PhDr. Hana Košťálová

Reforma školy vedená učiteli vyžaduje, aby si pedagogové osvojili tzv. vyhodnocovací nebo badatelské myšlení. Aby ke své výuce nebo k práci lídra přistupovali jako k předmětu profesního výzkumu. Co zkoumají? To, jestli výuka v jejich třídě a škole opravdu vede k učení a spokojenosti dětí, každého žáka, čím ano, čím ne, jak to zlepšit.

Pedagogové mohou být hybateli reformy vzdělávání, a když nejsou, není ani reforma. Úlohou pedagogického vedení je vytvářet podmínky pro to, aby ve škole i mezi školami probíhalo společné profesní učení jako hlavní nástroj trvající reformy. Série textů na toto téma nyní pokračuje vysvětlením principů, na kterých stojí účinné společné profesní učení. Výzkumy opakovaně potvrzují, že právě profesní učení, do kterého se se svými učiteli aktivně zapojuje i ředitel, nejvíce zlepšuje vzdělávací výsledky a spokojenost žáků ve škole.

Učitelé na celém světě se sdružují do profesních učících se společenství, aby průběžně vytvářeli nezbytné inovace a adaptovali svou výuku pro měnící se potřeby společnosti a nových generací dětí. Dobrou zkušenost s tím máme i v projektu Pomáháme školám k úspěchu. Účelem a smyslem neustálých úprav vzdělávacích cílů i vyučovací praxe je péče o to, aby školní výuka vedla k učení a spokojenosti každého žáka, přispívala ke společenské soudržnosti, k péči o demokracii i o budoucnost planety.

Mohlo by se zdát, že příležitosti ke čtení mají mít žáci především v hodinách českého jazyka a literatury, ať už v klasických dílnách čtení, nebo během rozmanitých čtenářských lekcí. Ale chceme-li, aby se z žáků stávali kritičtí a nezávislí čtenáři, tak to dlouhodobě není dostatečné.

V tomto školním roce publikovali autoři z řad projektu Pomáháme školám k úspěchu sérii textů, které se zabývaly společným profesním učením. Nyní přinášíme text, který shrnuje to hlavní, čemu jsme se v projektu dosud naučili a co současně odpovídá výzkumným zjištěním.

„Účast na společném zkoumání toho, jak zlepšit výuku a učení, je nejúčinnější z aktivit, po kterých může školní lídr sáhnout, když chce zlepšit výsledky učení žáků.“

Také vás zneklidňuje, že kolem nás každou chvíli vyskočí nějaký nový odborný termín, který vyžaduje naši pozornost? Přestože se často ukáže, že jde o jiné pojmenování něčeho důvěrně známého, stojí za to nová témata prověřit a ne jen nad nimi mávnout rukou. Mnohdy se autoři nového termínu pokoušeli vyjádřit nějaký posun, nový důraz v pochopení pedagogické praxe.

Jana a Adéla pracovaly párově po celý školní rok. Jednou týdně vedly společnou hodinu češtiny, která se zaměřovala na rozvoj čtenářské kompetence žáků v šesté třídě, kde je Jana třídní. Adéla vedle toho vyučovala sama v paralelní šestce.

Učitelé i ředitelé tráví poměrně dost vzácného času tím, že se vzdělávají. Neobejdou se bez toho, protože požadavky společnosti na vybavenost občanů se proměňují velkým tempem, a mění se i samy děti. Vzdělávací politika při snaze o zvýšení kvality vzdělávání zavádí do systému novinky a potřebuje se postarat především o to, aby je přijali pedagogové, kteří je mají realizovat.

Naši žáci se bez ohledu na to, jaké mají zázemí, potřebují naučit stále komplexnějším dovednostem, aby dobře zvládali život v propojeném a nepřehledném světě. Učitelé jsou pro ně nejdůležitějším faktorem úspěchu ve škole. Dobrý učitel může dokonce kompenzovat nejrůznější hendikepy, které si dítě do školy přináší.

Pokud chceme, aby se naši žáci učili lépe, nezbývá nám než zlepšit naši práci – práci učitelů a pedagogických lídrů. Nikdo jiný než my, pedagogové, nemá větší vliv na to, jak se děti ve škole učí a jak se jejich učení může zlepšovat.

        Pisatelství v celé škole ZŠ a MŠ Horka nad Moravou Hana Košťálová programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu financovaného Nadací The Kellner Family Foundation, vedoucí...

O psaní se někdy hovoří jako o „technologii, která změnila svět“. Učíme se, že písmo vzniklo před pěti tisíci lety a umožnilo nám, lidem, sdělovat si napříč časem i na dálku poznatky, které nám jako druhu v první řadě zajišťovaly bezpečnější přežití. Díky písmu se vědění lidstva mohlo kumulovat, předávat a soustavně se rozvíjet. Zkusme si jen tak cvičně představit, jak by vypadal náš svět, naše planeta, kdyby lidé žili bez písma.

Školy se mění na místa, kde se ve jménu lepšího učení i spokojenosti žáků neustále a trvale učí celé týmy dospělých. Klíčovou rolí pedagogických lídrů je podporovat to, aby v jejich škole efektivní profesní učící se komunita fungovala. V programu Ředitel naživo hledáme společně s dvojicemi lídrů ze škol, jak na to v každodenní praxi.

Kateřina Sládková je učitelka v ZŠ Za Nádražím v Českém Krumlově. Působí jako pedagogická konzultantka v projektu Pomáháme školám k úspěchu, který financuje Nadace The Kellner Family Foundation. Je členkou pisatelské skupiny projektu a členkou odborného týmu projektu. Lektoruje program Čtením a psaním ke kritickému myšlení (RWCT). Je oceněnou finalistkou Global Teacher Prize ČR z roku 2018.

Dílna čtení se stala pravidelnou součástí výuky v mnoha třídách prvního stupně a sem tam i na druhém stupni po celé České republice. Přináší hodně radosti a uspokojení dětem i učitelům. Dává větší naději na to, že se z dětí stanou celoživotní čtenáři a že díky důvěře ve čtení zvládnou i náročné texty nejrozmanitější povahy, které na ně při učení i při běžném životním chodu čekají.

Před měsícem jsme se zastavili nad tím, jak je důležité vypěstovat v dětech důvěru ve čtení prostřednictvím hojných příležitostí zažívat uspokojení z četby. Ty může v první řadě přinášet ponor do světa příběhu, který kniha nabízí. Proto se vyplácí investovat ve škole čas do pravidelných dílen čtení a finance do třídních knihovniček, do čtenářských koutků a do dobře vybavené školní knihovny. A také do příležitostí pro sdílení zkušeností s rozvojem čtenářství a do vzájemného učení kantorů, popřípadě do čtenářského konzultanta, který může čas od času přispět pohledem zvenčí.

Děti čtou, a čtou rády. Čtou knihy. A mnohé ještě radši píšou. Potřebují v tom naši pomoc. Cesta od nečtenáře k zaujatému, přemýšlivému a nezávislému čtenáři – a pisateli – se otevírá především v raném dětství v rodině. Nic ale není ztraceno, když na tuto cestu pozveme děti ve školce nebo až ve škole. Samozřejmě čím dřív, tím lépe.

Děti čtou, a čtou rády. Čtou knihy. A mnohé ještě radši píšou. Potřebují v tom naši pomoc. Cesta od nečtenáře k zaujatému, přemýšlivému a nezávislému čtenáři – a pisateli – se otevírá především v raném dětství v rodině. Nic ale není ztraceno, když na tuto cestu pozveme děti ve školce nebo až ve škole. Samozřejmě čím dřív, tím lépe.

Úspěšný učitel se učí od svých žáků