Mgr. Hana Střechová žije v Karlovarském kraji a dlouhodobě pracuje na tom, aby se tento kraj rozvíjel. Jako konzultantka akčního plánování se několik posledních let věnovala podpoře rozvoje škol a území. S řízením projektů má mnohaletou zkušenost z neziskového sektoru, včetně řízení projektů z operačních programů Evropské unie. V letech 2016 až 2022 se spolupodílela na realizaci projektů zaměstnanosti v Karlovarském kraji, kde působila jako manažerka, kariérová poradkyně i krizová interventka. Je odbornou garantkou Národního pedagogického institutu pro Karlovarský kraj. Její srdce však patří neformálnímu vzdělávání dětí a dospívajících. Prostřednictvím Informačního centra pro mládež v Chebu (ICM Cheb) pro ně připravila desítky vzdělávacích akcí. Podílela se také na tvorbě programů a metodik v oblasti rozvoje klíčových kompetencí v neformálním vzdělávání. Skrze volnočasové aktivity zacílené na děti i seniory se jí daří startovat mezigenerační dialog. Ve volném čase ráda hraje online hry a Pokémon GO.
Měli bychom dovolit dětem, jejich rodičům i pedagogům změnu
Vydáno:
18 minut čtení
Měli bychom dovolit dětem, jejich rodičům i pedagogům změnu
Bc.
Klára
Červinková
mediální
aktivity Wellbeing ve škole a podpora pracovníKdo je tvými slovy Hana Střechová? Rolí máš totiž hned několik. My dvě se známe z pracovní skupiny Wellbeing Partnerství pro vzdělávání 2030+, kde zastupuješ jednu ze sedmi zakládajících organizací, Českou radu dětí a mládeže (ČRDM).
Úplně nejradši bych řekla pracovnice v neziskových organizacích. Mám ráda práci pro neziskové organizace, ráda je podporuji, a když je třeba, ráda se jich i zastanu. Zastávání se neziskových organizací se mi v poslední době daří, protože už mám na Karlovarsku určité jméno a díky tomu můžu občas někoho podpořit. V poslední době to zažívám s jedním městem, které se nechová úplně korektně k místní neziskovce. Dneska už si troufnu říct, že takhle teda ne. Jsem svým způsobem zastánce chudých. No a pak mě hodně zajímá práce s inkluzí jako takovou a hledáním věcí, které máme všichni společné. Které nás propojují a spojují.
Můžeš rozvést, jak to myslíš? Hledání věcí, které máme společné…
Nejsem příliš zastánkyní multikulturních setkání a multikulturních aktivit, protože mi přijde, že to jen vytváří a prohlubuje mezi lidmi stereotypy. Radši mám transkulturní věci, kdy hledáme, co máme společného a co nás může posunout, než třeba aby všichni z odlišných kultur kroutili hlavou nad tím, že v České republice se na Velikonoce lidově řečeno mlátí holky. Tradice mám ráda a myslím, že k životu patří. Ale v různorodé společnosti složené z lidí z různých kultur se spíše snažím hledat to, co máme společné, co nás propojuj