Školy v přírodě, které organizuje většina škol, jsou velmi oblíbenou akcí nejen pro žáky a studenty, ale i pro učitele a pedagogy. V souvislosti s tím však vznikají poměrně často určité nejasnosti, především v případě přiznávání jízdních výdajů a stravného pro všechny účastníky.
V úvodu je třeba připomenout, že náhrada jízdních výdajů a stravné představují určité náhrady cestovních výdajů, jejichž přiznávání upravuje sedmá část zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, avšak pouze a výhradně pro zaměstnance při jejich pracovních cestách. Nevztahuje se na žáky a studenty. Celá úprava je založena na zásadě prokazatelnosti jízdních výdajů a splnění podmínek stanovených pro poskytování stravného. A pro učitele a pedagogy se účast na škole v přírodě považuje nepochybně za jejich pracovní cestu.
Náhrady jízdních výdajů lze tedy přiznávat pouze učitelům a pedagogům, kteří žáky a studenty na školu v přírodě doprovázejí, protože se u nich jedná o pracovní cestu. Pozor však na cestování po železnici. V takovém případě je nezbytné, aby si zakoupili společnou zlevněnou jízdenku učitelé pro sebe a zvlášť pro žáky, aby jim mohla být proplacena (každý učitel si bude vyúčtovávat svůj podíl – na základě rozhodnutí ministerstva práce a sociálních věcí) a škola si tyto náklady mohla vykázat. Pokud tak neučiní a koupí jednu zlevněnou společnou jízdenku pro sebe i žáky a studenty, nebude jim proplacen žádný jízdní výdaj a budou celou hodnotu předmětné jízdenky hradit pouze žáci a studenti. Jiný postup kontroly neakceptují a mají pravdu, protože při tomto postupu nemohou učitelé a pedagogové za sebe prokázat jízdní výdaj svojí jízdenkou, jak požaduje § 157 odst. 1 citovaného zákoníku práce. Obdobně se postupuje při dopravě najatým autobusem, kdy je nutné vyžadovat na dopravci, aby na fakturu vykázal odděleně výdaj za dopravu pro žáky a studenty a učitele a pedagogy. V případě poskytnutí stravného školou pro učitele a pedagogy, musí být splněny podmínky příslušných ustanovení citovaného zákoníku práce. S tím nebývají problémy. Komplikace nastávají v případě, kdy učitelé a pedagogové na škole v přírodě (nebo podobných akcích) platí na místě stravování a po návratu zaměstnavateli (tedy škole) předloží doklad k proplacení. Doklad za stravování nemůže žádný zaměstnavatel, a tedy ani škola, svým zaměstnancům proplácet, protože neexistuje žádné ustanovení ani žádný platný právní předpis, na základě kterého by zaměstnavatelé mohli proplácet svým zaměstnancům doklady za stravování (to by jim zaměstnanci mohli předkládat doklady z luxusních restaurací). Zaměstnavatel tedy nemůže doklad za stravování akceptovat, ale přizná zaměstnanci stravné.
Jestliže by chtěl zaměstnavatel hradit výdaje za stravování svých zaměstnanců při jejich pracovních cestách, musel by takové stravování předem objednat a pak by musel sám proplatit fakturu, která by musela být adresována přímo na něj.
Z uvedeného vyplývá, že je třeba pečlivě rozlišovat pojmy stravování a stravné.