výpověď

Předchozí právní úprava v případě, že zaměstnanec dlouhodobě pozbyl zdravotní způsobilost konat práci, umožňovala zaměstnavateli pracovní poměr rozvázat výpovědí. V závislosti na příčině dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti přitom zákon rozlišoval dva samostatné výpovědní důvody, což v praxi vedlo k tomu, že výpověď mohla být shledána soudem neplatnou jen proto, že zaměstnavatel, potažmo poskytovatel pracovnělékařských služeb nesprávně odhadli příčiny pozbytí zdravotní způsobilosti zaměstnance.

S účinností od 1. 6. 2025 se zásadním způsobem mění běh výpovědní doby i její délka v případě některých výpovědních důvodů. Výpovědní doba začíná běžet ode dne doručení výpovědi a končí v den, který se s tímto dnem číselně shoduje. Pokud takový den v posledním měsíci výpovědní doby není, končí výpovědní doba v poslední den měsíce.

Novela zákoníku práce, jež nabyla účinnosti 1. 6. 2025, poměrně zásadně mění tradiční úpravu týkající se běhu výpovědní doby. V tomto článku shrnu nejdůležitější změny týkající výpovědní doby.

Tzv. flexinovela (zákon č. 120/2005 Sb.) zareagovala na výtky, které se v praxi objevovaly a které se týkaly běhu výpovědní doby. Dřívější právní úprava nerozlišovala délku výpovědní doby v závislosti na tom, jaký důvod zaměstnavatele k jednostrannému rozvázání pracovního poměru výpovědí vedl. Ať už je tedy zaměstnanec nadbytečný anebo kupříkladu nesplňuje zákonné předpoklady pro výkon sjednané práce či porušuje povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.), pokud jde o délku výpovědní doby, poskytoval ekvivalentní úroveň ochrany. Výpovědní doba běžela až od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po doručení výpovědi, což v řadě případů pracovní poměr uměle prodlužovala. Tyto situace již delší dobu volaly po změně.