V dobu moderních technologií a při zrychlujícím se tempu civilizačního vývoje se jako stále naléhavější ukazuje ochrana základních lidských práv, mezi něž patří právo na soukromí. Porušování soukromí a práva na ochranu osobních údajů je často vedeno nepřiměřenou snahou zajistit si práva jiná, někdy je i důsledkem volné aplikace právních předpisů, které jsou u nás pro ochranu osobních údajů závazné. Nejinak je tomu bohužel ve školách.
Ochrana soukromí ve školní výuce
RNDr.
Igor
Němec
předseda Úřadu pro ochranu osobních údajů
Ochrana soukromí ve školách je – dalo by se říci – dlouhodobě předmětem zvýšeného zájmu naší kontrolní činnosti. Jedním ze závažných nešvarů současnosti, který se nevyhnul ani jim, je
nepromyšlené, mnohdy neoprávněné, používání kamerových systémů.
Nejen kvůli stále přicházejícím žádostem o registraci kamerových a jiných sledovacích systémů ve školách považuji tuto problematiku za mimořádně citlivou. Zkratkovité úvahy typu
„když jsou tyto technologie dostupné, proč je nevyužít“
totiž nezohledňují, jak
může negativně ovlivnit vývoj dětí a studentů to, že se budou ve školách trvale pohybovat pod dozorem kamer.
Školy jsou často při uvažování o instalaci kamerového systému motivovány snahou zajistit bezpečnost a zdraví žáků i zaměstnanců a možností sledovat či dokumentovat nevhodné chování žáků.
Argument, že kamera zabrání ve školách šikaně, zásadně odmítám. Agresivní a jinak společensky nepřijatelné chování se jen přesune jinam.
Při pomyšlení, že by se snad kamery při snaze potlačit šikanu měly ve školách instalovat i na pánské toalety, je myslím zřejmé, kam tyto úvahy vedou. Existuje nepochybně řada jiných možností, jak případným konfliktům mezi žáky zabránit. Navíc není výjimkou, že
školy argumentují při registraci kamerových systémů snahou zabránit šikaně, aniž by nějaký případ šikany byl vůbec zaznamenán.
Častým motivem pro instalaci kamerových systémů bývá rovněž snaha zajistit ochranu majetku školy.
Také v tomto případě je třeba důkladně zvážit přiměřenost zásahu do soukromí žáků a pedagogů. Při snaze zabránit vandalům v poškozování fasády školní budovy pochopitelně nelze přijmout za zpracování osobních údajů pro stanovený účel např. instalaci dalších kamer na školní chodby, kam chodí děti během přestávky svačit.V každém případě by k využití kamerového sledování dětí mělo být přistupováno pouze tehdy, neexistuje-li jiný prostředek zasahující méně do soukromí dětí, ale i zaměstnanců školy.
Určitě doporučuji, aby rozhodnutí o instalaci kamer předcházela diskuze za účasti zaměstnanců, pedagogů, dětí a jejich rodičů, která by se zaměřila na řešení otázky nezbytnosti takového opatření.
Informovat předem o svém záměru žáky, studenty a jejich rodiče je nezbytné.
Oblastí, na kterou se již dlouhodobě zaměřujeme, je vedle dozorové činnosti také
vzdělávání žáků a pedagogů v oblasti ochrany osobních údajů.
V minulých letech jsme úspěšně vytvořili a realizovali seminář
„Ochrana osobních údajů ve vzdělávání“
akreditovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, v jehož rámci naši odborníci připravovali pedagogy ze základních a středních škol na témata z oblasti ochrany osobních údajů. Během tří let jsme uskutečnili celkem deset seminářů a proškolili více než 200 zájemců. Seminář se těšil opravdovému zájmu.Seznamování s problematikou ochrany soukromí, jakožto základního lidského práva garantovaného Listinou základních práv a svobod, a s problematikou ochrany osobních údajů
by se mělo stát integrální součástí výchovy dětí a mládeže.
Zábavnou formou – v rámci každoročně vyhlašované soutěže
„Moje soukromí! Nekoukat, nešťourat!“
– se k tomu také snažíme přispět. V loňském roce jsme připravili pro děti od 7 do 10 let ve spolupráci s knihovnami po celé České republice soutěž v bezpečném a pohotovém používání internetu prostřednictvím animované počítačové hry, kterou vytvořila Rada Evropy a na jejíž české verzi jsme se podíleli. Vítězku jsme v červnu vyhlásili v rámci dne Českého rozhlasu na Mezinárodním festivalu filmů pro děti a mládež ve Zlíně.Byl bych rád, kdyby se podařilo dostat ochranu soukromí do školní výuky.V současné době, kdy na sociálních sítích hrozí nepoučeným teenagerům značná rizika z hlediska narušení jejich soukromía kdy jsou známy případy s tragickými konci, je s podivem, jak málo informací děti na školách dostanou.
Je naším záměrem, aby se děti dozvěděly ve školách v rámci informačních technologií, nebo ještě lépe v rámci mediální výchovy, jak se chovat bezpečně ve virtuálním světě.
Budeme spolupracovat se školami a také s ministerstvem školství s cílem, aby tato navýsost praktická a užitečná
problematika byla včleněna do vzdělávacích programů.
Mohu také prozradit, že v současné době spolupracujeme s odborníky z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy na připravované publikaci pro učitele základních (ale i středních) škol, výchovné poradce a metodiky prevence rizikového chování o problematice pedagogické a psychologické diagnostiky. Samostatná část obsáhlé publikace bude věnována otázkám, na něž narážejí v praxi nejen pedagogové, ale i psychologové každodenně – jaká platí z hlediska zákona o ochraně osobních údajů pravidla při shromažďování informací o žácích zjištěných při diagnostice, k získávání jakých dat potřebuje učitel (škola) souhlas rodičů, komu může učitel osobní údaje žáků sdělit apod.
Věřím, že se podaří vytvořit pro učitele přehledné vodítko, jak při nejrůznějších situacích postupovat, aby při dosahování pedagogických cílů dbali na ochranu soukromí žáků a aby ředitelé škol např. věděli, zda potřebují souhlas rodičů, když škola rozhodne o absolvování testů soukromé vzdělávací společnosti.