Řada z nás ve škole jistě zažila situaci, kdy se rodič zeptal na práci kolegy nebo chtěl vědět, proč to v jiném předmětu probíhá tak či onak. Případně občas řešíme stížnosti na způsob výuky ostatních učitelů, rodiče po nás chtějí vysvětlení a někdy i to, abychom zařídili změnu. Zažila jsem i dotaz na zcela konkrétní detail z výuky – například proč při výuce němčiny v jedné skupině nemají žáci sešit na slovíčka. Skutečně jsem to netušila a dlouho jsem ani nevěděla, jak správně odpovědět, aby se z tohoto drobného dotazu nevyvinul složitý a dlouhodobý konflikt. Jednoduchou možností, jak se s podobnými situacemi vypořádat, je nastavení pravidel komunikačních toků při komunikaci s rodiči.
Pravidla komunikačních toků při komunikaci s rodiči
Mgr.
Zuzana
Svobodová
Ph.D.
ředitelka ZŠ německo-českého porozumění a Gymnázia Thomase Manna; odborná asistentka, katedra andragogiky a managementu vzdělávání PedF UK
Pravidla obecně jsou jednou z nejdůležitějších metod prevence konfliktu v jakémkoli zaměstnání, dávají pevný rámec, oporu, stanovují věci, o kterých se nediskutuje, a poskytují také určitý druh ochrany. Ve školách máme řadu běžných povinných „pravidel“, která jsou i předmětem kontroly ze strany kontrolních orgánů – školní řád, náplně práce, vnitřní směrnice, strategické dokumenty atd. (Svobodová, 2008; Trojanová, 2017). Vedle těchto povinných pravidel má každá škola možnost stanovit si další vnitřní směrnice, doporučení a pravidla, která jí pomáhají při každodenní činnosti a zabraňují vzniku chaosu. Svobodová (2008) například doporučuje ukotvit v pravidlech nejen práva a povinnosti, ale i zásadní zvyky specifické pro danou společnost a Kratz (2005) považuje za zásadní stanovit v každé společnosti pravidla spolupráce, která odrážejí tzv. duch firmy. Jedním z těchto podpůrných pravidel může být právě definování komunikačních toků při komunikaci s rodiči, která mohou úspěšně zabránit různým dezinformacím a chaosu při předávání informací od rodičů k učitelskému sboru.
Komunikační tok představuje cestu informace v rámci určité struktury – tj. vyřčená informace putuje od vysílače k přijímači a je na každé organizaci, jakou standardní cestu si pro vyřčené informace stanoví. Komunikují-li rodiče se školou, mají možnost obracet se na konkrétní učitele, na třídní učitele, dále například na výchovné poradce či další specialisty nebo přímo na zástupce a ředitele školy. Absence stanovených standardních způsobů, na koho se s čím obracet, vede k nejistotě a rodiče pak často nevědí, koho s kterým tématem a problémem kontaktovat, což mohou řešit i tak, že se obrátí rovnou na ředitele. Tento způsob není optimálním řešením, protože neumožňuje přímé řešení situace a může vést ke zkresleným interpretacím o situaci a o práci učitele a postupně vyvolávat zbytečné konflikty. Janda (2004) zmiňuje několik zásad pro správné nastavení komunikačních toků, z nichž je pro potřeby komunikace s rodiči možné uvést tyto:
*
Komunikační tok musí být srozumitelný.
*
Musí vytvářet přátelské prostředí a napomáhat vzájemné spolupráci a pochopení.
*
Musí poskytovat a přijímat zpětnou vazbu.
*
Má být co nejstručnější.
Ze zkušenosti vím, že ve školách standardně nejsou komunikační toky definovány a písemně ukotveny, a velmi doporučuji je nastavit. Určitě není dobré sepisovat celou publikaci komunikačních pravidel, kterou by pravděpodobně nikdo nečetl, ale určitý rámec je vhodné dát kolegům, rodičům (a případně i žákům). Tento rámec jim pak jednoduše ukáže, na koho se s čím obracet, jak řešit stížnosti, chválit apod. Nejsou-li pravidla nastavena, vznikají samovolně tzv. nepsaná pravidla, která si ale mohou různí lidé vykládat různým způsobem, a dochází tak k řadě zbytečných nedorozumění, zmatku a nejistotě.
Pro seznámení rodičů s pravidly jsou vhodné třídní schůzky, kde je možné je rodičům hromadně sdělit a vysvětlit. Jednoduché pravidlo komunikačních toků při komunikaci rodiče/žáka s učiteli může vypadat například takto:
Komunikační strategie rodič–učitel:
*
Rodič osloví konkrétního vyučujícího (vedení školy neoslovuje), v případě, že se nepodaří nalézt dohodu, rodič osloví vedení školy.
Komunikační strategie dítě–učitel:
*
Dítě osloví konkrétního vyučujícího, v případě, že se nepodaří nalézt dohodu, dítě osloví třídního učitele, v případě, že se nepodaří nalézt dohodu, dítě (nebo rodiče) osloví vedení školy.
*
Když si rodiče přejí pochválit konkrétního vyučujícího či školu, vždy dají do kopie vedení školy.
Vyplatí se stanovit obdobná pravidla i pro komunikaci přímo na třídních schůzkách. Někdy se může stát, že třídní schůzka se stává jakýmsi nástrojem hromadného podávání stížností od určité skupiny rodičů nepřipravenému třídnímu učiteli. Případně rodiče chtějí vysvětlení způsobu vedení hodin v konkrétním předmětu, který třídní učitel neučí, a pravděpodobně o něm tedy nic přesného neví. Takové situace vedou k velmi nepříjemné atmosféře a případně ke konfliktu přímo na třídních schůzkách. Vyplatí se tedy jednak vyjasnit rodičům i kolegům, jak přistupovat k třídním schůzkám jako k informativním setkáním, pokud jsme rozhodnuti tato hromadná setkání skutečně realizovat, a stanovit základní pravidla předávání informací, například takto:
Komunikační strategie při třídních a hromadných rodičovských setkáních: Na třídních schůzkách informuje třídní učitel hromadně rodiče o různých záležitostech (především organizačních). Hromadné setkání není určeno pro dotazy ke konkrétním učitelům, kteří nejsou přítomni. Tyto dotazy jsou směřovány přímo na učitele dle komunikační strategie školy. V případě problémů škola doporučuje řešit je hned a nečekat na třídní schůzky.
Takto nastavené komunikační toky přinesou učitelům potřebnou oporu při jednání s rodiči a rodičům jasný návod, jak postupovat a na koho se obracet. Učitelům také přinášejí jistotu, že vedení školy nejedná s rodiči tzv. o nás bez nás a umožňuje jim vyřešit většinu záležitostí samostatně. Na třídních schůzkách se pak nestává, že by třídní učitel pod vlivem stížnosti vtrhl do kabinetu kolegy, kterého by (rovněž nepřipraveného) konfrontoval s problémy rodičů. Srozumitelně nastavené komunikační toky skutečně přispívají k přátelskému prostředí a napomáhají vzájemné spolupráci a pochopení a také zajistí to, že u ředitele končí jenom ty záležitosti, které se bez jeho zásahu neobejdou, a všechny ostatní se podaří vyřešit přímou cestou, tj. mezi učitelem, rodičem a žákem.
ZDROJE
*
JANDA, P. Vnitrofiremní komunikace: nástroje pro úspěšné fungování firmy. Praha: Grada, 2004. Poradce pro praxi. ISBN 80-247-0781-0.
*
SVOBODOVÁ, L. Nenechte se šikanovat kolegou: mobbing – skrytá hrozba. Praha: Grada, 2008. Poradce pro praxi. ISBN 978-80-247-2474-4.
*
TROJANOVÁ, I. Vedení lidí ve školách a školských zařízeních. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Řízení školy (Wolters Kluwer). ISBN 978-80-7552-842-1.