Čtenářství

Jak rozumět základní gramotnosti čtenářské a pisatelské (ZGČP) v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP)? Právě tomu se věnuje seriál připravovaný autory z projektu Pomáháme školám k úspěchu, který vychází celý tento školní rok v Učitelském měsíčníku. V tomto čísle shrneme nejdůležitější argumenty pro čtení a psaní ve všech předmětech. Náměty na to, jak s textem ve sborovně pracovat, najdete prostřednictvím QR kódu na konci textu.

V tomto školním roce budeme do Učitelského měsíčníku přispívat celoročním seriálem na podporu tomu, jak rozumět základní gramotnosti čtenářské a pisatelské (dále jen „ZGČP“) v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP ZV). Zaměříme se na to, jak ji v praxi rozvíjet a využívat pro lepší učení žáků v každém oboru. Rádi bychom tím přispěli k tomu, že se děti budou učit ve škole s větší chutí a s ještě lepšími výsledky.

V létě tohoto roku jsme v DYS-centru ukončili tříletý mezinárodní projekt AdAPPtive (Adaptive Digital Reading) zaměřený na podporu čtenářských dovedností u raných školáků, kteří se potýkají se čtením. Kromě samotných nácviků čtení za využití digitálních technologií jsme také ve všech partnerských zemích vytvořili expertní skupiny pedagogů (tzv. Community of Practice) a sbírali zkušenosti s tím, jak lze ve výuce využívat moderní technologie i aplikace na podporu čtenářství. Partnery projektu byli kromě České republiky také vysokoškolské instituce i neziskové organizace z Irska, Belgie a Nizozemska.

Jak rozumět základní gramotnosti čtenářské a pisatelské (ZGČP) v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (RVP)? Právě tomuto tématu se věnuje nový seriál připravovaný ve spolupráci s odborníky projektu Pomáháme školám k úspěchu, který bude celý tento školní rok vycházet v Učitelském měsíčníku. Zaměříme se v něm na to, jak je možné ZGČP v praxi rozvíjet a využívat pro lepší učení žáků v každém oboru.

Nevíte, po čem sáhnout nebo co doporučit, když váš žák, dítě či klient přečetl knihu Život rytíře a bavila ho? Nová kniha pro starší čtenáře, které už baví strašidla, středověk, pověsti z hradů, je zde. Kniha je plná úkolů týkajících se porozumění textu a trénuje i porozumění instrukcím v zadání. Čtenáři nebudou jen číst, ale budou si také hrát – hledat cestu k pokladu se strašidlem Podenohem, hledat rozdíly na zdánlivě stejných obrázcích nebo luštit křížovku. A hrát hru, při které si procvičí gramatiku.

Začalo to jako skromná akce v několika knihovnách, dnes už Noc s Andersenem spojuje desetitisíce dětí i dospělých po celém světě. Letos se tato kouzelná noc plná příběhů a dobrodružství konala z 28. na 29. března a opět přinesla nezapomenutelné chvíle všem, kteří se do ní zapojili. Jak se Noc s Andersenem proměnila za čtvrt století? Jaké knihy děti nejvíce baví a jak organizátoři zvládají udržet kouzlo společného čtení v době digitálních technologií? O tom všem jsme si povídali s Hanou Hanáčkovou, jednou z žen, které tuto tradici založily, knihovnicí oddělení pro děti Knihovny Bedřicha Beneše Buchlovana v Uherském Hradišti.

Na začátku byl kurz Čteme s nečtenáři na ZŠ v Ostašově. Byla jsem nadšená! O svoji radost jsem se podělila i s kolegyněmi. Jejich reakce byly oproti mému entuziasmu poměrně vlažné. Otázky typu „A kdy jako stihnete přečíst čítanku?“ jsem statečně přecházela. Kde jsem k tomu všemu brala odvahu? Právě na našich společných setkáních v Ostašově.

V tomto roce uběhne 80 let od konce druhé světové války. Víme, že je důležité si tuto historickou událost neustále připomínat. Stejně tak je nutné vědět, co jí předcházelo a co následovalo. Konec války s sebou přinesl radost, štěstí a hlavně naději, že už bude jen lépe. Ale platilo to pro všechny?

Dospívání je klíčovým obdobím formování kognitivních funkcí nezbytných pro efektivní a samostatné učení. Podle vývojové psychologie se přibližně od 12. roku rozvíjí abstraktní myšlení, logická a mechanická paměť, schopnost konceptualizace, zobecňování i metakognice. Tedy dochází ke změnám, které poskytují dospívajícím nástroje pro inovaci přístupu k učení a vytvářejí základ pro účinné studijní strategie. V souladu s tím se postupně od druhého stupně základní školy proměňuje i formát učení se. Stále více záleží na iniciativě žáků, jejich samostatnosti, zodpovědnosti a schopnosti plánovat.

Vedete hodiny speciálně pedagogické péče nebo pedagogické intervence? Jak podporujete rozvoj čtenářství u mladších i starších žáků?

Jakub Pavlovský neboli @bookscalling je vystudovaný novinář, knihovník, učitel, popularizátor a milovník knih i dobré kávy. Svou vášeň sdílí s tisíci fanoušků na svých sociálních sítích. Na profilu razí motto: Čtěte kdekoliv a kdykoliv. Přinášíme rozhovor o tom, jak sociální sítě pomáhají literatuře, na jakém nejzajímavějším místě s sebou měl knihu nebo co mu na českém knižním trhu chybí.

Obecně se ví, že čtení knížek je pro děti důležité. Rozvíjí jejich vyjadřovací schopnosti, fantazii, umožňuje jim prožívání různých příběhů a dovednost čtení je důležitá pro jejich další učení. Méně se ale ví, že stejně důležité je i předčítání. Podle zahraničních výzkumů neurovědců by se mělo dětem předčítat až do 12 let. Právě tak dlouho trvá, než se mozek vyvine tak, aby děti byly schopné čtenému textu plně rozumět.

V posledním díle seriálu o čtení v oborech učitelka přírodovědných předmětů na druhém stupni Monika Chrobáková popisuje, že jejími nejčastějšími nástroji pro výuku jsou texty a badatelský přístup k oboru. Tyto dva způsoby v sobě snoubí prvky, které způsobují, že děti jsou ve výuce aktivní, zažívají radost a mohou podpořit, že pracuje opravdu každé dítě.

V 9. díle seriálu o čtení v oborech přibližuje Hana Matulová, učitelka matematiky a fyziky na ZŠ Jičínská v Příboře, jaká čtenářská úskalí připravuje pro žáky matematika.

V 8. díle seriálu čtení v oborech Pavla Nawratová a Eva Mitchell, učitelky angličtiny v ZŠ Zdice, popisují své zkušenosti s rozvojem čtenářství v cizím jazyce – proměnu učebnic, využití neučebnicových textů, prožitkové čtení a další užitečné čtenářské aktivity.

Třetí díl seriálu o čtení v oborech přináší praktickou ukázku práce s více texty v přírodovědě v 5. třídě. Autorka lekce Ilona Zapletalová ze ZŠ Kunratice v Praze, školy zapojené do projektu Pomáháme školám k úspěchu, podrobně popisuje, jak žáci s texty pracovali, jakou podporu k práci dostali a jaké přínosy pro jejich učení práce s více texty měla.

Pohádky mají rády všechny děti. Doma dětem čte pohádku maminka, ve škole paní učitelka a ve školní družině paní vychovatelka.

Ve 2. díle seriálu o čtení v oborech se učitelka ZŠ Plešivec Dagmar Kopřivová věnuje přínosům čtení neučebnicových textů ve vlastivědě a přírodovědě. Uvádí řadu zdrojů takových textů a popisuje postupy, které ve škole využívají.

Pokud bychom si dějiny homo sapiens představili jako jednu hodinu, pak čteme teprve minutu. I proto dělá porozumění textu žákům i mnohým dospělým potíže. Nejúspěšnější školy v Anglii na to reagují důrazem na hlasité celotřídní čtení napříč předměty s responzivními prvky a explicitní výukou slovní zásoby i kontextuálních znalostí.

Mohlo by se zdát, že příležitosti ke čtení mají mít žáci především v hodinách českého jazyka a literatury, ať už v klasických dílnách čtení, nebo během rozmanitých čtenářských lekcí. Ale chceme-li, aby se z žáků stávali kritičtí a nezávislí čtenáři, tak to dlouhodobě není dostatečné.