Zpočátku jsem se trochu obávala: individuální on-line konzultace sice praktikuji několik let, ale skupinová supervizní práce ve virtuálním prostředí byla pro mne ještě vloni na jaře malou neznámou. Vlastně jsem si nebyla jista, jestli je vůbec možné skrze webové kamery a mikrofony vytvořit onen náležitě bezpečný a otevřený společný prostor s tvůrčí atmosférou, který jsme zvyklí zažívat při zdařilých prezenčních skupinových setkáních. Zkušenosti posledního půl roku ukázaly, že to možné je.
Od seminářů k webinářům
Odvahu k prvnímu experimentu mi dodala účast ve webinářích, kde jsem si nejdříve vyzkoušela roli vzdělávaného. Teprve pak jsem přešla do role on-line lektorky vlastních osvědčených témat, jakými jsou vedení poradenských či hodnotících rozhovorů, profesionální komunikace s rodiči žáků nebo zdravě sebevědomé jednání a zvládání emocí v pozici pomáhajícího profesionála.
Již první reakce některých absolventů těchto mých sebezkušenostních webinářů daly tušit, že „by to mohlo jít“. Žei přes fyzickou vzdálenost a oddělenost každého z nás vznikl během společné práce prožitek vzájemného souznění, pochopení a podpory, a to včetně silných emocí – jako bychom všichni seděli v jedné místnosti.
Co čekat a co nečekat od sebezkušenostních programů
Jak už to ale chodí, nic není ideální. Vždy se najdou nespokojení nebo zklamaní jednotlivci, kteří mají své specifické postoje, svá specifická očekávání. Pro mne jsou to zpravidla pedagogičtí pracovníci, které „přihlásil šéf“, nebo kteří přicházejí s tlustým sešitem, kam jsou připraveni zapsat vše, co uslyší, aby se k tomu pak v lepším případě nikdy více nevrátili, a v tom horším aby své zápisky bez skutečného vhledua porozumění spíše zkusmo aplikovali v praxi na druhé (nikdy na sebe), čímž se jim potvrdí, že nic nefunguje, a tudíž že měli jako vždy pravdu. Naštěstí jich nebývá mnoho.
Jiní účastníci vzdělávání přinášejí na školení zajímavé příběhy, které svým zaměřením sice souvisí s hlavním tématem, ale nemohou být dostatečně a vhodně zpracovány v rámci daného vzdělávacího programu. Zpravidla pak odkazuji takové účastníky na možnost podívat se na „jejich záležitost“ blíže prostřednictvím supervize. A právě pro tyto účastníky jsem se – vzhledem k výše popsaným dobrým zkušenostem – rozhodla uspořádat on-line supervizní seminář, kam by mohli přinést vlastní témata a příběhy, odborně řečeno případové práce neboli kazuistiky. Někteří nabídku přijali, navíc o účast projevili zájem i frekventanti, kteří neměli „svůj případ“, ovšem zajímalo je navržené téma.
Tak vznikla z řad pedagogických pracovníků, účastníků DVPP, první skupina, která absolvovala náš kazuistický seminář on-line. „Pilotní“ skupina byla složením různorodá, tvořily ji dvě vedoucí vychovatelky školní družiny, výchovná poradkyně, ředitelka základní umělecké školy a dva zástupci ředitele. Složení dalších skupin bylo pak úžeji zaměřeno, a to pokud možno podle pracovních pozic přihlášených, ale nebylo to podmínkou.
Současný stav věcí a předpokládaný vývoj
Výsledky jsou zatím velmi uspokojivé: účastníci za provázení lektorky-supervizorky zpracovávají případové práce, řeší autentické problémové situace a nacházejí odpovědi na své aktuální otázky. To vše ve virtuálním prostoru. Velkým přínosem je i v tomto aranžmá vzájemná podpora a spolupráce jednotlivých členů skupiny. Děje se to díky otevírání nových úhlů pohledu, prostřednictvím předávání zkušeností nebo nápadů a vytvářením atmosféry vzájemného sdílení, pochopení a sounáležitosti (nejsem v tom sám, nejsem v tom sama). Jak řekla jedna mladá paní ředitelka: Nejvíc se mi ulevilo, že i zkušení a služebně starší kolegové a kolegyně řeší stejné věci jako já.
Od ledna, momentálně jednou za čtrnáct dnů vždy v pondělí, probíhají on-line kazuistické semináře formou půldenních skupinových setkání. Jedná se o dva devadesátiminutové bloky oddělené krátkou pauzou. Složení skupin je věcí dohody, záleží na preferencích a potřebách zájemkyň a zájemců, případně na možnostech organizátora.
Každý seminář je jedinečný a časově ohraničený a není rozhodující, zda má zájemce nějakou předchozí zkušenost se supervizní prací. Vše potřebné je sděleno a sdíleno v průběhu samotného setkání. Z časových důvodů bývají podrobně zpracovány dvě až tři kazuistiky, ostatní účastníci se aktivně připojují podle potřeby či na vyzvání lektorky. Někdy si účastník přeje být převážně pouhým pozorovatelem a posluchačem – ani to není problém.
Závěrem uvádím některá
témata
, s nimiž se v praxi opakovaně setkávám – samozřejmě bývají součástí různých příběhů a situací.*
Jsem nově ve vedoucí pozici, vzešla jsem z řad školy, hledám hranice a zdravé sebevědomí.
*
Nosím si v hlavě práci domů, obtěžuje mě to.
*
Příbuzná je součástí pracovního týmu, ale překračuje vůči mně své kompetence.
*
Rodič mne nerespektuje jako odborníka.
*
Komunikace na pracovišti není otevřená a jasná, a to mi způsobuje problémy při práci.
*
Dávám více, než dostávám, a chybí mi ocenění.
*
Jak jednat „spravedlivě“ vůči všem s kolegou v těžké životní situaci.
*
Jak jednat profesionálně s ochranitelskou matkou, s povýšeneckým otcem.
*
Jak sdělit rodičům, že neplní své povinnosti, a neztratit je přitom pro další spolupráci.
*
Jak jednat v situaci, kdy se rodiče nepřišli dohodnout, ale útočit.
*
Jak komunikovat s rodičem, který ve mně vyvolává úzkost.
*
Jak sdělovat nepříjemné věci bez pocitů viny.
*
Jak se připravit na jednání, abych byla méně impulzivní.
*
Jak spolupracovat s nemotivovanou a negativistickou kolegyní.
*
Jak postupovat v situaci, kdy žáci, potažmo jejich rodiče, mají mezi sebou konflikt mimo školu.
*
Jak ve své roli ustát svůj relativně nízký věk.
*
Jak se nebát a nevyhýbat konfliktu a jak ho profesionálně zvládnout.
*
Jak pracovat s tématem koronaviru.
Nově otevíráme on-line
SUPERVIZNÍ KAZUISTICKÉ SEMINÁŘE
pro školní psychology – pro školní metodiky prevence – pro výchovné poradce
provází lektorka a supervizorka KARLA MAŘÍKOVÁ
možno hradit i ze Šablon II a prostředků na DVPP
přihlášky a více informací:
VIA ALTERA, poradna pro systemickou praxi
775 353 206
www.ppsp.cz