Sebevědomí

Postup na vyšší manažerskou pozici s sebou zpravidla nepřináší jen prestiž a větší pravomoci, ale i zcela nové výzvy. Ocitáte se v prostředí, které vyžaduje dovednosti, jež si teprve musíte osvojit, a zároveň čelíte rozšiřující se agendě, rostoucímu tlaku i zodpovědnosti. Právě toto přechodové období bývá zlomové: přirozená nejistota z nových situací se může snadno proměnit v pochybnosti, zda do nové role skutečně patříte. Místo zdravého růstu se v hlavě začnou ozývat otázky: „Zasloužím si to?“, „Co když zklamu?“ Taková nejistota se často stává tichým společníkem profesního postupu – přítomným, avšak málokdy otevřeně pojmenovaným.

Růst je přirozenou součástí lidského života. Nejde jen o fyzické dospívání, ale i o emocionální, intelektuální a sociální vývoj. Schopnost učit se, přizpůsobovat se a zlepšovat své dovednosti je klíčem k osobní spokojenosti i úspěchu ve společnosti, neméně ve školní třídě. V dnešní době je důraz na osobní rozvoj stále silnější – jak ve vzdělávacích institucích, tak v rodinách, v pracovních skupinách. Můžeme vlastně říci, že rosteme, učíme se celý život. Společnost si stále více uvědomuje důležitost sebevědomí a pozitivního sebepojetí jako pilířů zdravého a úspěšného života. Když totiž umíme ocenit sami sebe, uvědomujeme si svou hodnotu, dokážeme to i u druhého.

Cílem vzdělávání, potažmo rozvoje mladých jedinců, by nemělo být pouze předávání znalostí, ale i rozvoj sebeprezentace žáka. Proč je to důležité a jak žáky v sebeprezentaci podpořit? Sebeprezentace souvisí se sebepoznáním, tedy zmapováním kompetencí, silných stránek, příležitostí k posunu, hodnot a motivací. Se žáky se snažíme o objektivní, nicméně pozitivní sebeprezentaci nejčastěji formou přípravy na přijímací pohovor či výběrové řízení. V následujícím textu se dozvíte o podpůrných možnostech, které lze během vzdělávacího procesu využívat.

Každý učitel má, minimálně z dob covidové pandemie, vlastní zkušenost s řadou digitálních komunikačních nástrojů i výukových aplikací ve svých hodinách. Přesto začlenění nové digitální kompetence v mnohých probouzí sokratovské „vím, že nic nevím“…

Od roku 1995 se Česká republika postupně zapojuje do různých mezinárodních šetření výsledků žáků, která přinášejí důležitou externí zpětnou vazbu o výkonnosti českého vzdělávacího systému a jeho jednotlivých složek v mezinárodním srovnání. Vedle těchto šetření se Česká republika účastní také mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS, které nesleduje výsledky žáků, ale zaměřuje se na zkušenosti, názory a postoje učitelů a ředitelů škol. Hlavním organizátorem šetření je Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), přípravu, organizaci, realizaci a vyhodnocování šetření v České republice zajišťuje Česká školní inspekce.