Redakce - strana 6

Jak často o něm slýcháme a jak často si myslíme, že se nás nemůže týkat? Teprve když se s ním ve svém okolí setkáme, zjistíme, o jak stresující záležitost se jedná, a to nejen pro jedince samotného, ale i pro jeho okolí. V dnešním, posledním příspěvku z tématu věnovanému sebeřízení si termín syndrom vyhoření osvětlíme, popíšeme si jeho příznaky i jednotlivé fáze a hlavně se zaměříme na jeho prevenci.

Školský zákon navázal na tradici „rady školy“ a zakotvil jako vnitřní orgán školy podílející se na jejím chodu a správě školskou radu. Jako půdu pro dialog, vytváření rozumných pravidel za účasti všech zástupců vzdělávacího procesu, jako rozložení odpovědnosti mezi ředitele, zřizovatele, učitele i samotné žáky a jejich rodiče. Povinné zřizování školských rad při základních, středních a vyšších odborných školách, jakož i kompetence rozdělené mezi jednotlivé účastníky, snaží se vytvořit tomuto modelu žádoucí zákonný rámec.

Ve čtvrtek 21. března 2013 se konal již osmý kulatý stůl Centra školského managementu s názvem Jakého učitele absolventa potřebují ředitelé škol? Cílem kulatého stolu, který probíhal v rámci kampaně Česko mluví o vzdělávání, bylo zjistit, zda jsou studenti učitelství během svého studia připravováni na reálnou situaci ve školách. Panelisté proto byli nejen ředitelé škol, ale také zástupce Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Účastníci tak mohli vyslechnout názory obou stran a následně rozvinout bohatou diskuzi k dané problematice.

V minulém příspěvku jsme se zabývali nástroji řízení času. Vynechali jsme však jeden důležitý nástroj, a tím je předávání odpovědnosti a pravomocí neboli delegování. Vzhledem k jeho důležitosti mu věnujeme celý dnešní článek.

Je jasné, že řada čtenářů nebude s názvem článku souhlasit nebo se jim bude zdát přinejmenším zvláštní. Léta totiž slýcháváme různé nabídky, že profesionálové udělají z vaší školní jídelny reprezentativní restaurační provoz a bude to naprosto dokonalé a úžasné. Jak to, že tedy školní jídelna není restaurace?

Minulý článek, pojednávající o efektivním řízení času, vymezil dvě základní pomůcky: kompas (jakým směrem se chceme vydat) a hodiny (stanovení konkrétních časových úseků). Následně ukázal i jednu z technik řízení času - čtyři generace řízení času. Připomeňme si, že podle této techniky bychom měli dělat především věci odpovídající naší vizi. Dnešní příspěvek bude pojednávat o dalších nástrojích řízení času, které nám usnadní zvládnout stále narůstající množství povinností.

V minulých článcích jsme se zabývali třemi základními oblastmi sebeřízení: sebepoznáním, sebeuplatněním a seberozvojem. U seberozvoje jsme kromě stanovení cíle zdůraznili i čas potřebný k jeho naplnění. A právě čas a jeho efektivní řízení je tématem dnešního příspěvku.

Když řekneme, že internet změnil svět, jistě se o tom nebude nikdo přít. Jedním z důvodu je, že je velmi snadné začít publikovat na internetu svá vlastní díla. Ať už se jedná o texty, obrázky, prezentační webové stránky či plnohodnotné aplikace. Stačí několik hodin čtení a zkoušení. Díky tomu se dnes do tvorby na internetu pouští stále mladší a mladší žáci. A věci, které dokáží, jsou leckdy neuvěřitelné. Dnes vám představíme tradiční přehlídku online projektů českých žáků spojenou s konferencí pro všechny zájemce o svět webu a online aplikací.

Ve čtvrtek 8. 11. 2012 se konal již šestý kulatý stůl Centra školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s názvem Možnosti hodnocení ředitelů škol. Téma bylo zvoleno v souvislosti s ustanovením šestiletého funkčního období, neboť právě z tohoto důvodu je hodnocení ředitelů škol aktuální a mělo by být jedním z důvodů vypsání či nevypsání konkurzu.

V minulém čísle časopisu jsme se v článku o sebeřízení zabývali jeho první složkou, kterou bylo sebepoznání. K úplnému naplnění termínu sebeřízení je však nutné dodat ještě dvě zbývající části - sebeuplatnění a seberozvoj. A právě těmto dvěma oblastem se budeme věnovat v dnešním příspěvku.

„Než jsme vstoupili do funkce, tak jsme netušili, čeho jsme vůbec schopni...“ Tuto větu (znějící někdy hrdě a někdy trochu unaveně) slýchám na přednáškách od svých kolegyň a kolegů docela často. Každodenní nápor stresujících situací v nás vyvolává často netušené kvality a možnosti. Zaměřme se tedy v dnešním článku ze série o sebeřízení na to, jací vlastně jsme a jak se ve své funkci máme chovat, aby naše sebeřízení bylo efektivní, eliminovalo pracovní zatížení a posunovalo nás vpřed.

V loňském roce jsme se společně zamýšleli nad problematikou středního managementu školy a zkoumali potřebné kompetence těchto pracovníků. Tematiku kompetenčního modelu najdete zpracovanou také v publikaci Kompetence řídících pracovníků ve školství, kterou aktuálně vydalo nakladatelství Wolters Kluwer, nebo ve vzdělávací nabídce Národního institutu pro další vzdělávání. Téma středního managementu samozřejmě není vyčerpané a určitě se k němu budeme vracet, ale nabízí se i další témata, která zasluhují vaši pozornost – a v čele stojíte vy sami, jako představitelé vrcholového managementu školy. Proto i motto dnešního článku zní: „Řídíme ostatní, ale umíme řídit sami sebe?“

S příchodem nového školního roku pociťuje téměř každý z nás ředitelů zvláštní pocit, s jehož identifikací si tak úplně nevíme rady. Je to radostné očekávání věcí příštích? Je to strach z toho, co nás čeká? A právě v tu chvíli si mnozí z nás položí otázku: „Proč mám vlastně setrvávat ve funkci, která je nyní časově omezená? Proč mám být ekonomem i právníkem, personalistou i manažerem s nesmírnou odpovědností bez náležitého ocenění?“

Ve dnech 7. a 8. června 2012 uspořádala katedra Centrum školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze u příležitosti 20. výročí svého založení konferenci věnovanou školskému managementu. První den konference byl zaměřen na aktuální otázky školského managementu, druhý den pak hodnotil a reflektoval projekt ESF Rozvoj klíčových kompetencí řídících pracovníků ve školství. Konference se účastnili školští manažeři, jejich vzdělavatelé, zástupci zřizovatelů i domácí a zahraniční odborníci na problematiku školského managementu.

Blíží se konec školního roku a nastává čas zpětné vazby a klidného plánování věcí příštích – tedy nového školního roku. Asi se nad tímto tvrzením pousmějete – sehnat pro příští školní rok např. kvalitního učitele fyziky rozhodně neprobíhá klidně, ale v poslední době přibývají bouřlivé reakce především rodičů, ale někdy i učitelů a žáků ohledně personálních plánů na příští školní rok.

V předchozím článku o středním managementu škol došlo k určitému vyvrcholení – vytvoření kompetenčního modelu středního managementu školy. K úplnému závěru však ještě chybí porovnání středního managementu škol se středním managementem v jiných organizacích a také návrh, jak profesionalizovat střední management školy.

Tématem dnešního příspěvku o středním managementu školy jsou jeho kompetence a následné vytvoření kompetenčního modelu. A i když se mnohým z vás může zdát termín kompetence nadužívaný, pokusím se vysvětlit jeho oprávněnost a hlavně přínos pro vedení lidí.

První Kulatý stůl letošního roku pořádaný Centrem školského managementu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze s názvem „Jak změní novela školského zákona řízení škol?“ přilákal díky své aktuálnosti odborníky z různých oblastí. Diskuze se účastnili akademičtí pracovníci, zástupci zřizovatelů i České školní inspekce, ale i ředitelé, kterých se problematika bezprostředně dotýká.

Budoucnost ředitelů v Čechách (doloženo v závorkách) Mgr. Irena Lhotková Ph. D. Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala Vzhledem k aktuální situaci...

Minulý článek, věnovaný střednímu managementu školy, se zabýval činnostmi, které střední management řídí. Ukázalo se, že střední management je ochoten samostatně převzít pravomoci a odpovědnost rovněž pouze nad výběrem akcí pro žáky, na některých ostatních činnostech je ochoten participovat a že ředitel školy ani střední management nepovažují funkci středního managementu za samostatný řídící prvek, ale pouze za jakýsi nadstavbový prvek pedagogický.