104/1991 Sb.
SDĚLENÍ
federálního ministerstva zahraničních věcí
Změna: 355/2025 Sb.
Změna: 41/2010 Sb.m.s.
Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. listopadu 1989
byla v New Yorku přijata Úmluva o právech dítěte. Jménem České a Slovenské Federativní
Republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 30. září 1990.
S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské Federativní
Republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji ratifikoval. Ratifikační
listina byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 7. ledna
1991.
Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 49 odst. 1 dnem 2. září 1990.
Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost v souladu se svým
článkem 49 odst. 2 dnem 6. února 1991.
Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.
ÚMLUVA
o právech dítěte
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy,
majíce na zřeteli, že podle zásad vyhlášených v Chartě Spojených národů je
uznání přirozené důstojnosti a rovných a nezcizitelných práv všech příslušníků lidské
rodiny základem svobody, spravedlnosti a míru ve světě,
majíce na mysli, že lid Spojených národů v Chartě znovu potvrdil svou víru
v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské osobnosti a že vyjádřil své
odhodlání podporovat sociální pokrok a zlepšovat životní úroveň při větší svobodě,
uznávajíce, že Spojené národy ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v mezinárodních
paktech o lidských právech prohlásily a dohodly se na tom, že každému příslušejí
v nich stanovená práva, a to bez jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti,
pohlaví, jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo
sociálního původu,majetku, rodu nebo jiného postavení,
pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv Spojené národy prohlásily,
že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc,
přesvědčeny, že rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí
pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou ochranu
a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti,
uznávajíce že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě vyrůstat
v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění,
majíce na zřeteli, že dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním
životem a vychováno v duchu ideálů prohlášených v Chartě Spojených národů, a to zejména
v duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a solidarity,
majíce na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči byla zakotvena
v Ženevské deklaraci práv dítěte z r. 1924 a v Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými
národy v r. 1959 a uznána ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním paktu
o občanských a politických právech (zejména v článcích 23 a 24), v Mezinárodním paktu
o hospodářských , sociálních a kulturních právech (zejména v článku 10) a ve statutech
a příslušných dokumentech odborných organisací a mezinárodních organizací zabývajících
se péčí o blaho dětí,
majíce na mysli, že, jak je uvedeno v Deklaraci práv dítěte přijaté Valným
shromážděním Organizace Spojených národů 20. listopadu 1959, "dítě pro svou tělesnou
a duševní nezralost potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu
před narozením i po něm",
pamětlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad ochrany a zajištění
blaha dětí, se zvláštním ohledem na vnitrostátní a mezinárodní úpravu umisťování
do institucí náhradní péče, Minimálních standardních pravidel OSN týkajících se výkonu
soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla),Deklarace o ochraně žen a dětí
za mimořádných událostí a za ozbrojených konfliktů,
uznávajíce, že ve všech zemích světa jsou děti žijící ve výjimečně obtížných
podmínkách a že tyto děti vyžadují zvláštní pozornost,
berouce náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot každého národa
pro ochranu a harmonický rozvoj dítěte,
uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro zlepšování životních podmínek
dětí v každé zemi a zejména v zemích rozvojových,
dohodly se na následujícím:
ČÁST I
Čl.1
Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti
let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo
dříve.
Čl.2
1. Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují respektovat
a zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod jejich
jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství,
politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnického nebo sociálního původu,
majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a jiného postavení dítěte nebo
jeho rodičů nebo zákonných zástupců.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná opatření
k tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání, které
vyplývají z postavení, činnosti, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho rodičů,
zákonných zástupců anebo členů rodiny.
Čl.3
1. Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající
se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče,
soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti
takovou ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva
a povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za něho
odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce,
služby a zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným
kompetentními úřady, zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a vhodnosti
svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Čl.4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná zákonodárná,
správní a jiná opatření k provádění práv uznaných touto úmluvou. Pokud jde o hospodářská,
sociální a kulturní práva, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uskutečňují
taková opatření v maximálním rozsahu svých prostředků a v případě potřeby i v rámci
mezinárodní spolupráce.
Čl.5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat odpovědnost,
práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v souladu s místním
obyčejem, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců nebo jiných osob právně
odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho orientace a usměrňování při
výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho rozvíjejícími se schopnostmi.
Čl.6
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má
přirozené právo na život.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné
míře zachování života a rozvoj dítěte.
Čl.7
1. Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození právo
na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné, právo znát své rodiče
a právo na jejich péči.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto
práv v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky
vyplývajícími z příslušných mezinárodněprávních dokumentů v této oblasti se zvláštním
důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti.
Čl.8
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo
dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných
svazků v souladu se souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů.
2. Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti,
zabezpečí mu státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu
pro její urychlené obnovení.
Čl.9
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo
být odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na základě
soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení určí, že takové
oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být nezbytným v některém
konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo zanedbávání dítěte rodiči
nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o místě pobytu dítěte.
2. V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám
možnost zúčastnit se řízení a sdělit svoje stanoviska.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte odděleného
od jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči, ledaže
by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.
4. Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli postupu
státu, který je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace
nebo smrt (včetně smrti, která nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba
byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát, který je smluvní
stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům, dítěti, nebo případně jinému členu
rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného (nepřítomných) člena (členů)
rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace odporovalo zájmu dítěte. Státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho zabezpečí, aby podání takové žádosti samo
o sobě nemělo žádné nepříznivé důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).
Čl.10
1. Za účelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl. 9 odst.
1 státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, posuzují žádosti dítěte nebo jeho rodičů
o vstup na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho opuštění pozitivním,
humánním a urychleným způsobem. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, dále zabezpečí,
aby podání takové žádosti nemělo žádné nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy
jeho rodiny.
2. Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné okolnosti
právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Za tímto
účelem a v souladu se svým závazkem podle čl. 9 odst. 1 státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, uznávají právo dítěte a jeho rodičů opustit kteroukoli zemi, i svou
vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo opustit kteroukoli zemí podléhá pouze
takovým omezením, která stanoví zákon a která jsou nutná pro ochranu národní bezpečnosti,
veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky nebo práv a svobod druhých a která
jsou v souladu s ostatními právy uznanými v této úmluvě.
Čl.11
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k potírání
nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavracení zpět.
2. Za tímto účelem budou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilovat
o uzavření dvoustranných a mnohostranných dohod a o přístup k existujícím dohodám.
Čl.12
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které
je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve
všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat
patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
2. Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno
v každém soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo
prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí být
v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
Čl.13
1. Dítě má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu vyhledávat,
přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu na hranice, ať
ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli jinými prostředky
podle volby dítěte.
2. Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak tato omezení
budou pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná:
a) k respektování práv nebo
pověsti jiných;
b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku, veřejného
zdraví nebo morálky.
Čl.14
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
svobodu myšlení, svědomí a náboženství.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti
rodičů, a v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu
jeho práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.
3. Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým
omezením, jaká předpisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné bezpečnosti,
pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.
Čl.15
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
svobodu sdružování a svobodu pokojného shromažďování.
2. Výkon těchto práv nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkou těch
omezení, jež stanoví zákon a jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní
bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky
či ochrany práv a svobod jiných.
Čl.16
1. Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého
života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest a pověst.
2. Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
Čl.17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou funkci
hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti přístup k informacím a materiálům
z různých národních a mezinárodních zdrojů, zejména takovým, které jsou zaměřeny
na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a také jeho tělesného a
duševního zdraví. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
a) hromadné sdělovací prostředky k šíření informací a materiálů, které jsou pro dítě
sociálně a kulturně prospěšné a které odpovídají duchu článku 29 této úmluvy,
b) mezinárodní
spolupráci při tvorbě, výměně a rozšiřování takových informací a materiálů z různých
kulturních, národní a mezinárodních zdrojů,
c) tvorbu a rozšiřování knih pro děti,
d)
hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní ohled na jazykové potřeby
dětí náležejících k menšinové skupině či domorodému obyvatelstvu,
e) tvorbu odpovídajících
zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály škodlivými pro jeho blaho, majíce
na mysli ustanovení článků 13 a 18 úmluvy.
Čl.18
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k
tomu, aby byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu
a vývoj dítěte. Rodiče, nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci, mají prvotní
odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče musí přitom
být zájem dítěte.
2. Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rodičům a zákonným zástupcům potřebnou
pomoc při plnění jejich úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj institucí, zařízení
a služeb péče o děti.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná opatření
k tomu, aby bylo zabezpečeno právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení
péče o děti, která jsou pro ně určena.
Čl.19
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná zákonodárná,
správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před jakýmkoli tělesným či duševním
násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo
nedbalým zacházením, trýzněním nebo vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho
nebo obou rodičů, zákonných zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o
dítě.
2. Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné postupy k vytvoření
sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dítěti a těm, jimž
je svěřeno, jakož i jiné formy prevence. Pro účely zjištění, oznámení, postoupení,
vyšetřování, léčení a následné sledování výše uvedených případů špatného zacházení
s dětmi zahrnují rovněž podle potřeby postupy pro zásahy soudních orgánů.
Čl.20
1. Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí nebo dítě,
které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto prostředí, má právo na
zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí takovému dítěti
v souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péči.
3. Tato péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy, institut "kafala"
podle islámského práva, osvojení a v nutných případech umístění do vhodného zařízení
péče o děti. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu
ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ.
Čl.21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují
systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy zájem dítěte, a
a)
zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány, které
v souladu s příslušným zákonem a ve stanoveném řízení na základě všech odpovídajících
a spolehlivých informací určí, že osvojení je přípustné z hlediska postavení dítěte
ve vztahu k rodičům, příbuzným a zákonným zástupcům a že, vyžaduje-li se to, dotčené
osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém projednání, které se může ukázat
nutným;
b) uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní způsob péče
o dítě, pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo rodině
osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho původu;
c)
zabezpečí, aby dítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která by
platila v případě osvojení ve vlastní zemi;
d) činí všechna opatření potřebná k zajištění
toho aby osvojení v cizí zemi nevedlo k neoprávněnému finančnímu zisku zúčastněných
osob;
e) podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním dvoustranných
nebo mnohostranných dohod nebo smluv a v jejich rámci usilují o to, aby umístění
dítěte do péče v jiné zemi bylo uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo orgány.
Čl.22
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření potřebná k
zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání postavení uprchlíka nebo které je
v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním právem a postupem považováno
za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob, anebo bez doprovodu,
obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při využívání práv stanovených touto
úmluvou a jinými dokumenty v oblasti mezinárodního humanitárního práva a lidských
práv, jichž jsou uvedené státy smluvními stranami.
2. Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují,
budou-li to považovat za potřebné, součinnost v úsilí Spojených národů a jiných příslušných
mezivládních organizací nebo nevládních organizací spolupracujících se Spojenými
národy k ochraně a pomoci takovému dítěti a k vyhledávání rodičů nebo jiných členů
rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace potřebné k jeho opětnému spojení
s rodinou. Jestliže rodiče nebo jiné jiné členy rodiny nelze nalézt, poskytuje se
dítěti stejná ochrana jako každému jinému dítěti z jakéhokoli důvodu trvale nebo
přechodně zbavenému své rodiny, jak je stanoveno touto úmluvou.
Čl.23
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že duševně nebo
tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách zabezpečujících
důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní účast dítěte ve společnosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého
dítěte na zvláštní péči, v závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporují a
zabezpečují oprávněnému dítěti a osobám, které se o ně starají, požadovanou pomoc
odpovídající stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě pečují.
3. Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v souladu s
odstavcem 2 poskytuje podle možností bezplatně, s ohledem na finanční zdroje rodičů
nebo jiných osob, které se o dítě starají, a je třeba k zabezpečení účinného přístupu
postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči, rehabilitační
péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím k dosažení co největšího
zapojení dítěte do společnosti a co nejvyššího stupně rozvoje jeho osobnosti, včetně
jeho kulturního a duchovního rozvoje.
4. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, v duch mezinárodní spolupráce
podporují výměnu odpovídajících informací v oblasti preventivní zdravotní péče a
medicínského, psychologického a funkčního léčení v případě postižených dětí, včetně
rozšiřování a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační výchovy a profesionální
přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mohly zlepšovat své
možnosti a znalosti a prohloubit tak své zkušenosti v těchto oblastech. V tomto směru
se bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových zemí.
Čl.24
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání léčebných a
rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o zabezpečení
toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup k takovým zdravotnickým
službám.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování
tohoto práva a zejména činí potřebná opatření:
a) ke snižování kojenecké a dětské
úmrtnosti;
b) k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro všechny děti
s důrazem na rozvoj základní lékařské péče;
c) k potírání nemocí a podvýživy též v
rámci základní lékařské péče, mimo jiného také využíváním snadno dostupné technologie
a poskytováním dostatečně výživné stravy a čisté pitné vody, přičemž se bere ohled
na nebezpečí a rizika znečištění životního prostředí;
d) k poskytnutí odpovídající
péče matkám před i po porodu;
e) k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti,
zejména rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení,
hygieně, sanitárních podmínkách prostředí dětí i o předcházení nešťastným případům,
a aby měly přístup ke vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních
znalostí;
f) k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče, poradenské
služby pro rodiče a výchovy k plánovanému rodičovství.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a nutná
opatření k odstranění všech tradičních praktik škodících zdraví dětí.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují podporovat mezinárodní
spolupráci pro postupné dosažení plného uskutečňování práva uznaného v tomto článku.
V této souvislosti se bere zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.
Čl.25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte, které
bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany nebo léčení tělesného či duševního
zdraví náhradnímu zařízení, na pravidelné hodnocení zacházení s dítětem a všech dalších
okolností spojených s jeho umístěním.
Čl.26
1. Státy které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte
na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění a činí nezbytná opatření
k dosažení plného uskutečňování tohoto práva v souladu s vnitrostátním právem.
2. Tyto výhody se podle situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti
dítěte a osob, které se o ně starají, jakož i s ohledem na veškerá další hlediska,
která jsou spojena se žádostí o poskytnutí těchto výhod podanou dítětem nebo ve prospěch
dítěte.
Čl.27
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte
na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní duchovní, mravní a sociální
rozvoj.
2. Rodič(e) nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou v rámci svých
schopností a finančních možností základní odpovědnost za zabezpečení životních podmínek
nezbytných pro rozvoj dítěte.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s podmínkami daného
státu a v rámci svých možností činí potřebná opatření pro poskytování pomoci rodičům
a jiným osobám, které se o dítě starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě
potřeby poskytují materiální pomoc a podpůrné programy, zejména v oblasti zabezpečení
potravin šatstva a bydlení.
4. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná
k zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany rodičů nebo jiných osob, které nesou za
dítě finanční odpovědnost, ať už na území státu, který je smluvní stranou úmluvy,
nebo v zahraničí. Zejména v těch případech, kdy osoby, které nesou za dítě finanční
odpovědnost, žijí v jiném státě než dítě, státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
podporují přístup k mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových dohod a rovněž tak
dosahují jiných odpovídajících dohod.
Čl.28
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznají právo dítěte na
vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva a na základě rovných možností
zejména:
a) zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání;
b) podněcují
rozvoj různých forem středního vzdělání zahrnujícího všeobecné a odborné vzdělání,
činí je přijatelné a dostupné pro každé dítě a přijímají jiná odpovídající opatření,
jako je zavádění bezplatného vzdělání a, v případě potřeby, poskytování finanční
podpory;
c) zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělání
a odborné přípravy k povolání;
e) přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky
a ke snížení počtu těch, kteří školu nedokončí.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná
k tomu, aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností
dítěte a v souladu s touto úmluvou.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a podporují mezinárodní
spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání, zejména s cílem přispět k odstranění
nevědomosti a negramotnosti ve světě a s cílem usnadnit přístup k vědeckotechnickým
poznatkům a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude brán zvláštní ohled
na rozvojové země.
Čl.29
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova
dítěte má směřovat k:
a) rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických
schopností v co nejširším objemu;
b) výchově zaměřené na posilování úcty k lidským
právům a základním svobodám, a také k zásadám zakotveným v Chartě Spojených národů;
c)
výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře, jazyku
a hodnotám, k národním hodnotám země trvalého pobytu, jakož i země jeho původu, a
k jiným civilizacím;
d) přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti
v duchu porozumění, míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a přátelství mezi všemi
národy, etnickými, národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu;
e)
výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.
2. Žádná část tohoto článku nebo článku 28 nesmí být vykládána způsobem
omezujícím svobodu jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce.
za všech okolností je však třeba zabezpečit dodržování principů stanovených v odstavci
1 tohoto článku a podmínek, aby vzdělání poskytované těmito institucemi odpovídalo
minimálním standardům stanoveným státem.
Čl.30
V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny
nebo osoby domorodého původu, nesmí být dítěti náležejícímu k takové menšině nebo
domorodému obyvatelstvu odpíráno právo společně s příslušníky své skupiny užívat
vlastní kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní náboženství a používat svého
vlastního jazyka.
Čl.31
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající jeho věku,
jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo
dítěte na všestrannou účast v kulturním a uměleckém životě a napomáhají k tomu, aby
dětem byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké,
oddechové činnosti a využívání volného času.
Čl.32
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli práce, která
může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání, nebo která by škodila zdraví
dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu nebo sociálnímu rozvoji.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,přijímají zákonodárná, správní,
sociální, a výchovná opatření k zabezpečení provádění tohoto článku. Za tímto účelem
a s ohledem na příslušná ustanovení jiných mezinárodních dokumentů státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, zejména:
a) stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice
pro vstup do zaměstnání;
b) stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zaměstnání:
c)
stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k účinnému zabezpečení plnění tohoto
článku.
Čl.33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná opatření,
včetně zákonodárných, správních, sociálních a kulturních opatření, k ochraně dětí
před nezákonným užíváním narkotických a psychotropních látek definovaných příslušnými
mezinárodními smlouvami a k zabránění využívání dětí při jejich nezákonné výrobě
a obchodování s těmito látkami.
Čl.34
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítě před
všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. K zabezpečení tohoto
závazku státy zejména přijímají nezbytná vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná
mezinárodní opatření k zabránění:
a) svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné
sexuální činnosti;
b) využívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním
praktikám za účelem finančního obohacování;
c) využívání dětí v pornografii a při
výrobě pornografických materiálů za účelem finančního obohacování.
Čl.35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná vnitrostátní,
dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí, prodávání dětí a obchodování
s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli podobě.
Čl.36
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními
formami vykořisťování, které jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte.
Čl.37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí aby:
a) žádné dítě
nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení
nebo trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími osmnácti let nebude ukládán
trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti propuštění na svobodu;
b)
žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení nebo
uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako krajní opatření
a na nejkratší nutnou dobu;
c) s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s
lidskostí a s úctou k vrozené důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který bere ohled
na potřeby daného věku. Především musí být každé takové dítě umístěno odděleně od
dospělých, leda že by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním
zájmu, a s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat písemný a přímý styk
se svou rodinou;
d) každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k právní
nebo jiné odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat se k soudu nebo jinému pravomocnému,
nezávislému a nestrannému orgánu proti rozhodnutí o odnětí svobody a v každém takovém
případě na přijetí neodkladného rozhodnutí.
Čl.38
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují uznávat a zabezpečovat
dodržování norem mezinárodního humanitárního práva, které se na ně vztahují v případě
ozbrojených konfliktů a které se dotýkají dítěte.
2. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna proveditelná
opatření k zabezpečení toho, aby se osoby, které nedosáhly věku patnácti let, přímo
neúčastnily bojových akcí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují povolávání do
svých ozbrojených sil osob mladších patnácti let. Při povolávání osob, které dosáhly
věku patnácti let, avšak mladších osmnácti let, přijímají přednostně osoby starší.
4. V souladu se svými závazky podle mezinárodního humanitárního práva,
které mají vztah k ochraně civilního obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna proveditelná opatření k zabezpečení
ochrany dětí postižených konfliktem a péče o ně.
Čl.39
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna nezbytná opatření
k podpoře tělesného i duševního zotavení a sociální reintegrace dítěte, které je
obětí jakékoli formy zanedbání, využívání za účelem finančního obohacování nebo zneužívání,
mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání
anebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a reintegrace se uskutečňují v místě a prostředí
podporujícím zdraví, sebeúctu a důstojnost dítěte.
Čl.40
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte obviněného,
obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení trestního práva na takové zacházení,
které rozvíjí smysl dítěte pro důstojnost a čest, které znovu posiluje úctu dítěte
k lidským právům a základním svobodám jiných a bere ohled na věk dítěte, napomáhá
znovuzačlenění a zapojení dítěte do prospěšného působení ve společnosti.
2. Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení mezinárodněprávních
dokumentů státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména zabezpečují, aby:
a)
žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno vinným z porušení trestního práva
pro jednání nebo opomenutí, která nebyla zakázána vnitrostátním nebo mezinárodním
právem v době, kdy k nim došlo;
b) každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení
trestního práva mělo přinejmenším tyto následující záruky;
i) být považováno za nevinné
až do doby, kdy podle zákona je prokázána vina;
ii) být okamžitě a přímo, v nutných
případech prostřednictvím svých rodičů nebo zákonného zástupce, informováno o obviněních
proti němu vznášených, a mít při přípravě a při uplatnění své obhajoby právní nebo
jinou potřebnou pomoc;
iii) aby věc byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem
příslušným, nezávislým a nestranným úřadem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu
v přítomnosti právního zástupce nebo jiné odpovídající osoby a v přítomnosti rodičů
nebo zákonných zástupců dítěte, ledaže by se zvážilo, že jejich přítomnost, zejména
s ohledem na věk a situaci dítěte, není v jeho zájmu;
iv) aby nebylo nuceno vypovídat
nebo přiznávat vinu; aby se mohlo seznamovat s výpověďmi svědků buď přímo anebo prostřednictvím
jiných a aby byla zabezpečena rovnoprávná účast svědků obhajoby a hodnocení jejich
výpovědí;
v) jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti trestnímu zákonu,
aby toto rozhodnutí, jakož i jakákoli v důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu
se zákonem přezkoumatelná vyšším pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem nebo
soudním orgánem;
vi) aby mu byla zajištěna bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže dítě
nerozumí jazyku v řízení používanému nebo jím nehovoří;
vii) aby ve všech stadiích
řízení bylo plně uznáváno jeho soukromí.
3. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o vypracování zákonů
a zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti obviněné,
obžalované nebo uznané vinnými z porušení trestního práva a zejména o:
a) stanovení
nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se děti považují za nezpůsobilé porušit
trestní právo;
b) v případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi
bez užití soudní procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních
záruk.
4. Je nezbytné vytvořit různé záruky, jako je pečovatelská služba, pravidla
o poradenství a dozoru; konzultativní služby; zavedení zkušební lhůty; náhradní péče;
programy vzdělávání a přípravy zabezpečení takového zacházení s dětmi, které odpovídá
jejich blahu, jakož i jejich poměrům a spáchanému deliktu.
Čl.41
Nic v této úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší míře napomáhají
uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v:
a) právním řádu státu, který
je smluvní stranou, nebo
b) mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.
ČÁST II
Čl.42
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s využitím odpovídajících
prostředků široce informovat o zásadách a ustanoveních této úmluvy jak mezi dospělými,
tak mezi dětmi.
Čl.43
1. Pro zjišťování pokroku dosaženého státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, při plnění závazků přijatých touto úmluvou se zřizuje Výbor pro práva dítěte,
který vykonává níže stanovené funkce.
2. Výbor se skládá z osmnácti odborníků vysokého morálního charakteru
a uznávaných schopností v oblasti, která je předmětem této úmluvy. Členové výboru
jsou voleni státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, z řad jejich státních příslušníků
a vykonávají tuto funkci jako soukromé osoby, přičemž je brán ohled na spravedlivé
zeměpisné rozdělení a na zastoupení hlavních právních systémů.
3. Členové výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu osob navržených
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy. Každý stát, který je smluvní stranou úmluvy,
může ze svých občanů jmenovat jednu osobu.
4. První volby do výboru se konají nejpozději do šesti měsíců ode dne,
kdy tato úmluva nabude účinnosti, a poté každé dva roky. Nejméně čtyři měsíce přede
dnem konání každých voleb generální tajemník Spojených národů dopisem vyzve státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, aby do dvou měsíců předložily své návrhy. Generální
tajemník pak připraví seznam všech takto navržených osob v abecedním pořádku s udáním
států, které tyto osoby navrhly, a předloží je státům, které jsou smluvní stranou
úmluvy.
5. Volby se konají na zasedáních států, které jsou smluvní stranou úmluvy,
svolaných generálním tajemníkem do sídla Spojených národů. Na těchto zasedáních,
na kterých dvě třetiny států, které jsou smluvní stranou úmluvy, tvoří kvorum, jsou
do výboru zvoleny ty osoby, které obdrží největší počet hlasů a absolutní většinu
hlasů přítomných a hlasujících zástupců států, které jsou smluvní stranou úmluvy.
6. Členové výboru jsou voleni na období čtyř let. Vystupujícího člena
lze volit znovu, je-li navržen. Funkční období pěti členů výboru zvolených v prvních
volbách uplyne koncem druhého roku; neprodleně po prvních volbách předseda vylosuje
na zasedání jména těchto pěti členů.
7. Jestliže člen výboru zemře nebo odstoupí nebo oznámí, že z jakéhokoli
důvodu nemůže dále plnit své povinnosti ve výboru, stát, který je smluvní stranou
úmluvy a který jej navrhl za kandidáta, jmenuje jiného svého občana, který se souhlasem
výboru vykonává funkci po zbytek funkčního období.
8. Výbor vypracuje vlastní jednací řád.
9. Výbor zvolí své funkcionáře na období dvou let.
10. Zasedání výboru se normálně konají v sídle Spojených národů anebo
v jiném vyhovujícím místě určeném výborem. Výbor se pravidelně schází jednou ročně.
Dobu trvání zasedání výboru určují a v případě potřeby kontrolují státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, na svém zasedání, s výhradou schválení Valným shromážděním.
11. Generální tajemník Spojených národů poskytne personál a zařízení potřebné
k účinnému plnění funkcí výboru podle této úmluvy.
12. Se souhlasem Valného shromáždění obdrží členové výboru utvořeného
podle této úmluvy odměnu z prostředků Spojených národů za podmínek, o nichž rozhodne
Valné shromáždění.
Čl.44
1. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují předkládat
prostřednictvím generálního tajemníka Spojených národů zprávy o opatřeních přijatých
k uvedení práv uznaných v této úmluvě v život a o pokroku, jehož bylo při užívání
těchto práv dosaženo:
a) do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou úmluvy;
b)
poté každý pět let.
2. Ve zprávách podle tohoto článku se poukáže na případné skutečnosti
a obtíže, které se týkají stupně plnění závazků podle této úmluvy. Zprávy rovněž
obsahují informace dostatečné k tomu, aby byl zabezpečen úplný přehled výboru o provádění
úmluvy v dotyčné zemi.
3. Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který předložil výboru komplexní
úvodní zprávu, nemusí v následujících zprávách předložených na základě odstavce 1
písm. b) opakovat základní informace poskytnuté dříve.
4. Výbor může od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, požadovat další
informace významné pro provádění úmluvy.
5. Výbor prostřednictvím Hospodářské a sociální rady předkládá Valnému
shromáždění Spojených národů každé dva roky zprávu o své činnosti.
6. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, své zprávy zpřístupňují široké
veřejnosti ve vlastní zemi.
Čl.45
Pro zajištění účinného provádění úmluvy a podněcování mezinárodní spolupráce
v oblasti upravené touto úmluvou:
a) Odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených
národů mají právo být přítomny jednání o provádění těch ustanovení této úmluvy, která
spadají do oblasti jejich činnosti. Výbor může vyzvat odborné organizace, UNICEF
a jiné příslušné orgány podle své úvahy, aby podaly názory odborníků na provádění
úmluvy v oblastech spadajících do jejich činnosti.
b) Výbor podle své úvahy postupuje
odborným organizacím, UNICEF a jiným příslušným orgánům zprávy došlé do států, které
jsou smluvní stranou úmluvy, obsahující požadavek nebo ukazující na potřebu technické
rady nebo pomoci, případně doplněné o poznámky nebo návrhy výboru týkající se těchto
požadavků nebo oznámení.
c) Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby požádalo
generálního tajemníka, aby z pověření Valného shromáždění provedl šetření týkající
se specifických otázek, které mají vztah k právům dítěte.
d) Výbor může činit návrhy
a všeobecná doporučení založená na informacích získaných na základě článků 44 a 45
této úmluvy. Tyto návrhy a všeobecná doporučení se postupují dotčenému státu, který
je smluvní stranou úmluvy, a sdělují Valnému shromáždění zároveň s případnými připomínkami
států, které jsou smluvní stranou úmluvy.
ČÁST III
Čl.46
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům.
Čl.47
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se ukládají u generálního
tajemníka Spojených národů.
Čl.48
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se ukládají u generálního
tajemníka Spojených národů.
Čl.49
1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po dnu uložení dvacáté ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Spojených národů.
2. Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k ní přistoupil po uložení
dvacáté ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátý
den po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Čl.50
1. Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, může navrhnout změnu
úmluvy a předložit ji generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Generální tajemník
poté seznámí s pozměňovacím návrhem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se
žádostí, aby mu sdělily, zda jsou pro svolání konference států, které jsou smluvní
stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o něm. Generální tajemník svolá
tuto konferenci pod záštitou Organizace spojených národů, vysloví-li se alespoň třetina
států pro její uspořádání. Každý pozměňovací návrh přijatý většinou států, které
jsou smluvní stranou úmluvy, přítomných a hlasujících na konferenci bude předložen
Valnému shromáždění Organizace spojených národů ke schválení.
2. Změna odsouhlasená na základě odstavce 1 tohoto článku vstoupí v platnost,
bude-li schválena Valným shromážděním Spojených národů, a přijata dvoutřetinovou
většinou států, které jsou smluvní stranou úmluvy.
3. Vstoupí-li změna v platnost, stává se závaznou pro státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, které ji přijaly. Ostatní státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, jsou nadále vázány jen ustanoveními této úmluvy a kterýmikoli dřívějšími
změnami, jež přijaly.
Čl.51
1. Generální tajemník Spojených národů přijímá a rozesílá všem státům
text výhrad, které státy učinily při ratifikaci nebo přístupu k úmluvě.
2. Výhrada, neslučitelná s předmětem a účelem této úmluvy, se nepřipouští.
3. Výhrady mohou být kdykoli odvolány oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi
Spojených národů, který o tom informuje všechny státy. Takové oznámení je účinné
dnem, ve kterém bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.
Čl.52
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu vypovědět písemným
oznámením generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Vypovězení se stane účinným jeden
rok po dni, ve kterém bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.
Čl.53
Tato úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených národů.
Čl.54
U generálního tajemníka Spojených národů bude uložen původní text této
úmluvy, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění má
stejnou platnost.
Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci, kteří jsou k tomu řádně pověřeni svými
vládami, podepsali tuto úmluvu.
Dáno v New Yorku dne 20. listopadu 1989.