Pedagogický proces - strana 8

Škola dítě učí a připravuje je pro život. Dnešní příprava je ve srovnání s minulostí stále delší. Zatímco před sto lety představovala u nás obecná škola vzdělání pro všechny, měšťanka pro část, vysoká škola pro 3 %, dnes se pozvolna blížíme stavu, kdy střední všeobecné vzdělání zasáhne celou populaci a alespoň na bakalářský stupeň vysoké školy dosahuje už dnes také řádově víc studentů.

Jedním z témat, které v průběhu prázdnin rezonovalo učitelskou veřejností, bylo parlamentem schválené vypuštění písm. c) z § 22a zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školského zákona). Uvedené ustanovení, ve znění účinném do konce roku 2023, zakotvuje právo pedagogického pracovníka na využívání metod, forem a prostředků dle vlastního uvážení v souladu se zásadami a cíli vzdělávání při přímé vyučovací, výchovné, speciálněpedagogické a pedagogicko-psychologické činnosti.

Když se zeptáte svých přátel, na jaké zážitky v rámci školní docházky nejraději vzpomínají, mnoho z nich jistě zmíní školní výlety. Tuzemské, nebo dokonce zahraniční. Když se ale zeptáte kolegů v kabinetu, jestli i oni čas výletů v rámci svého zaměstnání vnímají jako něco nadmíru pozitivního, možná mnoho z nich zakroutí hlavou. Pro učitele je to totiž velká starost. I zodpovědnost. Nově jim ale konkrétně se starostmi s organizací mimoškolních akcí může dost výrazně pomoci portál Organizátorvýletu.cz, který mají k dispozici zcela zdarma. O tom, jak projekt funguje a co nabízí, jsme si povídali s jeho zakladatelem Tomášem Veselkou.

Jihočeské Muzeum v Českých Budějovicích v rámci svých edukačních programů nabízí Archeologické muzejní kufříky. Jejich prostřednictvím se žáci všech věkových kategorií mohou seznámit s historií doslova „na vlastní kůži“. Na otázky, co Archeologické muzejní kufříky jsou a v čem spočívá jejich nevšednost, odpovídá vedoucí edukačního oddělení Jihočeského muzea Mgr. Lukáš Faktor.

Souzníte s myšlenkou, že by se více dětí mělo učit venku, ve svém přirozeném prostředí pomocí pozorování, vlastních prožitků a zároveň v souvislostech? Hledáte výukové plány, které vám budou v tomto směru dobrým pomocníkem? Možná jste je právě našli!

Ve 2. díle seriálu o čtení v oborech se učitelka ZŠ Plešivec Dagmar Kopřivová věnuje přínosům čtení neučebnicových textů ve vlastivědě a přírodovědě. Uvádí řadu zdrojů takových textů a popisuje postupy, které ve škole využívají.

Předsudků se člověk nejlépe zbaví tak, že se o věci a dění kolem sebe aktivně zajímá a zapojuje se do něho. Členové žákovského parlamentu ze základní školy v litvínovském Janově se proto rozhodli zapojit do městského participativního rozpočtu a vybudovat v okolí své školy příjemné místo pro sousedské setkávání. Na místě vybydleného panelového domu, ve kterém bydleli kdysi jejich příbuzní, nechali vybudovat venkovní kuličkovou dráhu.

Už třetím školním rokem v Síti škol Paměti národa pořádáme vzdělávací semináře, workshopy a exkurze pro učitele společenskovědních předmětů ze základních a středních škol. Začali jsme v Praze a postupně jsme přidali další místa v Česku. Aktuálně semináře probíhají kromě Prahy také v Brně, na Jihlavsku, Karlovarsku, Kolínsku, Olomoucku a Těšínsku.

Puberta a dospívání jsou náročným obdobím, během něhož studující začínají řešit vlastní identitu, vztahy a s nimi spojenou intimitu a tělesnost. Internet, pornografie a „přestávkové“ konverzace s vrstevníky a vrstevnicemi jsou pro dospívající běžnými zdroji informací. Možnost probrat svoje otázky a obavy s dospělou autoritou je však v daném věku k nezaplacení. Sexuální výchova je příležitostí k prohlubování vazeb ve třídě a budování důvěry mezi vyučujícími a studujícími.

Eva Nečasová, výtvarnice, spoluautorka narativních počítačových her a především zakladatelka iniciativy AI dětem, je jednou z nejvytíženějších dam, s nimiž jsem dělala rozhovor. Není divu. Umělá inteligence, která je v současné době skloňována ve všech možných pádech, je jejím denním chlebem. Povídaly jsme si nejen o tom, jak by mohla AI ovlivnit vzdělávání v budoucnosti nebo proč je přesvědčena, že umělou inteligenci nebudou žáci zneužívat. „Představte si aplikaci, která v hodinách, kde je pedagog sám na 25–30 dětí, dovolí, aby se každý učil svým tempem, způsoby, které mu vyhovují. A učitelé jsou tam pro děti, motivují je, pomáhají hledat jejich silné stránky.“

Markétu Mylkovou, učitelku matematiky na Základní škole Krnov, Janáčkovo náměstí, ocenila porota Global Teacher Prize 2023 druhým místem. Jak vypadají její hodiny? Proč nedává domácí úlohy a jaký je její názor na sdílení hodin? Nejen to se dozvíte v našem rozhovoru.

Čím dál častěji a z různých stran slýcháme, že škola žáky dostatečně nepřipravuje na budoucnost. Že mnohé informace, které se učí a memorují, nejsou pro jejich další studentský, osobní ani pracovní život podstatné. Tento rozhovor ale vypovídá o něčem úplně jiném. S Veronikou Haissingerovou, která působí jako projektová manažerka v Centru pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy, jsme si povídali o tématu podnikavosti. Sadě dovedností, které jsou potřeba pro současný život v neustále se měnícím světě a kterým se už na mnoha školách věnují.

Základní škola Střílky je jedna ze základních škol, které se ve spolupráci s Pedagogickou fakultou Masarykovy univerzity zapojily do projektu TA ČR Vysvědčení JINAK1) . Smyslem tohoto projektu je vytvořit pilotní design vysvědčení (závěrečného hodnocení) pro základní školy, které umožňuje žákům monitorovat svůj pokrok a výsledky a podílet se na plánování svého učení. Nejprve se v tomto článku zamýšlím nad podstatou formativního hodnocení (co, jak a proč formativně hodnotit), následně nad tím, jaký smysl má formativní hodnocení ve výchovných předmětech.

„Pochazam z Kravařa z hausirnickeho rodu. Fater i muter ježdžili po rajchu hausirovač a zarobili se fajne penize. Tymu chčeli, abych začala hausirovač i ja. Co to obnašalo? Chodžič po domoch a prodavač belejake zboži. Korale, krajkove šnuptychle, svate obrazky nebo gardyny. Moc se mi to podobało, bo’ch se došč narajzovala a ke všeckymu aj fajně zarobiła.“

Nestává se často, že by externí vzdělávací program vyvolal nadšení napříč celou školou – žáci si o něm štěbetají o přestávkách, pedagogové zařazují nové poznatky do výuky a rodiče objevují doposud skryté perspektivy, kterými mohou nahlížet na svět svých dětí. O to víc nás těší, že jsme toho díky Digitální výchově pravidelnými svědky. Komplexní, ale nenásilnou formou tak pasujeme digitální wellbeing na běžnou součást školní výuky stejně, jako jsou dnes digitální technologie součástí našich životů.

V první části našeho seriálu věnovaného hospitacím jsme se podívali na hospitaci jako na návštěvu a zdůvodnili, proč vedení školy na hospitace chodí. Dnes se na hospitace podíváme podrobněji z hlediska cílů – ale nikoliv v tom smyslu, proč někdo na hospitace chodí, ale jaký je cíl vyučovací hodiny. Ten je totiž základem celého procesu.

Na Linku pro rodinu a školu 116 000 se stále častěji dovolávají maminky z Ukrajiny a ptají se, jak zabránit, aby jim byly sebrány jejich děti. Při rozhovoru se obvykle ukáže následující – dítě nemá svačinu / dítě zapomíná přezůvky a od učitele se rodiče dozvědí, že pokud problém bude pokračovat, do rodiny přijde sociálka. Budou pod dohledem, ale také mohou o děti přijít.

Jsou tací mezi námi, kteří tvrdí, že dětem ve všem ustupujeme, snižujeme nároky ve všech oblastech vzdělání i života, naopak jim jen maximálně vycházíme vstříc v jejich požadavcích, snažíme se naplnit jejich práva. V celém tom jejich nicnedělání je navíc neustále omlouváme, nedáváme jim objektivní, tedy zejména negativní zpětnou vazbu, dokonce je nedoporučujeme srovnávat, známkovat a dávat pětky, takže v dospělosti z nich nic pořádného nebude. Všechno jen budou chtít dostávat a nic nebudou dávat. Budou se orientovat na snadné a rychlé „zisky“, zatímco my dobře víme, že k výsledkům vede zpravidla dlouhodobá a namáhavá práce. A případná pozitivní náhoda je jen třešnička na dortu, která přijde nebo taky ne. Spoléhat na ni nelze.

Téma konce patří k životu, v kontaktu s žáky přirozeně vyvstává a pedagogové by proto měli být připraveni k diskusi o něm, znělo na setkání odborníků, které uspořádala organizace Cesta domů. Vyučující většinou během svého studia nejsou na těžká témata připravováni, a ta právě na ZUŠ mohou vzhledem k individuálnímu přístupu k žákovi i předmětu umělecké činnosti vyvstávat ještě častěji než na běžných školách. Organizace proto nabízí i učitelům základních uměleckých škol materiály a kurzy, které je podpoří v tom, aby dokázali zvládnout situaci spojenou se smrtí nebo umíráním – ať už v rodině někoho z žáků, nebo ve škole.

V květnu 2022 jsme započali interkulturní, jazykový a hudební výměnný projekt české a německé mládeže společným koncertem na HAMU v Praze. Naším cílem je zapojit do tohoto projektu co nejvíce hudebních škol.