Pedagogický proces - strana 6

Jako malý chtěl umět kouzlit a čarovat, dnes Jan Havlík vyučuje na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a je nadšeným popularizátorem chemie a přírodních věd. Kde se vzala jeho láska k této ne vždy a všemi oblíbené vědě, jaký je jeho oblíbený pokus a proč jsme se všichni na škole učili zpaměti koncovky oxidů? Nejen o tom jsme si povídali v našem rozhovoru.

Sérii textů o letošních finalistech Global Teacher Prize uzavírá rozhovor s Terezou Vítkovou, která získala třetí místo. Vystudovala učitelství pro 1. stupeň na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a nyní pracuje jako učitelka 1. stupně na základní škole v pražské Troji. Její instagramový profil @pancelka_na_cestach, který sleduje víc než tři tisíce lidí, odráží nadšení pro výuku a lásku k dětem. „Na práci učitelky mám nejraději čas, který trávím s dětmi. Baví mě zadávat jim úkoly nebo novou látku a sledovat, jak si na to přicházejí samy. Miluju momenty, kdy se zvedne pěstička a někdo vykřikne: ‚Mám to, jupí!‘“

Všichni (i my dospělí, dokonce i my učitelé a vzdělavatelé) děláme chyby a všichni se z nich můžeme učit. Teoreticky to víme a jistě o tom dokážeme zaníceně vyprávět. Problém ovšem nastane, když se opravdu nějaká chyba stane. A ještě větší problém se vynoří, když je někdo svědkem našeho omylu. V hlavě se nám téměř okamžitě rozsvítí červená kontrolka. Proč?

V minulé části našeho seriálu jsme se zabývali cíli vyučovací hodiny, tím, jak se liší od tématu, proč jsou důležité a jak je správně formulovat. V dnešní části se posuneme zase o kousek dál a rozebereme organizaci vyučovací hodiny a využití pomůcek. A už teď je nám všem jasné, že obě tyto položky musí s cílem hodiny rozhodně souviset.

V příspěvku se budu o motivaci zajímat především ve vztahu k učení. Bez vnitřního puzení, snahy, úsilí, vidiny naplnění cíle, tedy bez vnitřní motivace, je veškeré učení dítěte nanejvýš poloviční. Současně je pro učitele i pro rodiče mnohem namáhavější, protože musí překonávat nezájem, laxnost, rychlejší únavu, někdy až odpor dítěte. Obtížnější je v tomto případě učení i pro samotné dítě – značnou část jeho aktuální mentální kapacity zabírají myšlenky jako „Proč to mám dělat?“, „Mě to nebaví“, „Nechci se učit, chci si raději hrát“…

Stěžujeme si na chování dětí. Přitom hledáme obvykle důvody přestupků v samotných dětech, leč v některých případech je skutečný zdroj v nás dospělých a my nepříznivé jednání dětí ovlivňujeme, posilujeme, někdy dokonce sami vyvoláváme svým nevhodným výchovným přístupem i nepřiměřenými výchovnými zásahy či podmínkami. Pak dítě např. neúmyslně vyprovokujeme ke skutečně nepřijatelnému chování, které následně podle práva spravedlivě potrestáme jako drzost a nevychovanost.

V knize Lenka a Tonička najdou čtenáři nejen dívčí příběh o tom, jak Lenka dokázala překonat sama sebe, ale i mnoho úkolů. Můžou se těšit na křížovky, práci s rodokmeny nebo na vyhledávání informací v textu. Budou porovnávat obrázky, slova nebo věty a nebudou v nich přitom hledat pouze rozdíly, ale i to, co je spojuje. V textu se setkají i s nácvikem strategie práce s textem, ten jim pak může pomoci i s porozuměním odborným textům. Kniha je optimální k využití u žákyň (ale i žáků) s dyslexií od 4. do 7. ročníku.

Když se na začátku školní docházky objeví výukové trable, znamená to pro děti i jejich rodiče velkou zátěž. Děti sotva přišly do školy, vytvářejí si základní studijní návyky, zvykají si na to, co se po nich při učení vyžaduje, jejich okolí jim dává najevo všemožná očekávání ohledně osvojení čtení, psaní a počítání. A náhle se učení nedaří, vyžaduje čas, energii, intenzivní nácvik. Příčin takových obtíží může být celá řada, důsledek bývá často jeden – žáci ztrácejí chuť do učení, začínají být demotivovaní. Přitom jsou úplně na začátku své školní kariéry, čeká je mnoho let studia, jejich okolí mnohdy registruje jejich silné stránky a potenciál, který je však nyní značně ohrožen školními nezdary. Je proto nezbytné co nejrychleji zahájit efektivní intervence. Na takovou situaci reaguje mezinárodní projekt CoTIC (Collaborative Teaching in the Inclusive Classroom), který představíme v následujícím textu.

Dnes si opět budeme hrát s různými materiály, barvami, a hlavně tentokrát použijeme přírodní materiály, které si sami nasbíráme na vycházce. Také budeme recyklovat a použijeme věci, které bychom jinak vyhodili. Vyrobíme si podzimní dekorace, kterými si můžeme vyzdobit a zkrášlit třídu, ale i domov. Co k tomu dnes všechno budeme potřebovat?

Adventní čas může přinést do družiny zklidnění. V tomto období u nás v družině začínáme ráno před vyučováním černými hodinkami s vyprávěním, zpíváním, pokusy se světlem, „čajíčkování“ - pitím čaje, relaxačními technikami a cvičeními. V družině jsou oblíbené různé adventní dílničky a vyrábění všeho druhu. Fajn jsou venkovní aktivity s přikrmováním ptáčků a lesní zvěře atd. Příspěvek nabízí malý výběr jednoduchých a lehce proveditelných aktivit, které jsou zaměřené na toto radostné období očekávání Vánoc.

V první části našeho miniseriálu jsme se zabývali potřebným časem pro nerušenou činnost školní družiny. V dnešní části se k němu ještě vrátíme, ale zaměříme se hlavně na další otázku: Kde prostor pro nerušenou činnost vzít?

Kurzy vaření a pečení jsou důležitou součástí předmětu pracovní vyučování vyučovaného na druhém stupni základních škol. Cílovou skupinou jsou žáci osmých až devátých tříd. Vzdělávací standardy pro 2. stupeň základních škol uvádějí, že tito žáci by z hlediska výkonu měli být schopni bez obtíží připravit tradiční slovenský pokrm (Technika - nižšie stredné vzdelávanie, 2022).

K oživení výuky matematiky a fyziky i představení probírané látky z jiného pohledu mohou učiteli velmi dobře posloužit sady karet Různé? Stejné! Nejedná se o jednu hru, jak by se podle krabice mohlo zdát. S těmito kartami může učitel jak do hodiny zařadit velmi krátkou hříčku pro nastartování hodiny, tak je využít pro netradiční opakování látky ve skupinách nebo žáky postavit před náročnou výzvu. Záleží na tom, co zrovna do své výuky potřebuje.

Na Smíchovské SPŠ a gymnáziu mají všichni studenti všech oborů ve třetím ročníku předmět výchova k podnikání. Jeho úkolem je motivovat studenty založit si živnost, firmu a poskytnout jim k tomu základní znalosti a dovednosti.

Na změny ve společnosti by školství rozhodně reagovat mělo. Na tom se shodne mnoho lidí. Jak konkrétně to ale provést?

Mgr. Daniel Honeš vystudoval egyptologii, obecnou lingvistiku a fonetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Aby toho nebylo málo, na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ještě absolvoval studium pedagogiky. Během vysokoškolského života se zabýval starověkými jazyky, písemnými systémy, pojetím jazyka a jeho percepcí ve starověku a nyní působí jako učitel na druhém stupni ZŠ Dolákova v Praze. Egyptologii a jazykovědě se věnuje už od útlého věku a své nadšení pro obor předává účastníkům online kurzů Centra talentované mládeže (CTM) z oblasti dějin, archeologie a kultury starověkého Egypta, to vše v angličtině. Pro centrum vytvořil online kurz egyptských hieroglyfů pro začátečníky i pokročilé, kde srozumitelně seznamuje posluchače s jazykem a písmem starověkých Egypťanů.

Překladatelka, teatroložka, divadelní publicistka, a jak sama říká, především pedagožka Marcela Magdová sepjala s divadlem a historií celou profesní kariéru. Na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala divadelní vědu a historii, působí na katedře germanistiky a slavistiky Západočeské univerzity a divadlu se z pedagogického hlediska věnuje na Vyšší odborné škole herecké. Pandemie koronaviru nezasáhla jen divadla, kterým prakticky přerušila celkový provoz, ale i rozsah působení této školy. Na rozdíl od prázdných sálů ale zaregistrovala opačný fenomén – během covidu zájem o divadelní studia vzrostl. Nejen o zájmu studentů, ale i o formách divadelní publicistiky, společných jevech s kinematografií i o tom, jak veřejnosti tlumočit zájem o divadlo, jsme si povídali v dnešním rozhovoru.

Střední školy už nějakou dobu standardně pořádají dny otevřených dveří. Někdy proto, aby nalákaly více uchazečů, předvedly jim i jejich rodičům, jak je škola moderní a pěkná, učitelé vlídní, laskaví, vstřícní, studenti spokojení i jakou mají budoucí studenti perspektivu během studia (např. zahraniční pobyty, rozmanité stáže) a po absolutoriu. Tam, kde je velký převis zájemců, jde škole nepochybně o to, aby všechny maximálně přesně a autenticky informovala o podmínkách a požadavcích a současně aby dobrý obrázek školy dále podpořila. Jedná se tedy vždy i o investici do budoucnosti. Setkání také jistě může dopředu odradit uchazeče, kteří by se hlásili nerealisticky.

S novým školním rokem odstartoval také nový dokumentární seriál „Jak se dělá dobrá škola“ koprodukovaný Českou televizí a EDUinem. Každou středu večer jsme měli možnost nahlédnout do života jedné z deseti vybraných škol. Možná vás při sledování jednotlivých dokumentů napadaly otázky – třeba proč zrovna tyhle školy nebo jak se pozná dobrá škola. Zeptala jsem se autora scénáře Tomáše Feřteka.

Téměř stovka učitelů z celé České republiky se 20. září 2023 sešla na Slavnosti škol Paměti národa, která se tentokrát konala v barokním refektáři Kláštera dominikánů v Praze 1. Vzdělávání Paměti národa, do jehož aktivit a projektů se ročně zapojuje bezmála tisíc učitelů, chce touto formou ocenit a propojit pedagogy, kteří mají zájem o projektovou výuku a nové trendy ve výuce moderních dějin.