Ozdravný pobyt dětí z MŠ

§ 42, 163, 183 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (ZP)

§ 3 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání

vyhláška č. 451/2008 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad mění sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravné a stanoví průměrná cena pohonných hmot

Nejprve je třeba ujasnit, zda se jedná o mimoškolní akci toho druhu, kdy škola zajišťuje soustavnou péči (dohled) nad dětmi, jak je obvyklé například u škol v přírodě. Pokud by tomu tak bylo, musel by existovat smluvní (a konkrétně pracovněprávní) vztah mezi rodiči a školou, protože škola musí zajistit náležitý dohled nad dětmi jen svými zaměstnanci. Z dotazu však vyplývá, že s každým z dětí pojede na akci jeho vlastní rodič. Z toho plyne, že zřejmě nejde o výše uvedený typ mimoškolní akce s nepřetržitým dohledem školy, ale v podstatě o běžný provoz mateřské školy zajišťující předškolní vzdělávání pouze na jiném místě, než je obvyklé. Lze tedy připustit, že zaměstnankyně školy budou zajišťovat náležitý dohled nad dětmi v rámci „běžné“ výchovně vzdělávací činnosti a po jejím skončení budou přebírat odpovědnost rodiče stejně, jako je tomu v obvyklém místě provozu mateřské školy. Protože se jedná ve své podstatě o významný zásah do provozu mateřské školy, měla by ředitelka školy daný režim projednat se zřizovatelem (§ 3 odst. 1 vyhlášky č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání), a to zejména s ohledem na ty rodiče, jejichž děti se ozdravného pobytu nezúčastní.

Z pohledu pracovněprávních vztahů se jedná o pracovní cestu, na kterou vysílá zaměstnavatel (mateřská škola) své zaměstnance (učitelky). S pracovní cestou musí každá ze zaměstnankyň souhlasit (§ 42 odst. 1 ZP), pokud například nedisponuje zaměstnavatel generálním souhlasem zaměstnankyň s vysíláním na pracovní cesty vyjádřeným například v pracovní smlouvě. Vzhledem k účasti na pracovní cestě má každá ze zaměstnankyň nárok na cestovní náhrady. Pokud je cesta a ubytování hrazeno zaměstnavatelem (například v rámci služeb fakturovaných provozovatelem ubytovacího zařízení), pak z cestovních náhrad definovaných zákonem připadají v úvahu již jen stravné a náhrada případných dalších výdajů spojených s výkonem práce v rámci pracovní cesty – takzvané nutné vedlejší výdaje (například vstupné do muzea nebo divadla, kam jde učitelka v rámci výkonu práce, poplatek za telefon, kterého použije v případě nutnosti, výdaje za místní dopravu, pokud se s dětmi přemisťuje hromadnou dopravou a podobně). Na krytí těchto výdajů má zaměstnanec (každý) nárok na zálohu, kterou po návratu z pracovní cesty vyúčtuje. Zálohu není třeba poskytnout, pokud se na tom výslovně dohodnou zaměstnavatel se zaměstnancem před nastoupením pracovní cesty (§ 183 odst. 1 ZP).

Pokud jde o stravné, náleží zaměstnanci ve výši stanovené zaměstnavatelem v rámci rozpětí určeného pro rok 2009 ustanovením vyhlášky č. 451/2008 Sb. Jestliže bude v průběhu pobytu zaměstnancům poskytováno jídlo (snídaně, obědy, večeře) tak, že na ně zaměstnanci nebudou finančně přispívat, může zaměstnavatel krátit toto stravné, a to v souladu s ustanovením § 163 odst. 2 ZP. O tomto krácení musí rozhodnout předem (před nástupem zaměstnanců na pracovní cestu), pokud tak neučinil pro podobné případy například ve vnitřním předpise. Vzhledem k ustanovení § 163 odst. 2 ZP však vznikne zaměstnancům nárok na část stravného (minimálně ve výši 25 % za dny, kdy pracovní cesta trvala více než 18 hodin). Toto stravné po krácení vyplatí zaměstnavatel zaměstnancům po jejich návratu z pracovní cesty, a to v termínu podle § 183 odst. 2 ZP.

Vzhledem k tomu, že učitelky budou mít stanovenu obvyklou pracovní dobu (odpoledne budou děti „přebírat“ rodiče podobně jako při běžném režimu mateřské školy), není třeba provádět žádné zvláštní úpravy ve vztahu k pracovní době a tím ani k bezpečnosti práce zaměstnankyň.

Pokud jde o hygienické podmínky této pobytové akce, platí beze zbytku ustanovení vyhlášky č. 106/2001 Sb., o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, v platném znění.