Ředitel školy a školského zařízení, 3. část

Dnešním článkem navazuji na dvě předchozí části z minulých čísel zaměřené na odpovědnost ředitele školy a školského zařízení v jeho nepedagogické, ale manažerské úloze v čele jmenovaných školských organizací. Zbývá se blíže podívat na to, s čím se každý ředitel setkává někdy poměrně často a jindy méně častěji, ale musí si v takové situaci umět vždy poradit a pokud možno neudělat chyby.

Mám na mysli smlouvy, které obvykle ředitel sám nebo jeho spolupracovníci nepřipravují, ale jsou mu v návrhu předkládány budoucím smluvním partnerem, a je tak na řediteli školy a školských zařízení nebo na jím pověřených zaměstnancích, aby posoudili obsah návrhu. Protože se jedná o návrh, tak aby jej doplnili či zúžili, zkrátka upravili tak, aby v době jejího uzavření byla smlouva vyrovnaná a oboustranně korektní, především ale, aby neobsahovala taková ustanovení, která by pro školu v budoucnu mohla znamenat problémy anebo aby naopak ve smlouvě nechyběla taková ujednání, která by byla školou nebo školským zařízením, a to především v případě problémů nastalých v závazkovém vztahu, velmi postrádána.

Zaměřím se samozřejmě jen na smlouvy nejčastěji ve školské praxi používané, i když škála smluv objevujících se v závazkových vztazích je mnohem širší. Ostatně v minulém článku byla zmínka, že jen typových smluv je v občanském a obchodním zákoníku celkem čtyřicet, smlouvy nepojmenované a citovanými zákony připouštěné nelze vůbec nijak číselně ohraničit, takže uvedený počet výrazně rozšiřují, a to ještě existují také smlouvy uzavírané i podle jiných předpisů než jen občanského či obchodního zákoníku, například smlouva o nájmu či podnájmu nebytových prostor nebo smlouva o převodu majetku školy či školského zařízení na jinou školskou organizaci a výjimečně, na základě podmínek určených zřizovatelem, i mimoškolskou organizaci, ale může jich být více, uvedl jsem jen dva typické příklady.

Závazkové vztahy jsou právními vztahy, jejichž základem jsou závazky jedné i druhé smluvní strany, ze kterých vzniká jedné straně tohoto vztahu právo na splnění za předmět závazku a druhé straně téhož vztahu právo na zaplacení.

Tyto vztahy vznikají z právních úkonů, kterými jsou nejčastěji smlouvy upravené občanským nebo obchodním zákoníkem, ale vznikají i ze smluv jiných, které splňují podmínky platnosti právních úkonů.

Při uzavírání těchto závazkových vztahů by každý ředitel měl dodržovat určité zásady, které mu jsou v praxi vyzkoušené a jejich nedodržení obvykle znamená dříve či později projevení se chyb, které se jen obtížně napravují a často je napravit nelze.

Za tyto zásady je možno považovat takto vymezená pravidla:

Závazky sjednané ve smlouvách jsou až na výjimky, kdy z důvodů, které byly zmíněny při náležitostech právních úkonů, závazkem v tom smyslu tohoto pojmu, takže je nezbytné jim dostát a plnit je.

Platí tedy, že smlouvu mohu nebo nemusím sjednat, ale pokud ji sjednám, jsem povinen se jejími ujednáními také sám řídit, a tedy je respektovat, i když se mi s odstupem času nelíbí nebo přijdu na to, že jsou pro mnou řízenou školu nevýhodná.

S ohledem na uvedené proto platí, že pokud mi je jako řediteli školy předložen návrh takové smlouvy, která je složitější nebo za ní mohu tušit závažnější právní následky, musím si ať já sám nebo ten zaměstnanec, který je prostudováním smlouvy pověřen nebo to vyplývá z jeho pracovní funkce, vyhradit tolik času, kolik je třeba ne k přečtení, ale skutečně k prostudování smlouvy, a tím je třeba rozumět nejen několikrát opakované přečtení návrhu smlouvy, ale také zamyšlení se nad jednotlivými ustanoveními, včetně představy o jejich působení v praxi. To vše vyžaduje nemálo času, opravdu ani v případě návrhu jednoduché smlouvy neplatí, že stačí pouhé přečtení a je hotovo. A rozhodně by stranou neměla zůstat ani možnost konzultovat obsah smlouvy a její případné úpravy s odborníkem, případně tento úkol jako celek odborníkovi svěřit.

Vedle vyhrazení si nezbytného času k prostudování návrhu smlouvy včetně zamyšlení se nad návrhem smlouvy jako celkem i nad jeho jednotlivými ustanoveními znamená ale také zcela kategorické odmítnutí nikterak výjimečného naléhání na téměř okamžitý podpis návrhu smlouvy při používání mnoha rádoby závažných, a pokud jde o obsah tak skutečně pestrých, „argumentů“ včetně tvrzení, že tak výhodné podmínky smlouvy jsou jen nyní, ale za tři dny nebo za týden už tak výhodné nebudou.

Znamená to ale také to, že musí být věnována bedlivá pozornost celému textu návrhu smlouvy a pokud se ve smlouvě objeví část textu psaná mnohem drobnějším písmem než je ostatní text, a to i když je označena jinak, například jako Všeobecné smluvní podmínky nebo obdobně a jakoby na první pohled ke smlouvě jako celku nepatřila, musí jí být věnována stejná nebo dokonce ještě větší pozornost než základnímu textu smlouvy, protože nejedno klíčové ustanovení pro řešení teprve v budoucnu nastalých problémů najde ředitel právě zde.

Návrhy mnohých smluv v současné době obsahují až módní ustanovení, a to takzvanou „rozhodčí doložku“, která ve stručnosti znamená to, že případný spor mezi smluvními stranami nebude rozhodovat soud, ale rozhodce či rozhodci, kteří jsou určováni až při vzniku sporu. Častým argumentem pro trvání navrhovatele smlouvy na rozhodčí doložce je jeho tvrzení, že takové rozhodování v případném sporu je rychlejší a levnější, než když tak činí soudy na základě klasického řízení, tedy podání žaloby a dodržení obvyklého postupu.

Skutečnost je taková, že v současné době je rozhodci rozhodováno v České republice cca 200 000 sporů ročně, takže z takto uvedeného počtu je zřejmé, že se jedná o postup vůbec ne výjimečný a bylo by tedy možno bez dalšího vložení rozhodčí doložky do smlouvy připustit, zvláště při zamyšlení se nad tím, že pokud by tento počet sporů měla převzít do svého rozhodování justice, zvládala by to zřejmě jen těžko a zcela jistě s prodloužením doby nutné pro projednání těchto sporů.

Považuji ale za podstatné připomenout každému řediteli školy nebo školského zařízení, aby do své úvahy o tom, zda návrh rozhodčí doložky ve smlouvě akceptovat nebo naopak odmítnout, zahrnul zamyšlení se nad tím, že rozhodovat spor může osoba přímo nebo nepřímo propojená s jednou stranou sporu a také to, že takto vydané rozhodnutí je vykonatelné a přitom není dána možnost jeho přezkumu jako v soudním řízení, kde bývá běžně využíván institut odvolání a případně i dovolání jako mimořádného opravného prostředku a ve výjimečných případech dokonce i ústavní stížnost. Těchto možností se ředitel školy nebo školského zařízení dobrovolně zříká, přestože při výkonu své pracovní funkce spravuje, až na naprosté výjimky, vždy cizí majetek a je povinen tak činit odpovědně.

A tak i když je přijetí nebo odmítnutí rozhodčí doložky ve smlouvě věcí každého ředitele, obecně bych s ohledem na vše uvedené ředitelům škol a školských zařízení doporučil, aby pro případ sporů dali přednost jejich rozhodování obecnými soudy se zachováním všech možností, které v takovém případě stranám sporu dává občanský soudní řád.

Každý ředitel školy by měl kromě výše uvedeného vědět i to, že obchodní zákoník mimo mnohá jiná ustanovení obsahuje i ustanovení § 262, ze kterého plyne, že strany závazkového vztahu si mohou mezi sebou dohodnout to, že jejich závazkový vztah, který podle zákonné úpravy nespadá pod vztahy uvedené v § 261, a nepatří tak do obchodních závazkových vztahů, se budou řídit obchodním zákoníkem, avšak takovou dohodou nesmí být zhoršeno právní postavení účastníka smlouvy, který není podnikatelem (tedy i nesoukromé školy či školského zařízení), protože jinak by taková dohoda byla neplatnou.

Závěrem chci upozornit na nutnost dodržovat zachování standardních ustanovení ve většině smluv, které se řediteli školy nebo školského zařízení dostanou do ruky a vzhledem k tomu, že se jedná o zásadu, která se člení na samostatné složky, jimiž jsou ona ustanovení ve smlouvách, kterým je třeba věnovat velkou pozornost, tak se na tyto složky „podívám“ jednotlivě.

Takže která ustanovení nebo spíše ujednání ve smlouvách jsou těmi, na něž by ředitel školy nebo ten, kdo je bude posuzovat, měl zaměřit svoji pozornost?

Již v této úvodní části smlouvy je třeba dbát na několik důležitých náležitostí, které nelze podceňovat, i když se mohou na první pohled zdát jako čistě formální, ale není tomu tak.

V samém úvodu smlouvy jsou uváděny názvy smluvních stran a také osoby, které za každou smluvní stranu jednají a je velmi důležité skutečně přísně dbát na to, aby každá ze smluvních stran byla označena tak, jak je uváděna úředně, a tedy buď v obchodním, živnostenském nebo školském rejstříku. Není ani dnes žádnou výjimkou (osobní zkušenost z běžné každodenní praxe), že není shoda mezi označením školy ve školském rejstříku a ve zřizovací listině.

Nutno dbát i na identifikaci osob, které jednají za každou ze smluvních stran, a zde platí, že statutární orgán právnické osoby za ni jedná ve všech věcech, zatímco jiná osoba v rozsahu jejího zmocnění, které musí být ke smlouvě připojeno. Pokud nastane situace opět nikterak výjimečná, že smlouvu uzavře za právnickou osobu ten, kdo není statutárním zástupcem a ani tímto statutárním zástupcem nebyl k jednání o smlouvě a k jejímu uzavření zmocněn, může se jednat o neplatný právní úkon. Zjištění, zda se v případě konkrétní osoby uvedené v záhlaví smlouvy jedná nebo nejedná o statutární orgán, se provádí výpisem z obchodního rejstříku, který stejně jako živnostenský rejstřík je důležitý i proto, aby ředitel školy mohl zjistit, zda ten, kdo smlouvu se školou uzavírá, je tím, kdo je k takové činnosti oprávněn.

A ještě k něčemu slouží záhlaví smlouvy, ačkoliv právě tato náležitost v záhlaví smlouvy často chybí, a tím je odkaz na právní předpis podle něhož byla smlouva vytvořena a také na konkrétní ustanovení jmenovaného právního předpisu. Není to opět vůbec formální záležitost, protože podle toho právního předpisu, na jehož základě byla vytvořena smlouva, jsou posuzovány a také řešeny právní vztahy z takto vzniklého závazkového vztahu plynoucí.

PŘEDMĚT SMLOUVY

Bez ohledu na to, o jakou konkrétní smlouvu se jedná, nutno předmět smlouvy vymezit zcela přesně a dodávám, že i velmi podrobně. Pokud smluvní strany nechtějí veškeré podrobnosti uvádět do textu smlouvy, je jistě možno provést odkaz na přílohu, kde toto podrobné vymezení bude provedeno.

Podrobně vymezený předmět ve smlouvě je jediným místem, které jej určuje, takže v případě sporu, zda byla smlouva plněna podle sjednaných podmínek, bude vycházeno především z tohoto ujednání a pokud by přesně, ale i podrobně vymezený předmět smlouvy chyběl, nelze jemu odpovídající náhradu nikde nalézt a bude v takovém případě stát tvrzení proti tvrzení, což pro školu nebo školské zařízení rozhodně není dobrý základ pro úspěšné vyřešení sporu.

CENA PŘEDMĚTU SMLOUVY

Jedná se, jak z obsahu této části smlouvy plyne, o jedno z klíčových ustanovení smlouvy a je třeba si uvědomit několik nezbytností s touto částí smlouvy spojených.

V ujednání o ceně by vždy mělo být uvedeno, podle čeho je cena předmětu smlouvy vytvořena, zda se tak stalo na základě cenového předpisu, rozpočtu nebo dohody účastníků smlouvy, a vedle toho je třeba také uvést velmi přesně, co sjednaná cena zahrnuje, zda jde čistě jen o uvedený předmět smlouvy nebo i dopravu na místo předání, provedené zkoušky či testy a podobně. Variabilita je velká, ale dodržena by tato zásada měla být vždy.

A pokud jde o to, podle čeho byla stanovena cena, toto ujednání se jistě bude lišit případ od případu, ale tam, kde to je možné, lze jen doporučit ředitelům škol ujednání o ceně dohodou, protože v takovém případě nelze bez souhlasu druhé strany cenu navyšovat ani v případě změny cen nákladových položek druhé strany.

PLATEBNÍ PODMÍNKY

Platební podmínky stejně jako dále zmiňované zálohy úzce souvisí s cenou předmětu smlouvy, ale s ohledem na jejich význam i jistou specifičnost je lépe se k nim zmínit samostatně.

Vždy je třeba přesně sjednat způsob nebo také formu placení a samozřejmě i podmínky placení, včetně všech podrobností, od čísla účtu přes další údaje k platbě, ale také uvedení toho, kdy má jedna smluvní strana právo fakturovat a také jak a kdy musí být zaplaceno, aby se plátce nedostal do prodlení s placením.

Doporučuji v těch případech, kdy mají být provedena rozsáhlejší plnění, kterým odpovídají vyšší objemy plateb, aby ve smlouvě bylo ujednáno etapové plnění a jemu odpovídající rovněž etapové placení, kdy podstatou těchto ujednání je to, že zaplaceno bude vždy až po splnění určité etapy podle smlouvy.

Tato ujednání jsou vhodná především pro objemově i časově náročnější smlouvy o dílo, ale jsou použitelná i u jiných smluv.

ZÁLOHY

Zálohy by bylo možno označit jako svébytnou a samostatnou položku ujednání o ceně a platebních podmínkách.

Důvodem odlišení těchto v podstatě cenových ujednání od ostatních je mnohokrát opakovaná praktická zkušenost, že se jedná v praxi o velmi problematickou část smlouvy, protože i když v řadě případů není možno chtít, aby práce zvláště materiálově náročné byly prováděny bez poskytnutí zálohy, na druhou stranu ale vysoká záloha poměrně často je cestou ke ztrátě motivace toho, kdo má něco vyrobit, dodat, činit.

Je proto třeba vždy bedlivě zvažovat mnoho okolností konkrétní věci počínaje tím, jak je nebo není smluvní partner řediteli školy nebo školského zařízení znám a jaké jsou dosavadní zkušenosti s ním, především však zvažovat přiměřenost zálohy.

SANKCE ZA PRODLENÍ

S těmito ujednáními se ve smlouvách ředitelé setkávají často, ale v nejrůznějších podobách či formách, ať jako s úroky z prodlení nebo se smluvní pokutou.

Upozornit je třeba především na to, že jistou známkou korektnosti smluvního partnera je to, že v návrhu smlouvy se objevuje sankce za prodlení ať s plněním nebo s placením, takže oboustranně a ve stejné výši, respektive ve stejném zatížení každé ze smluvních stran, takže nejprve je nutno dbát na to, aby sankce za prodlení byla navržena pro obě strany stejně.

Dále je třeba počítat také s tím, odmítnutí sankce za prodlení je velmi podobné tomu, jako kdyby ten, kdo ji odmítá už před uzavřením smlouvy, dával najevo, že on závazky obsažené ve smlouvě nebere vážně, protože ona sankce přichází v úvahu jen tehdy, když smluvní závazky nebudou plněny.

A jedna připomínka na závěr, ředitel školy by neměl zapomenout v souvislosti s často sjednávanou smluvní pokutou trvat také na ujednání o tom, že vedle smluvní pokuty je možno uplatnit i nárok na náhradu škody, pokud ta škole či školskému zařízení v souvislosti s prodlením smluvního partnera vznikne, protože bez takového ujednání je případná škoda kompenzována onou smluvní pokutou, ačkoliv například při nutnosti odstoupení od smlouvy může být škoda mnohem vyšší než částka uvedená v ujednání o smluvní pokutě.

DODACÍ PODMÍNKY

Také tato část smlouvy má svůj význam a nemělo by proto být nikdy zapomenuto na to, aby mezi smluvními stranami byla dohodnuta lhůta dodání předmětu smlouvy, místo, kde se tak stane, a také jaké jsou podmínky předání a převzetí, včetně toho, kdy je možno předání a převzetí odmítnout, a také co musí být součástí tohoto kroku, jakož i ujednání o tom, co je vytvářenou nebo předávanou dokumentací.

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU A ZA VADY

Každý ředitel školy či školského zařízení, který kdy měl v ruce občanský nebo obchodní zákoník, si v této chvíli jistě řekne, že taková část smlouvy je jaksi navíc, když otázky této odpovědnosti řeší každý z obou kodexů. Jistě, ustanovení o odpovědnosti za vady i za škodu skutečně ve jmenovaných zákonech najdeme, ale určitě stojí zato sjednat si konkrétní ujednání o těchto otázkách do smlouvy, a to nejen proto, že dvouletá záruční lhůta se vztahuje jen na věci koupené v režimu občanského zákoníku, ale také proto, že zákony upravují postupy reklamace obecně, neřeší do podrobností, jak bude zjištěná vada druhé smluvní straně školou či školským zařízením oznamována, jak bude prováděna specifikace zjištěné vady. Stejně tak podrobně neřeší ani způsob odstraňování vad nebo provedení náhrady škody, zatímco při sjednání těchto institutů ve smlouvě můžeme postupovat nadstandardním způsobem, který bývá často i součástí podmínek výběrového řízení, protože pro školy a školská zařízení je úprava těchto situací velmi důležitou.

TRVÁNÍ SMLOUVY A ODSTOUPENÍ OD SMLOUVY

Každá smlouva by měla obsahovat ustanovení, které určuje počátek a konec, neboli trvání smlouvy, ať je tak učiněno obecně nebo konkrétně, takže s uvedením dat či jiného časového vymezení trvání smlouvy. S trváním smlouvy souvisí také dohoda smluvních stran o způsobech a formách jejího ukončení, jimiž je v písemné formě dohoda nebo výpověď se sjednáním výpovědní doby.

Ke způsobům ukončení smlouvy patří také odstoupení od smlouvy, které někdy bývá naprosto nesprávně zaměňováno s výpovědí smlouvy. Odstoupení od smlouvy je ukončení smlouvy mající sankční povahu, takže u něj není žádná výpovědní doba a účinky tohoto právního úkonu nastávají podle ujednání ve smlouvě buď okamžikem doručení tohoto projevu vůle druhé straně nebo následující den poté, případně lze odstoupení od smlouvy sjednat i jinak, ale vzhledem k tomu, že zákonná úprava odstoupení od smlouvy je velmi strohá, nelze než doporučit její vložení přímo do smlouvy.

Zbývá ještě dodat, že odstoupení od smlouvy právě s ohledem na svoji sankční povahu je třeba vždy vázat na konkrétní důvody, tedy na ustanovení smlouvy, jejichž porušení je pro jednu nebo druhou smluvní stranu natolik závažné, že je důvodem pro uplatnění odstoupení od smlouvy.

Konkrétní důvody odstoupení je třeba u každé smlouvy důkladně promyslet – například u smlouvy o dílo takovým důvodem může být nejen neprovedení určité etapy díla ve sjednané době, ale i nezapočetí prací ve sjednaném termínu, protože jinak se může dostat ředitel školy nebo školského zařízení do velmi svízelné situace, stačí si jen představit to, že předmětem takové smlouvy je výměna střechy, je třeba ji provést o prázdninách, práce měly být započaty do poloviny července, je počátek srpna a stále se nic neděje.

DOMNĚNKA DORUČENÍ

Takové ujednání se ve smlouvách neobjevuje příliš často, ačkoliv by mělo určitě být ve smlouvách častější.

Důvodem je to, že pokud jedna smluvní strana druhé straně zasílá svůj projev vůle, například zmíněné odstoupení od smlouvy, není vůbec výjimečným to, že druhá smluvní strana v předtuše možných problémů prostě nepřebírá poštu zasílanou jejím smluvním partnerem, a jestliže jejich komunikace neprobíhá prostřednictvím datových stránek a účinky právního úkonu jsou vázány na doručení druhé straně, problém je zde, a je proto dobré mu předejít a řešit jej takto, kdy strany do smlouvy vloží ujednání o tom, kdy nastávají účinky právních úkonů, pokud není přebírána pošta.

ZÁVĚREČNÁ UJEDNÁNÍ

Na první pohled podobně jako v případě záhlaví smlouvy čistě formální a nedůležitá součást smlouvy, ale to opravdu jen na první pohled.

Pokud nebylo vloženo do smlouvy zcela samostatné ujednání o tom, kdy smlouva nabývá platnosti a kdy nabývá účinnosti (rozhodně se nemusí jednat o totožný okamžik, protože smlouva obvykle nabývá platnosti podpisem všemi smluvními stranami, nejde-li v daném případě ještě o nějakou odkládací podmínku, ale účinnost smlouvy může být, a také často i bývá, proti době platnosti odložena), je třeba takové ujednání zahrnout do závěrečných ujednání a nezapomenout na ně.

Rovněž dohoda smluvních stran na tom, že každá i sebemenší změna smlouvy je možná jen na základě dohody smluvních stran a ve formě písemného a číslovaného dodatku, patří do závěrečných ujednání, pokud nebyla vložena do předchozích částí smlouvy.

Každá smlouva by kromě uvedeného měla obsahovat také ujednání nejen o tom, že obě strany porozuměly obsahu smlouvy, že smlouvu uzavřely na základě své vzájemné, svobodně a vážně projevené vůle, ale i o tom, kolik má listů či stran, zda je bez příloh nebo s přílohami a pokud přílohy obsahuje, tak že jsou nedílnou součástí smlouvy a musí obsahovat datum a podpisy zástupců smluvních stran, respektive osob, které smlouvu uzavřely.

Takže z uvedeného je zřejmé, že závěrečná ujednání podobně jako úvod smlouvy mají mezi obvyklými částmi smlouvy své nezastupitelné místo a rozhodně nejsou jen formální částí smlouvy, kterou by bylo možno vynechat nebo ji odbýt jen datem a podpisy.

Kupní smlouva (§ 588–627 občanského zákoníku a § 409–470 obchodního zákoníku) a směnná smlouva

Kupní smlouva

• prodávající má povinnost předmět prodeje a koupě předat kupujícímu a kupující je povinen předmět prodeje a koupě převzít a zaplatit

• cena musí být sjednána v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná – souladem je i cena dohodou, není-li zjevně nepřiměřená

• obvyklé je, že nabytí vlastnictví nastává předáním věci po zaplacení, ale lze dohodnout ve smlouvě i jinak

• má-li věc vady, o nichž prodávající ví, je povinen na ně kupujícího upozornit

• pokud se dodatečně objeví vada, která činí věc neupotřebitelnou, je kupující oprávněn od smlouvy odstoupit

• reklamuje se u prodávajícího, ledaže je v záručním listu uveden konkrétní subjekt příjmu reklamací

• jde-li o vadu odstranitelnou, má kupující nejprve právo na bezplatnou opravu – odstranění vady (lze řešit i výměnou za věc bezvadnou)

• při vadě bránící řádnému užívání věci nebo vadu opakovanou, má kupující právo na výměnu věci nebo odstoupení od smlouvy – rozhodnutí je na něm, pokud užívání nebrání, je právo na přiměřenou slevu

Směnná smlouva

• použije se obvykle tam, kde se věc směňuje za jinou věc, přičemž se použijí přiměřeně ustanovení kupní smlouvy

Smlouva darovací (§ 628–630 občanského zákoníku)

• výslovný projev vůle dárce věc darovat (bezplatně) a projev vůle obdarovaného takový dar přijmout – zákonné podmínky

• nelze považovat za platnou darovací smlouvu, podle níž má být plněno až po smrti dárce

• v písemné darovací smlouvě je třeba upozornit na vady daru

• dárce má právo domáhat se vrácení daru, jestliže se obdarovaný vůči němu řádně nechová – praktické například při nemovitostech – nemá smysl dělat quasi kupní smlouvy

• tato smlouva se analogicky používá v případě nutnosti vytvořit sponzorskou smlouvu, protože ta je svojí podstatou smlouvou darovací

Smlouva o výpůjčce (§ 659–662 občanského zákoníku )

• stranami smlouvy je půjčitel – kdo věc půjčuje a vypůjčitel – který si věc vypůjčuje

• vypůjčitel je oprávněn věc po dohodnutou dobu bezplatně užívat

• vypůjčitel je povinen věc užívat řádně a v souladu s účelem, k němuž slouží, je povinen ji chránit před poškozením, ztrátou nebo zničením

• pokud tuto svoji povinnost vypůjčitel porušuje, je půjčitel oprávněn žádat vrácení věci i před uplynutím doby mezi nimi sjednané výpůjčka je sice bezplatnou, ale není vyloučeno dohodnutí náhrady za opotřebení věci

• je třeba odlišovat smlouvu o výpůjčce od podnikatelského nájmu, například auta nebo průmyslového zboží, kdy se tato činnost zjednodušeně označuje jako půjčování věcí

• stejně tak je třeba odlišovat tuto smlouvu od smlouvy o úschově, jejímž znakem je zákaz užívání převzaté věci

Smlouva o dílo (§ 631–656 občanského zákoníku a § 536–565 obchodního zákoníku)

• stranami jsou objednatel a zhotovitel zhotovitel se zavazuje, že dílo za sjednanou cenu provede

• ve smlouvě se sjednává (podle náročnosti díla i složitost-podrobnost smlouvy):

a) předmět díla – co jím je
b) cena díla, včetně způsobu zaplacení, i toho, co vše zahrnuje (jen práci nebo i materiál, dopravu a tak dále), praktické je i to, aby byl      sjednán maximální možný rozsah překročení sjednané ceny – zpravidla do 20 % ceny díla
c) dobu zhotovení a například i průběžnou kontrolu plnění
d) způsob a místo předání a převzetí díla
e) sankce za prodlení stran, případně další

Smlouva o ubytování (§ 754–759 občanského zákoníku)

• stranami jsou objednatel a ubytovatel, předmětem není bydlení, ale přechodné ubytování v zařízení k tomu určeném do smlouvy je třeba uvést:

a) místo a rozsah ubytování a s tím spojených služeb
b) cenu ubytování a její splatnost
c) dobu ubytování a její skončení, včetně možnosti jednostranného ukončení, zejména odstoupením ubytovatele, neplní-li objednatel své povinnosti
d) ostatní povinnosti obou stran

Smlouva cestovní ( § 852a–852k občanského zákoníku)

• stranami zákazník a cestovní kancelář (dále CK)

• náležitosti této smlouvy:

a) přesné označení smluvních stran (včetně toho, zda jde o manžele nebo jen jediného účastníka a právní formu CK – a.s., s.r.o. a podobně, nejlépe dle obchodního rejstříku)
b) přesné vymezení zájezdu s podrobným uvedením všech služeb, může být odkaz na katalog, ale s přesným určením a s tím, že katalog byl zákazníkovi předán
c) cenu zájezdu včetně rozvržení plateb, včetně dalších plateb za služby, které nejsou v ceně zájezdu, ale jsou CK poskytovány
d) způsob jak může zákazník uplatnit nároky, pokud CK poruší své právní povinnosti
e) přesné uvedení způsobu ubytování včetně vybavenosti, kategorie, polohy
f) způsob stravování a jeho rozsah, je-li součástí zájezdu
g) doprava, její druh a kategorie dopravních prostředků, trasa dopravy

Smlouva o nájmu a podnájmu nebytových prostor podle ustanovení zákona č. 116/1990 Sb.

• zákon se vztahuje na místnosti nebo soubory místností, které jsou rozhodnutím stavebního úřadu určeny k jinému účelu než bydlení

• smlouva musí mít písemnou formu a musí ze zákona pod sankcí neplatnosti obsahovat:

a) předmět a účel nájmu – uvedení podnikání
b) nájemné a způsob platby

• podmínkou je nájem či podnájem k účelům, k nimž byly stavebně určeny – jinak je smlouva neplatná – časté a problematické spory

• skončení – uplynutím sjednané doby nebo výpovědí z důvodů uvedených v § 9 zákona

• výpovědní doba činí tři měsíce, nebylo-li dohodnuto jinak

• nájemce může sjednat podnájem jen s výslovným souhlasem pronajímatele, takový souhlas může být součástí nájemní smlouvy

Smlouva o převodu majetku podle zákona č. 250/2000 Sb., ve znění zákona č. 477/2008 Sb.

• používá se především při převádění majetku, který škola nepotřebuje a nevyužije jej dále

• smlouva musí mít písemnou formu a podle platné právní úpravy je nezbytné postupovat podle pokynů zřizovatele, jinak jsou standardními částmi smlouvy vymezení předmětu převodu, uvedení, zda jde o bezúplatný převod či nikoliv a sjednání způsobu převzetí majetku

• lze jen doporučit opatřit smlouvu i signací zřizovatele, který tak dává najevo souhlas s obsahem smlouvy.

Jen lehce jsem se ve třech částech jednoho tématu dotkl jedné ze součástí manažerských povinností každého ředitele či ředitelky školy nebo školského zařízení. Těch povinností, jež s ohledem na vážnost odpovědnosti z nich plynoucí nelze považovat za méně důležité povinnosti než jsou povinnosti klasicky pedagogické a každý ředitel nebo ředitelka si jich musí být po celou dobu výkonu své funkce vědomi.