Stručný nástin vývoje přípravného vzdělávání předškolních pedagogů od počátku 20. století

Jak uvádí V. Kovaříček (1972) pro léta V tomto období se pěstounky vzdělávaly v „Ústavech ku vzdělání pěstounek pro školy mateřské“, jež byly zřizovány podle organizačního statutu vydaného výnosem ze dne 3. července 1914. Byly dvouleté a zpravidla se otevíraly ob rok. Chovanky byly přijímány nejvýše do počtu 40, musely dosáhnout 14 let věku a splňovat předepsané dosažené vzdělání. Takovýto přístup umožnil vzniknout poměrně velkému počtu

Tak vznikl v roce 1921 státní ústav ve Slezské Ostravě, v roce 1928 městský ústav v Plzni, spolek „Světlá“ otevřel v roce 1929 ústav ve Velkém Meziříčí. V roce 1929 byl dočasně obnoven od roku 1924 uzavřený ústav opavský jako spolkový, když dříve měl statut státního a nově byl zřízen řádový ústav sester Neposkvrněného Početí ve Šternberku.

R. Neuhöfer (Kovaříček, 1972) tak v roce sumarizuje, že pro vzdělání pěstounek

Z ekonomických důvodů však po desetiletém projednávání návrh nakonec nebyl přijat. Realizace myšlenky se poprvé ujal a částečně ji uskutečnil formou svépomocných vysokoškolských kurzů v Praze a Brně v roce 1927 a v Plzni 1928 Svaz československých učitelek mateřských škol [Podhájecká, 2003(b)].

V roce 1932 vznikla „Škola vysokých studií pedagogických“, která nabízela učitelkám mateřských škol studium formou dvouletých kurzů (Kropáčková, 2004) a v roce 1933 v Praze Studovna učitelek mateřských škol plnila funkci metodického a informačního centra.

Výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. května 1934 za účelem sjednocení dosavadního názvosloví bylo doporučeno nadále

Výnos se vyjadřuje i o používání pojmenování v jazyce polském, doporučuje používat pro mateřskou školu označení „szkoła macierzyńska“ a pro učitelku mateřské školy „nauczycielka szkoły macierzyńskej“. V německém jazyce zůstávalo pojmenování „Kindergarten“ a Kindergärtnerin“.

Výnosem téhož ministerstva ze 4. ledna 1935 dosavadní ústavy ke vzdělání pěstounek napříště ve státním (oficiálním) jazyce nesly označení

27. října byla dekretem prezidenta republiky o vzdělání učitelstva Vzdělání měli učitelé napříště nabývat na pedagogických a jiných fakultách (odděleních) vysokých škol.

Zřízení proběhlo podle zákona ze dne 9. dubna 1946, kterým měly být pedagogické fakulty zřízeny při všech univerzitách v českých zemích a na Slovensku.

Mimo sídla univerzit měly být vládou zřizovány také pobočky pedagogických fakult, jejichž úkolem bylo pěstovati vědy pedagogické a vzdělávati v těchto vědách kandidáty učitelství škol všech stupňů a druhů, kromě škol vysokých (Kovaříček, 1972).

Vládním nařízením z 27. srpna 1946 se určovalo, že kandidáti učitelství škol mateřských nabývají teoretického i praktického vzdělání ve vědách pedagogických, jakož i v jiných oborech, na pedagogických fakultách a jejich povinná studijní doba je čtyři semestry.

Zároveň tím měly koncem školního roku 1946/47 ukončit svoji funkci ústavy pro vzdělání učitelek mateřských škol. Přechodně mohly doplnit své vzdělání jako řádné posluchačky též učitelky mateřských škol v činné službě, které nenabyly vysvědčení způsobilosti na bývalých ústavech pro vzdělání učitelek mateřských škol (Kovaříček, 1972).

Jak upozorňuje M. Podhájecká, ,,zařazení učitelek mateřských škol do kategorie učitelů a jejich zrovnoprávnění s ostatními školskými pracovníky dozrávalo u nás v době, kdy v ostatních zemích měly mateřské školy charakter téměř výlučně sociální“ [Podhájecká, 2003(b)].

Kromě toho byly organizovány i kurzy pro přípravu pěstounek jak samostatně, tak počátkem padesátých let při sociálně-výchovných větvích zdravotnických škol. V periodizaci vzdělávání učitelek mateřských škol toto období končí rokem 1950.

Doba Už podle vládního usnesení z května 1950 od následujícího školního roku 1950/51 (Jedličková, 1997, s. 106) získávají učitelky mateřských škol přípravou pouze úplné střední odborné vzdělání, a to na

Tato pedagogická gymnázia si zachovávala všechny rysy gymnázií, tedy i možnost přechodu svých absolventů na vysokou školu. Byla zamýšlená jako „solidní základ“ pro vysokoškolské vzdělání učitelstva, které mělo být přístupno v každém krajském městě.

Úkolem pedagogických gymnázií bylo dodat učitelky o rok dříve, než by je mohly dodat pedagogické fakulty, ale před učitelky byl postaven úkol doplnit svoje vzdělání na vysokoškolské dálkovým studiem. Pedagogická gymnázia měla být zřizována ve 14 místech republiky ponejvíce přeměnou dosavadních škol sociálně zdravotních. Při pedagogických gymnáziích bylo zamýšleno zřizovat kurzy pro přípravu učitelek a pěstounek k externí závěrečné zkoušce; kurzy pro abiturienty normálních gymnázií, kteří by se chtěly věnovat učitelství a kurzy pro pěstounky mateřských škol (Kovaříček, 1972).

Na jaře 1953 byl vydán nový školský zákon, jímž od roku 1953 získávaly učitelky mateřských škol vzdělání na pedagogických školách pro vzdělání učitelek mateřských škol. Odborná příprava učitelek mateřských škol trvala celkem 3 roky, čtvrtým rokem byla zavedená řízená roční praxe, jíž se ale tehdy řešila skutečnost, že většině absolventek nebylo ještě 18 let a jako neplnoleté tak nebyly plně odpovědné za děti.

Posléze, od roku 1960, učitelky mateřských škol studovaly čtyři roky na školách pedagogických a studia ukončovaly maturitou. (Nejedlá, 2002).

Výnos ministerstva školství a osvěty ze dne 21. 8. 1953 č. 109 pojmenovává požadavky na odbornou způsobilost učitelek pro působení na mateřských školách ve smyslu absolvování studia na pedagogickém gymnasiu nebo pedagogické škole pro vzdělávání učitelek mateřských škol; absolvováním studia na pedagogické fakultě zakončené státní (závěrečnou) zkouškou; absolvováním studia na dvouletém ústavu pro vzdělávání učitelek mateřských škol nebo externím studiem na této škole zakončené zkouškami.

Učitelky, které odbornou způsobilost pro mateřskou školu neměly a jako učitelky mateřských škol pracovaly, Výnos přímo ukládal inspektorům ve svých obvodech zjistit, které z učitelek a pěstounek nemají odbornou způsobilost a jaké mají osobní předpoklady i objektivní podmínky k tomu, aby si odbornou způsobilost doplnily.

Po osobním jednání s jednotlivými pracovnicemi a po projednání s odborovou organizací měli inspektoři za úkol vypracovat plán na doškolení učitelek ve svém obvodu a vytvořit vhodné podmínky pro to, aby úkol mohl být v nejkratší možné době splněn. Z této povinnosti, po návrhu krajského národního výboru, mohly být uvolněny ty učitelky bez odborné způsobilosti, které