školy metodicky určeny. Kolik na činnost školy ve vaší obci přispívá právě váš zřizovatel?

V březnu letošního roku probíhalo díky podpoře MŠMT a NPI šetření mezi řediteli obecních základních škol. Do šetření bylo zahrnuto 1 908 ředitelů z celé republiky. Ředitelé byli dotazováni, jak moc cítí, že v dané oblasti potřebují od nespecifikovaného subjektu (tzn. orgánu podpory škol) podporu, a zároveň bylo zjišťováno, kdo si myslí, že by měl daný typ podpory škole poskytovat. Touto cestou bych ředitelům, kteří na zodpovězení otázek našli čas a energii, velmi rád poděkoval.