Autoevaluace

Představte si, že stojíte před zrcadlem – ale místo svého odrazu vidíte obraz své pedagogické praxe. Jaký jste učitel, jaká jste učitelka? Jak si vedete? Co byste změnil/a, aby vaše práce byla ještě lepší? Autoevaluace v mateřské škole není jenom povinností, kterou je třeba splnit. Je to vzácná příležitost podívat se na sebe i svou praxi z nového úhlu pohledu. Nově vytvořený Nástroj profesního sebepoznání, dostupný na www.podporapedagoga.cz, může sloužit jako prostředek nejen ke zlepšení kvality vzdělávání, ale i k vašemu osobnímu růstu a zvýšení míry spokojenosti.

Co dělat při pochybách o kvalitě či postupu školy? Kontrolovány mohou být veškeré aktivity hrazené z veřejných prostředků. Každá škola provádí autoevaluaci, vypracovává výroční zprávu a dále školu hodnotí i ČŠI.

Máte k dispozici nějaký vzor pro autoevaluci v podmínkách malotřídní školy s prvním stupněm a mateřskou školou? 

Autoevaluace nebo vlastní hodnocení? V některých pramenech jsou slova užívána jako synonyma, někde je autoevaluace chápána více systematicky a celostně. V běžné školní praxi není tak důležité akademické rozlišení jako prostý význam tohoto procesu, který přináší cenné informace zejména těm, kteří ji provádějí. Základní rozdíl v pojetí obou pojmů je v plánování a časovém vymezení. Na rozdíl od hodnocení, které může být nahodilé a týká se pouze uplynulých dějů, je evaluace činnost systematická, plánovaná a spojující budoucnost školy s její reflektovanou minulostí. Právě tímto spojením časových rovin, které nepojmenovává pouze minulost školy, ale pomáhá jejímu dalšímu rozvoji, je autoevaluace pro školu potřebná a autoevaluační aktivity nelze nahradit jinými činnostmi či zdroji informací. Navíc spojením autoevaluace (vnitřní pohled) a evaluace či hodnocení (vnější pohled ČŠI či zřizovatele) získáme velice plastický pohled na činnost konkrétní školy. Aktéři autoevaluace jsou samotní pracovníci školy od ředitele přes střední management až po ostatní pracovníky školy. Jen na nich totiž záleží, jak bude autevaluace plánovaná, realizovaná i reflektovaná, jak vážně ji budou všichni brát a hlavně – jak s ní a získanými výsledky budou dále pracovat.

Evaluace může probíhat na úrovni školy či na úrovni třídy. Může ji provádět ředitelka školy, pedagogický sbor i každý jednotlivý pedagog. 

Učitel dostává zpětnou vazbu od kolegů nebo od vedení. Z učitelské typologie si občas žáci (a kolegové) dělají legraci. Ředitelka či ředitel jsou na tom hůř. Možná je pochválí či pokárá inspektor, ale ten se typologií osobnosti obvykle příliš nezabývá. Zkušenost ze škol přitom říká, že právě osobnost ředitele – v psychologickém slova smyslu – do značné míry formuje podobu školy. Je proto dobré pochopit, jaký člověk je a co to pro život školy znamená.

Cílem evaluace na škole není postih, ale hledání možných řešení stávajících problémů bránících naplňování cílů. Evaluace slouží ke zjištění, za jakých podmínek byly jednotlivé cíle splněny, které aktivity byly pro jejich splnění využity, resp. proč se cíle nedaří splnit. V procesu evaluace může dojít např. ke zjištění, že stanovené cíle jsou nereálné, případně nesprávně definované. Na základě výsledků evaluace je možné konkrétní aktivity vedoucí k dosažení krátkodobých cílů aktualizovat či modifikovat.