Na podzim se odehrají volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Jistě budeme svědky i nejedné návštěvy vládních či opozičních politiků ve školách, a i tentokrát se jistě otevře diskuse, v jakém rozsahu je přijatelné, či přímo žádoucí, „tahat“ politiku nebo jednotlivé politické činitele do škol a školských zařízení. Podívejme se na věc z hlediska právní úpravy – jaké má škola v této oblasti povinnosti a kde jsou hranice, za které nesmí nechat věc zajít.
Politika ve školách – kde je hranice?
Mgr.
Jan
Kaczor
právník pro ScioŠkoly
Co je vlastně politika?
Nejprve si vymezme politiku jako takovou:
Slovo „politika“ má původ ve starořeckém výrazu
polis
(polis), který označoval městský stát – základní politickou jednotku starověkého Řecka. Od slova polis je odvozeno přídavné jméno
politikos
(politikos), které se vztahovalo k záležitostem obce/státu a občanským záležitostem. Doslova znamenalo „týkající se obce/státu“ nebo „občanský“.Moderní definice A. Heywooda definuje politiku jako „činnost, jejímž prostřednictvím lidé tvoří, zachovávají a upravují obecná pravidla, podle kterých žijí.”1)
Dále uveďme některé normativní (tedy pro všechny aktéry ze zákona závazné) cíle vzdělávání:
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), § 2 odst. 2 [zvýrazněno autorem]:
Obecnými cíli vzdělávání jsou zejména:
a) rozvoj osobnosti člověka, který bude vybaven poznávacími a sociálními způsobilostmi, mravními a duchovními hodnotami pro osobní a
občanský život
c) pochopení a uplatňování zásad
demokracie a právního státu
, základních lidských